MBTI: 16 typů osobnosti, jejich popis a test, který typ jste vy

Čtyři písmena, která o vás mají říct, jak přemýšlíte, jak se rozhodujete a s kým si budete rozumět. Kolik z toho platí?

Dotazník, ze kterého se ta čtyři písmena rozšířila do světa, vyplní podle svého vydavatele ročně miliony lidí. Když ale McCarley a Carskadon v roce 1983 nechali stejné lidi vyplnit ho podruhé s odstupem pěti týdnů, zhruba polovina z nich dostala jiný kód, lišící se aspoň v jednom písmenu.

Obojí platí zároveň a právě z toho napětí vzniká většina sporů o typologii. Následující text projde čtyři dimenze, ze kterých se kód skládá, ukáže tabulku všech šestnácti typů i s jejich četností a hlavně řekne, čemu z výsledku věřit a čemu ne.

Odkud se 16 typů vzalo a co s tím má zkratka MBTI

Základ položil švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung v knize Psychologické typy z roku 1921. Popsal v ní dva postoje, extraverzi a introverzi, a čtyři funkce: myšlení, cítění, vnímání smysly a intuici. Myslel to jako jazyk pro popis rozdílů mezi lidmi, ne jako soustavu škatulek s čísly.

Z té teorie sestavily ve čtyřicátých letech Katharine Briggs a její dcera Isabel Myers dotazník, který vyšel v roce 1962. Čtvrtou dimenzi, usuzování a vnímání, do systému přidaly ony, u Junga v této podobě není. Zkratka MBTI patří jednomu konkrétnímu dotazníku a je chráněnou známkou. Samotná typologie šestnácti typů ale patří všem a stojí na ní celá řada nástrojů včetně toho zdejšího, který má vlastní položky, šedesát otázek a zabere kolem osmi minut.

Čtyři dimenze, které kód skládají

Každá dimenze je škála, ne přepínač. Většina lidí sedí někde mezi póly a jen se k jednomu z nich přiklání, takže výsledek testu neukazuje jenom písmeno, ale i sílu preference v procentech. Rozdíl mezi 90 : 10 a 52 : 48 je v praxi obrovský, přestože v kódu vypadá úplně stejně.

Kamila a Bohdan pracují ve stejné firmě, na stejném projektu a v jedné otevřené kanceláři. Na každé ze čtyř dimenzí se přitom míjejí, a je to vidět na docela obyčejných věcech.

Extraverze a introverze (E/I)

První dimenze neříká, kdo je společenský. Říká, kde se člověku dobíjí baterie a kde se vybíjejí. Extravertní preference znamená, že energii dodává vnějšek: lidé, mluvení nahlas, ruch. Introvertní preference znamená, že energii dodává vnitřek a vnějšek ji spotřebovává, i když je zrovna příjemný.

Kamila po dvouhodinové poradě zamíří za kolegy do kuchyňky a domluví tam další dvě věci. Bohdan po té samé poradě zavře dveře a dvacet minut nedělá nic, aby byl schopný pokračovat. Ani jeden z nich není nepřátelský ani líný. Rozdíl podrobněji rozebírá text o tom, jestli jste introvert, nebo extrovert.

Smysly a intuice (S/N)

Druhá dimenze se ptá, čeho si člověk všimne dřív. Preference smyslů míří ke konkrétnímu: k faktům, detailům, k tomu, co je ověřitelné a co už jednou fungovalo. Preference intuice míří ke vzorcům, souvislostem a k tomu, co by z věci mohlo být. Nejde o inteligenci ani o tvořivost, jde o to, kde uvažování startuje.

Zadání zní „připrav podklad k novému produktu“. Kamila otevře čísla z loňska a začne u toho, co se osvědčilo. Bohdan začne otázkou, kam trh zamíří za tři roky, a čísla dohledá až potom. Sedm situací, které tuhle preferenci prozradí spolehlivěji než jediná otázka, najdete v textu o tom, jestli vás vedou smysly, nebo intuice.

Myšlení a cítění (T/F)

Třetí dimenze popisuje, podle čeho se rozhodujete. Preference myšlení staví na první místo neosobní kritéria: co je logické, konzistentní a co obstojí při kontrole. Preference cítění staví na první místo dopad na lidi a soulad s hodnotami. Obojí je racionální. Slovo cítění neznamená emotivní a slovo myšlení neznamená chladný.

Tým má vrátit půlku rozpracované zakázky a někdo to musí oznámit. Bohdan sepíše, co se nestihlo a proč, a pošle to bez obalu. Kamila stráví dvacet minut hledáním formulace, po které se dva lidé z týmu nebudou cítit jako viníci. Který z těch dvou mailů byste poslali vy? Odpověď rozebírá text o tom, jestli se rozhodujete spíš myšlením, nebo cítěním.

Usuzování a vnímání (J/P)

Poslední dimenze, ta, kterou k Jungovi doplnily Briggs a Myers, se týká přístupu k vnějšímu světu. Usuzování znamená potřebu uzavírat: mít rozhodnuto, mít plán, škrtat položky ze seznamu. Vnímání znamená nechávat otevřené: sbírat informace, reagovat na to, co přijde, rozhodovat se co nejpozději. S pořádkem v bytě to souvisí jen volně.

Kamila má itinerář dovolené hotový v březnu. Bohdan kupuje letenku deset dní předem a považuje to za normální stav. Oba se vrátí spokojení. Kde přesně vede hranice mezi plánováním a improvizací, rozebírá text o tom, jestli jste usuzující, nebo vnímající typ.

Všech 16 typů v jedné tabulce

Přezdívky jsou pomůcka pro zapamatování, ne diagnóza; žádný Architekt nemá patent na strategii a žádný Bavič na dobrou náladu. Čísla ve sloupci četnost pocházejí z manuálu k původnímu dotazníku (Myers, McCaulley, Quenk a Hammer, 1998) a měřila se na americkém vzorku. Pro Česko ani pro Slovensko reprezentativní data neexistují, takže je berte orientačně.

Čtveřici s písmeny NT uprostřed spojuje zájem o systémy a o to, jestli věc dává smysl. Ptají se, proč to tak je, dřív než se zeptají, komu to vadí. Dohromady tvoří zhruba desetinu populace, což vysvětluje, proč se občas cítí jako menšina i tam, kde mají pravdu.

Typy s NF uprostřed řeší podobně abstraktní otázky, ale přes lidi a hodnoty. Zajímá je smysl, potenciál druhých a soulad mezi tím, co člověk říká a co dělá. Nejběžnější z nich je ENFP, nejvzácnější INFJ, a liší se hlavně tím, kolik lidí kolem sebe potřebují.

Skupina se SJ uprostřed je z celé šestnáctky zdaleka nejpočetnější, dohromady jde zhruba o 46 % lidí. Drží věci v chodu: pamatují si, co bylo dohodnuto, dodržují termíny a nemají rády, když se pravidla mění za pochodu. Většina školních i firemních procesů je psaná přesně pro ně, což je pro zbytek užitečná zpráva.

Poslední čtveřice, typy s SP uprostřed, žije v přítomnosti a je nejlepší tam, kde plán selhal. Reagují rychle, učí se rukama a dlouhé porady je ubíjejí. Je jich dohromady kolem 27 %, takže o žádnou výstřednost nejde.

Jak zjistit svůj typ: test, nebo čtení profilů?

Cesty jsou v zásadě tři a každá má svou past.

První je vyplnit test. Trvá minuty, dá čtyři písmena a u každé dimenze číslo, ze kterého poznáte, jak daleko od středu stojíte. Past je v tom, že se dá odpovídat podle ideálu místo podle skutečnosti. Kdo vyplňuje otázky v roli, kterou hraje v práci, dostane typ té role.

Druhá cesta je číst popisy a hledat, ve kterém se poznáte. Jako doplněk funguje výborně, samotná svádí k lichotivé volbě. Bertram Forer dal v roce 1949 devětatřiceti studentům jeden a ten samý vágní popis osobnosti, vydával ho za jejich osobní výsledek a studenti mu za přesnost dali průměrnou známku 4,26 z 5. Popisy typů jsou psané vlídně a člověk si rád vybere ten, kterým by chtěl být.

Třetí cesta vede přes kognitivní funkce, tedy přes to, jak se čtyři písmena rozloží na osm způsobů vnímání a rozhodování v pevném pořadí. Je nejpracnější a nejméně jistá, zato nejlíp odpovídá na otázku, proč se dva lidé se stejným kódem chovají jinak. Jak z písmen vznikne pořadí funkcí, ukazuje text o kognitivních funkcích; přehled všech cest k určení typu shrnuje text jaký jsem typ osobnosti.

Nejlepší výsledek v praxi dává kombinace: začít testem, přečíst si dva sousední profily a rozhodnout se podle toho, který sedí na konkrétní vzpomínky, ne na přání. Zajímá vás, který ze šestnácti typů vám vyjde a jak silná ta preference vlastně je? Test 16 typů osobnosti má šedesát otázek, zabere kolem osmi minut a u každé dimenze ukáže poměr v procentech. Když vám při opakování vyjde něco jiného, není to porucha měřidla; proč se to děje, rozebírá text o tom, co dělat, když vyšel jiný typ osobnosti než minule.

Jak vzácný je váš typ

Nejčastější trojice podle amerického vzorku z roku 1998 vypadá takhle: ISFJ (13,8 %), ESFJ (12,3 %) a ISTJ (11,6 %). Dohromady jde skoro o čtyřicet procent lidí, a všechny tři spojuje kombinace smyslů a usuzování. Na opačném konci stojí INFJ (1,5 %), ENTJ (1,8 %) a INTJ (2,1 %), dohromady jen o něco víc než pět procent.

Vzácnost přitom není kvalita. Neříká nic o schopnostech, jen o tom, jak často potkáte někoho, kdo funguje stejně jako vy, a jak často budete muset vysvětlovat něco, co vám přijde samozřejmé. Internetové kvízy navíc vzácné typy nadhodnocují, protože lichotivý výsledek se lidem líbí a lépe se sdílí. Pořadí všech šestnácti typů i s tím, co z něj plyne, rozebírá text o nejvzácnějších a nejčastějších typech osobnosti.

K čemu typ použít a k čemu ne

Nejlíp typologie slouží jako jazyk. Ve chvíli, kdy víte, že kolega potřebuje před rozhodnutím vidět čísla a vy potřebujete vidět, koho se to dotkne, přestane být rozdíl mezi vámi otázkou charakteru a stane se z něj rozdíl v postupu. Domluva se pak vede o postupu, ne o tom, kdo je nepříjemný člověk.

V kariéře je typ dobrý na formu práce, ne na její obsah. Neřekne, jestli máte jít do zdravotnictví, nebo do IT. Napoví spíš, kolik struktury potřebujete, jestli vydržíte otevřenou kancelář a co vás na konci dne vysaje. Obor se vybírá spíš podle zájmů, jak ukazuje text o povolání podle typu osobnosti.

Ve vztazích pomáhá typ pojmenovat opakující se spor, spokojenost ale nepředpovídá. Metaanalýza (Malouff a kolegové, 2010) našla souvislost spíš s rysy partnera než se shodou typů. Co tabulky ideálních dvojic doopravdy měří, rozebírá text o kompatibilitě typů osobnosti.

Kde typ nemá co dělat: při výběru zaměstnanců, protože na to nástroj postavený není a rozdíly mezi uchazeči nejsou v preferencích. Ani v úvahách o duševním zdraví, protože typologie neměří úzkost, náladu ani stabilitu. A hlavně ne ve výmluvách. Věta „jsem P, takže chodím pozdě“ popisuje sklon, ne osud. Jak spolehlivý výsledek vlastně je a kdy mu věřit, rozebírá text o tom, jestli je test 16 typů osobnosti spolehlivý.

Časté otázky

Mění se typ osobnosti s věkem?

Osobnost se posouvá, jen pomalu. Roberts a DelVecchio v metaanalýze z roku 2000 ukázali, že stabilita pořadí rysů s věkem roste: v dětství je nízká, kolem dvacítky střední, po padesátce vysoká. Roberts, Walton a Viechtbauer k tomu v roce 2006 doplnili směr té změny, totiž že s věkem obvykle roste svědomitost a přívětivost a klesá sklon k úzkosti. V kódu se to projeví nejdřív na dimenzi, kde jste hraniční.

Od kolika let má test smysl?

Vydavatel původního dotazníku ho doporučuje zhruba od čtrnácti let, hlavně kvůli čtenářské náročnosti otázek. Zdejší test věkově omezený není, položky jsou ale psané pro dospělé, takže u mladších dětí je rozumnější brát výsledek jako hru než jako informaci. Co typ dá patnáctiletému a kde hrozí nálepka místo poznání, rozebírá text o typu osobnosti u teenagerů.

Jaký je rozdíl mezi 16 typy, Big Five a enneagramem?

Šestnáct typů je jazyk preferencí a řadí lidi do kategorií. Big Five místo kategorií měří pět rysů jako spojité škály a v akademické psychologii je zavedenější; McCrae a Costa v roce 1989 ukázali, že čtyři dimenze typologie odpovídají čtyřem z těch pěti rysů, přičemž pátý, sklon k úzkosti a emoční nestabilitě, v typologii vůbec není. Enneagram se ptá jinak: na motiv a na strach, které za chováním stojí. Srovnání najdete v textech o modelu Big Five a o rozdílu mezi enneagramem a 16 typy osobnosti. Praktický rozdíl je prostý: kategorie se dobře pamatují, škály lépe měří.