Myšlení, nebo cítění (T/F): jak se rozhodujete a test, který to ukáže

Libor v úterý ráno položil na stůl výpověď. Blanka, která ten tým vede pátým rokem, si otevřela poštu a začala psát zprávu ostatním. Za půl hodiny měla dvě verze a ani jednu nedokázala odeslat.

V první stálo: „Libor od konce října nepracuje v našem týmu. Rozdělení jeho agendy najdete v přiložené tabulce, dotazy pište mně.“ Ve druhé: „Libor se rozhodl jít dál. Mrzí mě to, odvedl tady velký kus práce. Kdo si o tom potřebuje popovídat, ať se u mě zastaví.“

Obě zprávy jsou pravdivé a obě svůj úkol splní. Liší se jenom v tom, co jejich autorka pokládá za první věc, kterou má tým vědět. Kterou byste poslali vy?

Volba mezi těmi dvěma maily stojí na třetí ze čtyř dimenzí typologie šestnácti typů: myšlení (T), nebo cítění (F). Ze všech čtyř kolem ní vzniká nejvíc nedorozumění, a to už u samotných názvů.

Co myšlení a cítění doopravdy měří

Carl Gustav Jung ve své knize o psychologických typech z roku 1921 popsal myšlení a cítění jako dva způsoby rozhodování. Obě funkce řadil mezi racionální, což bývá první překvapení: cítění v jeho pojetí neznamená emoci, ale hodnocení. Je to schopnost přiřadit věcem důležitost, tedy říct, čemu dát přednost a proč. Emoce samotné do téhle dvojice vůbec nepatří.

Preference myšlení znamená, že se při rozhodování opíráte o kritéria platná bez ohledu na to, koho se zrovna týkají. Hledáte, co je konzistentní, co obstojí, kde je v argumentu díra. Pravidlo, které jste vymysleli, musí platit i na vás, jinak nemá cenu ho vyslovovat.

Preference cítění znamená, že jako první měřítko naskočí dopad na lidi a soulad s tím, co považujete za správné. Otázka nezní „sedí to“, ale „koho se to dotkne a co to udělá s důvěrou mezi námi“. I to je kritérium, jen se počítá z jiných veličin.

Ani jedna preference není o citlivosti. Člověk, který se rozhoduje podle neosobních kritérií, prožívá emoce úplně stejně jako kdokoli jiný, jen je nepouští ke kormidlu ve chvíli volby. A člověk s preferencí cítění umí být tvrdý až běda, pokud jsou v sázce jeho hodnoty; ta tvrdost jen vychází z jiného zdroje. Nejneústupnější lidé, které v práci potkáte, bývají často právě z téhle poloviny.

Poslední nedorozumění je genderové. V datech, ze kterých typologie vychází, je preference myšlení častější u mužů a cítění u žen, a podle přehledu k původnímu dotazníku (Myers, McCaulley, Quenk a Hammer, 1998) jde o jedinou ze čtyř dimenzí, u které se rozdíl mezi muži a ženami takhle objevuje. Jenže rozdíl v rozložení není pravidlo pro jednotlivce. Žen, které se rozhodují podle neosobních kritérií, jsou miliony, a stejně tak mužů, kteří u každého rozhodnutí nejdřív dopočítají, koho zasáhne. Jak dimenze zapadá mezi zbylé tři, rozebírá přehled 16 typů osobnosti.

Šest situací, které vás prozradí

Rozdíl mezi T a F se nejlíp pozná v okamžicích, kdy se musí rozhodnout rychle a není čas si odpověď stylizovat. Šest níže popsaných situací patří k těm nejspolehlivějším.

Žádný ze sloupců není lepší. Dobrý rozhovor o výkonu potřebuje obě věci naráz, protože pochvala bez konkrétní výtky nikoho nikam neposune a výtka bez kontextu zpravidla založí půl roku dusna. Rozdíl je v tom, co komu naskočí první a co si musí přidat vědomě.

Právě proto se v tabulce špatně poznávají zkušení vedoucí. Kdo deset let vede lidi, naučil se začínat pochvalou, i když mu to není vlastní; kdo deset let obhajuje rozpočet, naučil se argumentovat čísly, i když ho zajímá něco jiného. Dimenze se ptá na to, co děláte, když vás nikdo nesleduje a nikdo vás to neučil.

Malý sebetest: šest dvojic vět

Následující dvojice jsou původní, v žádném testu je nepotkáte. U každé si vyberte tu větu, která je blíž tomu, jak to máte doopravdy, ne tomu, jak byste to mít chtěli.

1. A: Když se rozhoduju, napíšu si nejdřív důvody pro a proti. B: Když se rozhoduju, představím si nejdřív, koho se to dotkne.
2. A: Nespravedlivé pravidlo mě zaměstná víc než jeden ublížený člověk. B: Jeden ublížený člověk mě zaměstná víc než nespravedlivé pravidlo.
3. A: Když mi někdo líčí problém, hledám v tom chybu v postupu. B: Když mi někdo líčí problém, hledám v tom, jak mu je.
4. A: Pochvala, kterou jsem si nezasloužil, mi připadá bezcenná. B: Pochvala potěší, i když ji dotyčný trochu nadsadil.
5. A: Správné rozhodnutí, které naštvalo půlku lidí, mi spát nebere. B: Správné rozhodnutí, které naštvalo půlku lidí, mě drží vzhůru.
6. A: V hádce se snažím dokázat, jak to bylo. B: V hádce se snažím vrátit do stavu, kdy nám spolu bylo dobře.

Spočítejte áčka. Pět nebo šest znamená vyhraněnou preferenci a poznáte ji i na tom, že vás druhá varianta u některých dvojic skoro urazila. Čtyři ku dvěma je mírná převaha. Tři na tři neznamená, že jste bez preference, jen že v šesti větách nevylezla.

Šest vět není test a nedá se z nich vyčíst, jak silná preference je. Nemají srovnávací vzorek, měří jediný okamžik a stačí, aby vás při čtení jedna z položek chytla za citlivé místo, a odpovědi se posunou. Skutečný nástroj má desítky položek, ptá se na stejnou věc z několika stran a výsledek uvádí jako sílu preference, ne jako nálepku. Tohle je zahřívací kolo.

Myšlení a cítění pod tlakem

Nejzajímavější věc na téhle dimenzi se ukáže až ve chvíli, kdy je člověk dlouho ve stresu. Vypadne z toho, co ho živí, a začne používat svou nejslabší stránku, tedy přesně to, co má na opačném konci. Výsledek je karikatura toho druhého typu, ne jeho dobrá verze.

U lidí, kteří se běžně rozhodují chladně, to vypadá takhle: po měsících tlaku se objeví výbuch, výčitka o tom, kdo koho jak zklamal, a přehnaná citlivost na věci, které jindy přejdou bez povšimnutí. Okolí nevěří vlastním očím, protože roky vidělo člověka, kterého se nic nedotklo.

Opačný směr vypadá jinak a poznáte ho podle chladu. Člověk, který se jinak ptá, jak komu je, začne pod tlakem sepisovat seznamy, počítat, kdo co nesplnil, a vést argumentaci s přesností právníka. Blanka to na sobě znala z období po velké reorganizaci: dva měsíce v kuse mluvila v číslech a doma jí říkali, že se s ní nedá bavit. Nešlo o změnu povahy, jen o nejslabší funkci u kormidla. Podrobně tenhle mechanismus, včetně pořadí funkcí u jednotlivých typů, rozebírá text o kognitivních funkcích.

Co písmeno T nebo F mění ve zbytku kódu

Jedno písmeno vypadá jako detail, ale mění celý zbytek profilu, protože ostatní preference dostanou jiný účel. Nejlíp je to vidět na dvojicích typů, které se liší právě jenom v něm.

Vezměte INTJ a INFJ. Oba vidí souvislosti dopředu a oba si o budoucnosti udělají obrázek dřív, než pro něj mají důkazy. První ten obrázek promění v systém, plán a rozhodnutí, u kterého nepotřebuje souhlas. Druhý ho promění v otázku, co to udělá s lidmi, kterých se to týká, a odchází z rozhodnutí, která jsou logicky bez chyby a lidsky neúnosná.

Stejný rozdíl v jiném prostředí ukazuje dvojice ESTP a ESFP. Oba žijí přítomností a oba reagují rychleji, než stihnou promyslet. Jeden z nich vyhodnocuje situaci jako hru s pravidly a hledá v ní příležitost; druhý vyhodnocuje náladu v místnosti a hledá způsob, jak z ní udělat lepší večer.

Jak moc tahle dimenze měří něco skutečného, se dá ověřit i zvenčí. McCrae a Costa v roce 1989 porovnali čtyři škály typologie s pětifaktorovým modelem osobnosti a myšlení a cítění vyšlo jako protějšek přívětivosti, tedy sklonu vycházet lidem vstříc a brát ohledy. Není to totéž, přívětivost obsahuje i důvěřivost a ústupnost, ale překryv je značný. Co pětifaktorový model měří navíc, popisuje průvodce po Big Five.

Zajímá vás, jestli je vaše preference vyhraněná, nebo těsná? Přesně to ukazuje test 16 typů osobnosti: vedle čtyř písmen dostanete u každé dimenze sílu preference v procentech, takže poznáte rozdíl mezi jasnou volbou a poměrem, který se při příštím vyplnění může otočit. Rozdíl je podstatnější, než se z popisů typů zdá.

Jak se domluvit, když je každý jiný

Většina sporů mezi T a F nevzniká kvůli obsahu, ale kvůli pořadí. Jeden potřebuje probrat věc, druhý potřebuje nejdřív vědět, že vztah drží. Když se pořadí vyjasní nahlas, spor se často rozpustí sám.

Tři věty, které v praxi fungují lépe než dlouhé vysvětlování:

• Ten, kdo míří na kritéria, může říct: „Vidím, že ti na tom hodně záleží. Řekni mi, čeho se bojíš, a já to vezmu do úvahy.“ Uznání, že tam ta obava je, stojí deset vteřin.
• Ten, kdo míří na lidi, může říct: „Dej mi tři kritéria, podle kterých se rozhoduješ, a já ti k nim řeknu, co jsem viděl u lidí.“ Kritéria vyslovená nahlas se dají doplnit, nevyslovená ne.
• Oba můžou začít větou: „Chceš teď hledat řešení, nebo si to nejdřív probrat?“ Ta otázka odstraní většinu hádek o to, proč partner nereaguje tak, jak by měl.

Ve dvojici se stejnou preferencí odpadá překlad a vzniká jiné riziko. Dva lidé, kteří oba počítají dopad na okolí, spolu půl roku nevyřeší nepříjemnou věc, protože ani jeden ji nechce otevřít. Dva, kteří oba míří na kritéria, si zase vysvětlí i rozhovor, který měl být o pocitech. Co o shodě a rozdílu ve dvojici říká výzkum, rozebírá text o kompatibilitě 16 typů osobnosti.

Blanka nakonec poslala jeden mail, ve kterém byly obě verze. Nahoře tři věty o tom, že jí Liborův odchod je líto a proč, pod nimi tabulka s rozdělením agendy a termíny. Kolegyně, která si druhý den přišla popovídat, citovala první odstavec. Kolega, který přišel s dotazem, citoval třetí řádek tabulky. Ani jeden si nevšiml, že ta zpráva byla psaná dvakrát.