Test syndromu podvodníka | ZkouskaOsobnosti.cz

Když dostanu novou zodpovědnost, čekám, kdy se ukáže, že na ni nestačím.

Pochvalu v duchu hned zlehčím - určitě nešlo o nic těžkého.

Když uspěju, první vysvětlení, které mě napadne, je šťastná náhoda.

Na poradách mě napadá, že všichni ostatní vidí do tématu hlouběji než já.

Když se mi něco povede, řeknu si, že tohle by zvládl každý.

Za svou současnou pozici vděčím spíš dobrému načasování než schopnostem.

Připadám si jako herec, který odbornost spíš hraje, než aby ji měl.

Když práci dotáhnu, umím si přiznat, že je to moje zásluha.

U zkoušek a pohovorů mívám hlavně štěstí na otázky.

V tom, co dělám, se cítím pevně v kramflecích.

Po každém splněném cíli posunu laťku tak, že úspěch přestane platit.

Své úspěchy považuji za výsledek vlastní práce.

Před prezentací vlastní práce mívám strach, že vyplavou mezery v tom, co umím.

Ve zpětné vazbě slyším hlavně výhrady - pochvalná část jde mimo mě.

Když projekt dopadne dobře, přičítám to hlavně souhře okolností.

Role, ve kterých jsem, mi připadají o číslo větší, než jaký doopravdy jsem.

Své dosavadní výsledky umím vyjmenovat bez rozpaků.

Mám pocit, že mě okolí hodnotí shovívavě, a proto procházím.

Když mě někdo vyzkouší do hloubky, obstojím.

Diplomy a certifikáty beru jako papíry, které o mně moc nevypovídají.

Vím, že když se mi daří, není to náhoda.

Hotovo!

Vaše odpovědi jsou připravené k vyhodnocení.

Uložit výsledky na e-mail?

Volitelné. Slouží k uložení výsledků - kdykoliv se k nim pak můžete vrátit.

Vítejte zpět

Když dostanu novou zodpovědnost, čekám, kdy se ukáže, že na ni nestačím.

Pochvalu v duchu hned zlehčím - určitě nešlo o nic těžkého.

Když uspěju, první vysvětlení, které mě napadne, je šťastná náhoda.

Na poradách mě napadá, že všichni ostatní vidí do tématu hlouběji než já.

Když se mi něco povede, řeknu si, že tohle by zvládl každý.

Za svou současnou pozici vděčím spíš dobrému načasování než schopnostem.

Připadám si jako herec, který odbornost spíš hraje, než aby ji měl.

Když práci dotáhnu, umím si přiznat, že je to moje zásluha.

U zkoušek a pohovorů mívám hlavně štěstí na otázky.

V tom, co dělám, se cítím pevně v kramflecích.

Po každém splněném cíli posunu laťku tak, že úspěch přestane platit.

Své úspěchy považuji za výsledek vlastní práce.

Před prezentací vlastní práce mívám strach, že vyplavou mezery v tom, co umím.

Ve zpětné vazbě slyším hlavně výhrady - pochvalná část jde mimo mě.

Když projekt dopadne dobře, přičítám to hlavně souhře okolností.

Role, ve kterých jsem, mi připadají o číslo větší, než jaký doopravdy jsem.

Své dosavadní výsledky umím vyjmenovat bez rozpaků.

Mám pocit, že mě okolí hodnotí shovívavě, a proto procházím.

Když mě někdo vyzkouší do hloubky, obstojím.

Diplomy a certifikáty beru jako papíry, které o mně moc nevypovídají.

Vím, že když se mi daří, není to náhoda.

Hotovo!

Používáme cookies

Nastavení cookies