Test syndromu podvodníka

Syndrom podvodníka je pocit, že za svůj úspěch tak úplně nemůžete - že jste se do své role dostali spíš omylem a dřív nebo později se to provalí. Říká se mu také impostor syndrom a nejde o poruchu ani o diagnózu: je to prožitkový vzorec, který někdy zná většina lidí, a ozývá se často právě u těch, kdo mají za sebou výsledky. Náš test má 21 vlastních položek, sedm na každý zdroj pochyb, a spočítá vám celkové skóre, pásmo i to, odkud se vaše pochyby berou.

Pochyby o vlastních schopnostech mají tři různé zdroje. Pocit podvodu je tichý předpoklad, že vaše místo patří někomu schopnějšímu - připravujete se proto víc, než je nutné, a radši se nezeptáte. Znevažování úspěchu je zvyk, který každému dobrému výsledku ubere na váze: bylo to snadné, zasloužil se tým, a laťka se stejně hned posune výš. Štěstí a okolnosti popisuje nesouměrné vysvětlování, ve kterém za nezdar může člověk sám, ale za úspěch může načasování a příznivá souhra. Podle vašeho pásma a nejsilnějšího zdroje vás test zařadí do jednoho z 10 profilů - a to je podstatné, protože technika, která zabírá na pocit hraní role, je u zlehčování úspěchů k ničemu.

Koncept popsaly psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes koncem 70. let, položky i vyhodnocení našeho testu jsou ale vlastní. Berte ho proto jako orientační sebepoznání, ne jako diagnostiku: nejde o nemoc ani o poruchu, v klasifikaci duševních poruch nefiguruje a pocit, že člověk nepatří tam, kde je, znají i lidé, u kterých byste to nikdy nehledali. Pochyby o sobě navíc nestojí samostatně - souvisejí s neuroticismem, jednou z pěti dimenzí testu Big Five, a s vytrvalostí, kterou mapuje grit test. Když si k nim doplníte i je, uvidíte celý obrázek.