Kompatibilita typů osobnosti: co tabulky dvojic zamlčují a test pro oba

Silvie a Norbert si loni v zimě našli tabulku kompatibility typů osobnosti. Jí vyšlo ENFP, jemu ISTJ. Podle tabulky patřili mezi nejhorší možné dvojice: prý si nemají o čem mluvit a rozejdou se na provozu domácnosti. Četli to u stolu, který spolu koupili někdy v pátém roce vztahu. Letos mají dvanáctý.

Nezajímavá otázka zní, jestli se tabulka spletla. Zajímavá zní, co takové tabulky vlastně měří.

Co o kompatibilitě říká výzkum

Data o osobnosti a spokojenosti ve vztahu existují, jen se netýkají čtyřpísmenných kódů. John Malouff a jeho kolegové v roce 2010 shrnuli devatenáct vzorků s 3 848 lidmi a hledali, které rysy jednoho partnera souvisejí se spokojeností toho druhého. Vyšly čtyři: emoční stabilita, přívětivost, svědomitost a v menší míře extraverze. Ne shoda mezi partnery. To, jaký ten druhý je sám o sobě.

Na samotnou podobnost si posvítila jiná práce z téhož roku. Portia Dyrenforthová s kolegy prošla reprezentativní data z Austrálie, Británie a Německa, dohromady přes dvacet tisíc lidí, a rozdělila vliv osobnosti na tři části: jaký jsem já, jaký je partner a jak moc se podobáme. První dvě části něco vysvětlily. Třetí skončila prakticky na nule.

Teď to nepříjemné pro tabulky. Typologie šestnácti typů měří čtyři škály a Robert McCrae s Paulem Costou v roce 1989 popsali, kam ve známém pětifaktorovém modelu padají: E/I k extraverzi, S/N k otevřenosti vůči zkušenosti, T/F k přívětivosti, J/P ke svědomitosti. Pátý faktor, tedy emoční stabilitu, typologie nesleduje vůbec. Ze čtyř rysů, které Malouffovi vyšly, tak váš kód jeden nezachytí, a shodou okolností právě ten, který se v jeho datech ukázal jako nejsilnější.

Druhá potíž je se stabilitou. Charles McCarley a Thomas Carskadon nechali v roce 1983 lidi vyplnit dotazník dvakrát s pětitýdenním odstupem a zhruba polovina dostala napodruhé jiný kód, obvykle změnou jediného písmene. Tabulka dvojic přitom pracuje se dvěma kódy najednou, takže stojí na dvou pohyblivých bodech. Čemu z výsledku věřit a čemu ne, rozebírá text o tom, jestli je test šestnácti typů spolehlivý.

Odkud se berou tabulky „ideálních dvojic“

Většina žebříčků, které kolují pod zkratkou MBTI, vede k jednomu zdroji. Americký psycholog David Keirsey ve své knize z roku 1978 a v přepracovaném vydání z roku 1998 doporučil pravidlo: partneři se mají lišit skoro ve všem, jenom prostřední písmeno, tedy S nebo N, mají mít stejné. Zdůvodnil to tím, že dva lidé potřebují mluvit stejným jazykem o tom, co je vůbec skutečné. Zbytek rozdílů se podle něj doplňuje.

Bylo to doporučení opřené o jeho vlastní model a o praxi, ne o studii, která by páry sledovala v čase a porovnávala, jak jim to po pěti letech vyšlo. Taková data k pravidlu nikdy nepřibyla.

Ze zmíněného pravidla pak vznikly barevné mřížky, kde má každá z celkem sto třiceti šesti možných dvojic přiřazené procento shody. Za těmi procenty nestojí žádná zveřejněná data o párech. Vznikla tak, že někdo spočítal, kolik písmen sedí podle Keirseyho vzorce, a převedl to na číslo, které vypadá jako výsledek měření.

Proč se takové tabulky čtou tak dobře, je pochopitelné. Přicházejí až po zkušenosti, ne před ní. Vy už víte, že se s partnerem hádáte o odchod z návštěvy, a tabulka tomu dá jméno a příčinu mimo vás oba. Nálepka „nejkompatibilnější dvojice“ funguje stejně, jen opačným směrem: potvrdí, že jste to udělali dobře.

A pak je tu důvod čistě obchodní. Nadpis, který slibuje pořadí od nejlepší dvojice k nejhorší, se sdílí. Nadpis „všech sto třicet šest kombinací může fungovat, pokud se o rozdílech domluvíte“ nikoho neposadí ke čtení.

Kde typ ve vztahu opravdu pomáhá

Předpovědět, s kým vydržíte, typologie neumí. Docela přesně ale pojmenuje, o čem se budete hádat potřetí a popáté. Každá ze čtyř dimenzí má ve vztahu svoje typické bojiště a ke každému existuje dohoda, která na rozdíl od dobrých předsevzetí něco měří.

E/I: kolik lidí se vejde do víkendu

Silvie v pátek pozve na sobotu tři lidi a v sobotu odpoledne ještě sousedy. Norbert souhlasí s obojím a v sedm večer sedí v kuchyni a nemluví, protože mu došlo palivo. Ona si to vykládá jako naštvání na hosty, on nedokáže vysvětlit, co se stalo, protože se navenek nestalo nic. Rozdíl v prvním písmenu popisuje text o tom, jak se liší introvert a extrovert.

Dohoda: nedomlouvat se na tom, jestli jít, ale na čase odchodu, a to předem. Věta „odejdeme v deset“ řeší celý večer, věta „uvidíme, jak nám bude“ ho zaručeně zavaří.

S/N: dvě verze rozhovoru o budoucnosti

Norbert plánuje příští rok podle toho, co je jisté: dovolená v červnu, výměna kotle na podzim. Silvie nadhodí, že by mohli na rok odjet do Portugalska. On to slyší jako návrh, začne počítat hypotéku a do minuty vysvětluje, proč to nejde. Ona v tu chvíli neplánovala nic, jenom si nahlas prohlížela možnost, jak se dívají na výlohu.

Dohoda: označit režim řeči jednou větou. „Přemýšlím nahlas“ a „tohle navrhuju vážně“ jsou dvě různé konverzace, které se dají splést každý týden. O rozdílu mezi konkrétním a možným je text smysly, nebo intuice.

T/F: první minuta hádky

Někdo v hádce začíná řešením, protože chce problém odstranit, a bere to jako projev péče. Někdo potřebuje nejdřív slyšet, že to druhého mrzí, a řešení nabídnuté ve druhé větě čte jako odbytí. Obě strany dělají totéž, jen v jiném pořadí. Co která preference znamená, popisuje text myšlení, nebo cítění.

Dohoda: rozdělit spor na dvě kola s pauzou mezi nimi. První kolo je o tom, jak komu je, druhé o tom, co se s tím udělá. Kdo má sklon k řešením, si v prvním kole hlídá, aby nenavrhoval; kdo má sklon k pocitům, si ve druhém kole řekne o kritéria.

J/P: kufr týden předem

Norbert má sbaleno v neděli na sobotní odlet a v pátek už jenom kontroluje doklady. Silvie balí v noci před cestou, nic jí nechybí a nechápe, co se sedm dní dělo. Za dvanáct let se z toho stal rituál, ale první tři roky to byla pravidelná hádka, ve které si oba mysleli, že ten druhý zlobí schválně. O téhle dimenzi je text usuzování, nebo vnímání.

Dohoda: rozdělit si týden, ne charaktery. Jeden den v týdnu je naplánovaný do hodin a jeden zůstane prázdný, a nikdo z toho druhého nedělá výjimku.

Podobnost, nebo doplněk?

Obě odpovědi mají něco do sebe a ani jedna neplatí paušálně. Shoda v jedné dimenzi ušetří vyjednávání, rozdíl v téže dimenzi zase rozdělí práci, kterou by jinak dělal jeden. Cenu má spíš než celkový verdikt tenhle přehled toho, co si v obou případech hlídat.

Rozdíl v jediné dimenzi bývá pohodlný, protože si dvojice snadno rozdělí role. Rozdíl ve všech čtyřech znamená, že se vyjednává skoro každá běžná situace, od nákupu po Vánoce. Není to předpověď rozchodu, je to popis toho, kolik práce dvojice odvede na dohodách místo na výletě.

Jak typ použít ve dvou

Většina párů udělá chybu hned na začátku: jeden z nich vyplní test a toho druhého do typu zařadí sám, obvykle podle poslední hádky. Zvenku ale vidíte chování, ne preferenci, a stejné chování má u různých typů jiný důvod. Zařazovat partnera na dálku je navíc levný způsob, jak vyhrát spor bez jeho účasti.

Zajímá vás, jestli je vaše preference výrazná, nebo jenom těsná? Test 16 typů osobnosti ukazuje u každé dimenze sílu preference v procentech, takže poznáte rozdíl mezi jasným J a poměrem 52 : 48. U hraniční dimenze totiž nemá smysl mluvit o kompatibilitě písmen, protože to písmeno je zaokrouhlení.

S dvěma výsledky na stole pak fungují otázky líp než výklady.

1. Ve které dimenzi jsme si nejvzdálenější a jaká konkrétní situace z posledního měsíce to ukázala?
2. Co si ten druhý v té situaci myslel, že dělá dobře? Odpověď bývá překvapivá a skoro nikdy nezní „chtěl jsem tě naštvat“.
3. Na čem se dá domluvit tak, aby se to dalo změřit časem, počtem nebo termínem, místo obecného „budu se víc snažit“?

Užitečnější než číst svůj profil bývá přečíst si ten partnerův. Silvie si přečetla profil ISTJ a poprvé pochopila, proč Norbert reaguje na změnu plánu jako na ztrátu, ne jako na zábavu. On si přečetl profil ENFP a přestal její nápady rovnou rozpočítávat. Přehled ostatních profilů najdete v článku o šestnácti typech osobnosti.

Stejnou scénu popisují i jiné systémy a stojí za to je porovnat, protože každý si všímá něčeho jiného: čtyři temperamenty ve vztazích mluví hlavně o tempu a reaktivitě, enneagram ve vztazích zase o motivaci a strachu pod chováním. Žádný z nich nemá tabulku dvojic opřenou o data, což je dobré vědět předem.

Silvie s Norbertem mimochodem dodnes tvrdí, že jim tabulka v jedné věci sedla. Hádají se přesně o to, co v ní stálo: o čas odchodu z návštěvy a o to, kdy se balí kufr. Za dvanáct let z toho ale nevznikl rozchod, nýbrž dvě dohody a jedna věta, kterou si říkají pokaždé, když se to stane znovu.