Vyšel vám jiný typ osobnosti než minule? Hraniční typy a jak si ověřit ten svůj

Ilona si test udělala v lednu a vyšlo jí INTJ. V červnu ho zopakovala a na výsledkové stránce svítilo INFJ. Kamil má jinou verzi téhož zmatku: když dotazník vyplňoval večer doma u kuchyňského stolu, vyšlo mu ENTP, o týden později v práci mezi dvěma schůzkami ESTP.

Oba pak hledali odpověď na stejnou otázku. Který z těch dvou výsledků je ten pravý?

Nepohodlná verze odpovědi zní, že možná oba. A není to výmluva. Když McCarley a Carskadon v roce 1983 nechali lidi vyplnit typologický dotazník dvakrát s odstupem pěti týdnů, zhruba polovina z nich dostala napodruhé jiný čtyřpísmenný kód. Aspoň jedno písmeno se pohnulo. To není chyba, kterou by někdo zapomněl opravit. Je to vlastnost toho, jak jsou typy postavené: ze škál, na kterých se někde musí vést čára.

Pět důvodů, proč vám vyjde jiný typ

Za změnou kódu stojí skoro vždycky jeden z pěti důvodů. Vyplatí se poznat, který z nich je ten váš, protože každý má jiné řešení.

Hraniční preference. Každá ze čtyř dimenzí je škála, ne přepínač. Kdo na ní stojí daleko od středu, dostane stejné písmeno pokaždé. Kdo stojí skoro uprostřed, tomu rozhodnou dvě tři otázky. U Ilony se mezi lednem a červnem překlopilo rozhodování mezi neosobním kritériem a ohledem na lidi. Rozdíl mezi oběma stranami měla někde kolem poměru 52 : 48, a takový poměr se při opakování překlápí sám od sebe. Nezměnila se osobnost, změnilo se zaokrouhlení.

Stav místo rysu. Dotazník se ptá, jak se chováte obvykle, ale odpovídá na něj člověk, který má za sebou konkrétní týden. Kdo test vyplňuje v období, kdy se stahuje do sebe a šetří energií, zaškrtá víc introvertních odpovědí, než odpovídá jeho normálu. Naopak uprostřed dobře rozjeté zakázky vypadá skoro každý organizovaněji a rozhodněji, než jaký je v běžném únoru. Únava, nemoc, čerstvá hádka a poslední týden před odevzdáním posouvají hlavně dimenze na hranici.

Role, ve které zrovna jste. Kamil je deset let vedoucí směny. V práci reaguje na to, co se právě děje, řeší poruchu, která je tady a teď, a nápady na příště si nechává na potom. Doma je z něj člověk, který u večeře rozebírá, jak by se dala celá výroba postavit jinak. Dotazník vyplněný mezi dvěma schůzkami tedy popsal jeho pracovní režim, ne jeho. Pokud si vzpomenete, že jste u odpovědí mysleli na kancelář, máte vysvětlení a zároveň návod: příště mimo roli.

Ideální já místo skutečného. Ptát se sám sebe, jaký jsem, znamená narazit na to, jaký bych chtěl být. Málokdo si u otázky na plánování rád přizná, že plán obvykle vydrží do středy. Zkuste si u tří odpovědí, které jste zaškrtli nejrychleji, vybavit konkrétní situaci z posledního měsíce. Kolik jich najdete? Když ani jednu, odpovídali jste za svoje předsevzetí, ne za sebe, a výsledek se pak liší podle toho, jak ambiciózní zrovna máte období.

Jiný dotazník, jiné položky. Typologie je společná, otázky nikoli. Dva testy se liší v tom, kolik mají položek na dimenzi, jestli vás nutí volit mezi dvěma výroky, nebo dovolí odstupňovanou odpověď, a jak přesně chápou usuzování a vnímání. Kód z jednoho dotazníku proto není přímo srovnatelný s kódem z jiného, i když obojí vypadá jako čtyři písmena. U vzácnějších typů, o které je na internetu největší zájem, se navíc rozdíly mezi testy projeví nejvíc.

Jak číst procenta u výsledku

Většina lidí si z výsledku odnese čtyři písmena a zbytek stránky přeskočí. Užitečnější informace je přitom o řádek níž. Výsledková stránka testu 16 typů osobnosti ukazuje u každé dimenze sílu preference v procentech, tedy jak daleko od poloviny stojíte. Právě tohle číslo, ne písmeno, říká, jak stabilní výsledek máte v ruce.

Ta čísla jsou ilustrace, ne naměřené hranice. Žádná tabulka neurčuje, kde přesně vyhraněnost začíná, a nikdo takovou čáru autoritativně nevede. Užitečné je pořadí: dimenze s nejmenším odstupem od poloviny je ta, kterou uvidíte při opakování měnit se, a je to jediné písmeno vašeho kódu, o kterém má smysl pochybovat. Zbylá tři se chovají docela slušně. Co z toho plyne pro důvěryhodnost celého výsledku, rozebírá text o tom, jestli je test 16 typů osobnosti spolehlivý.

Stojí za to všimnout si i toho, že hraniční dimenze není vada. Znamená, že obě strany zvládáte a v různých situacích sáhnete po každé z nich. Nevýhodou je jen to, že vám čtyřpísmenná zkratka o vás v tom jednom místě neřekne nic.

Postup, jak si typ ověřit

Když se dva výsledky liší, nemá smysl vyplňovat dotazník potřetí a čekat, že rozhodne většina. Užitečnější je zúžit to na dvě konkrétní možnosti a rozhodnout mezi nimi mimo test.

1. Přečtěte si oba kandidátské profily celé, ne jen odstavce, které vám lichotí. Ilona porovnávala INTJ a INFJ, Kamil ENTP a ESTP. Rozhodující bývá pasáž o slabinách: ve svém typu se poznáte i tam, kde to není příjemné.
2. Podívejte se na sebe pod tlakem. V klidu se dá odpovídat, jak se člověku zamane, ve stresu se to nedaří. Každý typ má jednu funkci, která se pod dlouhodobým tlakem utrhne a začne se projevovat ve svojí nejhrubší podobě. Co v takové chvíli děláte, popisuje průvodce kognitivními funkcemi, a rozlišuje dvojice typů líp než popisy chování v pohodě.
3. Zeptejte se dvou lidí, kteří vás vidí roky, a to na jednu konkrétní situaci, ne na typ. Otázka „jsem spíš plánovač, nebo improvizátor“ dostane zdvořilou odpověď. Otázka „jak jsem se choval, když se loni v srpnu zrušila dovolená“ dostane příběh, který o vás řekne víc.
4. Zopakujte test s odstupem aspoň několika týdnů, v klidném dni a mimo pracovní roli. Dva výsledky ze stejného rozpoloženého večera nejsou dvě měření, je to jedno měření provedené dvakrát.
5. Sledujte, které písmeno se mění. Když je to pořád totéž jedno, máte odpověď: tři písmena jsou vaše a čtvrté je hraniční. Když skáče celý kód, odpovídali jste podle nálady a stojí za to začít znovu a pomaleji.

Nejčastěji zaměňované dvojice

Kód se skoro nikdy nezamění celý. Chyba bývá v jednom písmenu a dvojice, u kterých k tomu dochází, se opakují. U každé z nich existuje otázka, která rozhodne rychleji než čtení dvou dlouhých popisů.

Otázky nejsou test a jedna odpověď nic nedokazuje. Fungují jinak: donutí vás vzpomenout si na konkrétní situaci místo obecného dojmu o sobě. Když si u své dvojice nevybavíte ani jeden příklad z posledního půlroku, je to samo o sobě odpověď. Ta dimenze u vás bude hraniční a čtyřpísmenný kód vám v ní bude sedět jen napůl.

Kdy je změna skutečná

Zatím to vypadá, že za rozdílem stojí vždycky měření. Někdy ale ne. Roberts a DelVecchio shrnuli v roce 2000 desítky studií a vyšlo jim, že stálost pořadí osobnostních rysů roste s věkem: v dětství je nízká, kolem dvacítky střední a po padesátce vysoká. Roberts, Walton a Viechtbauer k tomu v roce 2006 doplnili směr posunu. Lidem s věkem obvykle roste svědomitost a přívětivost a klesá sklon k úzkostnému prožívání.

Pro čtyři písmena z toho plyne docela konkrétní důsledek. McCrae a Costa v roce 1989 ukázali, že dimenze typologie odpovídají čtyřem z pěti rysů pětifaktorového modelu, a usuzování a vnímání má nejblíž právě ke svědomitosti. Když tedy svědomitost mezi dvacítkou a třicítkou roste, může se s ní posunout i písmeno na konci kódu. Výsledek z prvního ročníku vysoké školy nemusí ve třiceti platit a nemusí to znamenat, že jeden z těch dvou testů lhal.

Rozeznat skutečný posun od kolísání jde podle dvou věcí. Reálná změna přichází pomalu, drží se roky a je vidět na chování, které kolem sebe vidí i ostatní: dřív jste zapomínali na termíny, teď je máte v kalendáři a nevadí vám to. Kolísání naopak skáče sem a tam a mezi dvěma výsledky stojí většinou jen jiná nálada, jiné místo nebo jiný dotazník. Zeptejte se sami sebe, jestli by změnu potvrdil někdo, kdo vás vidí každý týden. To je poctivější kritérium než dva screenshoty.

Chcete vědět, které z těch dvou písmen je opravdu vaše? Zkuste si test 16 typů osobnosti v klidném dni a mimo pracovní roli. U každé dimenze uvidíte sílu preference v procentech, takže poznáte, jestli je hraniční jedno místo vašeho kódu, nebo tři. Bez toho čísla se dva odlišné výsledky porovnat nedají, s ním se rozdíl obvykle vysvětlí sám.

Ilona si po třetím pokusu všimla, že se jí mění pořád totéž místo kódu, zatímco zbylá tři písmena stojí pevně. Přestala hledat, jestli je INTJ, nebo INFJ, a začala se ptát na to, co s tou jednou hraniční dimenzí dělá v praxi: v práci se rozhoduje podle čísel, doma podle lidí, a pokaždé si to potom vyčítá. To jí o sobě řeklo víc než kterýkoli ze tří výsledků. Kamil vyřešil svůj rozpor za jedno sobotní dopoledne. Mimo provoz a mimo roli vedoucího směny mu vyšlo ENTP a intuitivní preference měla od poloviny odstup, který se přehlédnout nedá.