Sangvinik: společenský nadšenec mezi temperamenty

Na firemním školení právě začala přestávka na kávu. Za deset minut stojí u okna hlouček šesti lidí, kteří se ráno neznali, a uprostřed něj jeden člověk, který je tam dostal dohromady. Nic neorganizoval, jen začal mluvit a ostatní se přidali.

Klasická typologie čtyř temperamentů má pro takového člověka jméno: sangvinik. Ze čtyř typů se pozná nejrychleji, protože jeho hlavní projev je slyšet přes půl místnosti. A zároveň patří k nejčastěji podceňovaným, protože lehkost si okolí plete s povrchností.

Poznáte ho dřív, než stihne říct příjmení

Sangvinik do místnosti nevstoupí, spíš do ní vpluje. Během pěti minut ví, s kým si tam sedne, a cizí člověk se u něj během jedné kávy změní ve známého. Vypráví s gesty a odbočka k historce je u něj skoro pravidlo, protože bývá zajímavější než samotné téma.

Druhý poznávací znak je rychlost, s jakou se u něj střídá nálada. Ráno ho něco naštve, v poledne z toho má vtipnou historku. Křivdy v sobě nenosí, takže se s ním dá pohádat a jít za hodinu na oběd, jako by se nic nestalo.

Třetí znak vyplave až po delší známosti. Sangvinik potřebuje publikum. Když mluví do prázdné místnosti, energie z něj vyprchá během chvíle, protože jeho palivem nejsou nápady samotné, ale reakce na ně.

A pak je tu chování ve frontě, v čekárně a všude jinde, kde se nic neděje. Nudu vydrží kratší dobu než ostatní tři typy. Vytáhne telefon, dá se do řeči s cizím člověkem nebo navrhne, že to zkusí vyřídit jinudy, jen aby se něco pohnulo.

Poslední vodítko je paměť na lidi místo na fakta. Sangvinik si nemusí pamatovat, co stálo v e-mailu, ale bude vědět, že kolegyni z účtárny operovali koleno a jak dopadla svatba jejího syna. Ve firmě, kde se polovina informací přenáší po chodbě, je to výhoda, kterou žádný systém nenahradí.

Kdy jste naposledy odcházeli z rušné akce nabití místo vyčerpaní? Odpověď na tuhle jedinou otázku rozdělí vaše kolegy spolehlivěji než většina dotazníků.

Odkud se v tom jménu vzala krev

Název pochází z latinského sanguis, tedy krev. Hippokrates kolem roku 400 před naším letopočtem tvrdil, že povahu určuje poměr čtyř tělesných šťáv, a u čilého, veselého typu měla podle něj převažovat právě ta. Jednotlivé typy pojmenoval o šest století později římský lékař Galén.

Teorie tělesných šťáv je dávno mrtvá, pozorování za ní ale přežilo. Ve 20. století s ním pracoval britský psycholog Hans Eysenck, který osobnost popsal dvěma osami: mírou extraverze a emoční stabilitou. Sangvinik v jeho mřížce vychází jako stabilní extravert, tedy člověk otočený ven a zároveň takový, kterého věci dlouho netrápí.

K velmi podobnému místu došel jinou cestou Ivan Pavlov. Při pokusech se psy rozlišoval typy nervové soustavy a sangvinikovi u něj odpovídal typ silný, vyrovnaný a pohyblivý. Celou linii od Hippokrata k moderní psychologii rozebírá text o druzích temperamentu.

Co sangvinik zvládá líp než zbylé tři typy

Nejužitečnější vlastnost se u něj ukáže ve chvíli, kdy se skupina zasekne. Tam, kde ostatní krčí rameny a čekají na zadání, sangvinik přijde s návrhem a hned k němu někoho sežene. Nemusí to být nejlepší nápad v místnosti, ale je to ten, kolem kterého se lidé konečně pohnou.

Druhá výhoda je odolnost vůči odmítnutí. Zavolá deseti lidem, sedm ho odmítne a on to bere jako součást hry, ne jako soud nad sebou. Po nepovedeném dni se oklepe do druhého rána a najde důvod, proč to zítra zkusit znovu.

Že se takový přístup vyplácí víc, než čekáme, ukázali Nicholas Epley a Juliana Schroeder (2014). Cestujícím v chicagské příměstské dopravě zadali, aby se cestou dali do řeči s cizím člověkem. Účastníci předem odhadovali, že to bude nepříjemné a že je protějšek odmítne. Ve skutečnosti hodnotili takovou cestu jako příjemnější než ti, kdo jeli mlčky, a odmítnutí se prakticky nekonalo. Sangvinik tuhle chybu v odhadu nedělá, protože rozhovor začne dřív, než ho stihne promyslet.

Jak to vypadá v praxi? Martina nastoupila jako referentka do výrobní firmy. Za tři týdny znala křestní jména lidí ze skladu, což se jejímu předchůdci nepodařilo za dva roky. Když pak zákazník potřeboval expedici o den dřív, nešla přes systém požadavků, ale došla za Pepou k lince. Bylo to venku do hodiny. Formálně obešla proces, prakticky zachránila zakázku.

Tohle je mimochodem důvod, proč se sangvinická složka v týmu pozná spíš podle rychlosti informací než podle hlasitosti porad. Věci se dostanou k lidem, kteří je mají vyřešit, protože někdo zná jejich jména a nebojí se je oslovit.

Nedoceněná bývá i jeho role po špatné zprávě. Když přijde nepříjemné oznámení, ostatní tři typy mlčí, hledají viníka nebo počítají dopady. Sangvinik obvykle jako první řekne něco, co náladu v místnosti posune, a lidé se rozejdou s pocitem, že se dá pokračovat. Problém tím nezmenšil, jen zkrátil dobu, po kterou byli všichni ochromení.

Cena za lehkost

Většina sangvinikových slabin je jeho silná stránka otočená naruby. Nejde o dvě různé sady vlastností, ale o jednu, která se podle situace vyplatí, nebo bolí.

Nejviditelnější je to u dokončování. Co sangvinika přestane bavit, tiše skončí v polovině, a on sám to většinou ani nezaregistruje, protože je myšlenkami už u dalšího nápadu. Nejde o nezodpovědnost, spíš o potíž s odhadem: v okamžiku, kdy slib dává, ho myslí naprosto vážně.

Okolí si na to časem zvykne a začne s ním počítat jinak. Lidé se ho přestanou ptát na termíny a raději se doptají někoho jiného, což sangvinika mrzí, protože sám sebe vnímá jako toho, kdo vždycky pomůže. Nepomůže výčitka, pomůže dvouvětá zpráva hned po schůzce: co kdo udělá a do kdy.

Méně nápadná je jeho práce s konfliktem. Sangvinik se sporu nevyhýbá, ale zkracuje ho: rychle se usmíří, obrátí to v žert a jde dál, protože v napětí se mu špatně dýchá. Druhá strana ovšem hotová být nemusí, a nedořešená věc se pak vrací pokaždé, když se objeví podobná situace.

Druhá slabina je hůř vidět. Bez posluchačů energie vyprchá a špatná nálada, kterou sangvinik nechce ukázat, se schová za hranou veselost. Tohle je u něj varovný signál: ve chvíli, kdy začne hrát dobrou náladu, kterou uvnitř nemá, obvykle už delší dobu není v pořádku.

V práci a v blízkých vztazích

Pracovně mu sedí prostředí, kde je kolem ruch, výsledek je vidět brzy a smí se improvizovat. Prodej, akce pro veřejnost, práce s klienty, cokoli s rychlou zpětnou vazbou. Naopak samota, tabulky a pořád stejný postup ho vysají dřív než sebevětší nápor práce. Spolehlivě ho probudí termín, ale až ten úplně poslední. Jak si takové podmínky vyjednat, aniž byste měnili obor, rozebírá článek o temperamentu v práci.

Zvláštní kapitola je práce z domova. Celý den sám s notebookem patří k prostředím, ve kterých sangvinik strádá, i když má práci rád a stíhá ji bez potíží. Chybí mu totiž přesně to, co ho pohání: krátké rozhovory mezi úkoly, reakce ostatních a možnost hned někomu ukázat, co udělal.

Ve vztazích jde o podobný obchod. Přátel má hodně a nový člověk se do jeho okruhu dostane snadno. Náročnější je hloubka: vážný rozhovor stočí k lehčímu tématu dřív, než začne bolet, a partner pak mívá pocit, že se k němu úplně nedostal. Když se ho v takové chvíli zeptáte podruhé a chvíli počkáte, odpověď obvykle přijde. Rozdíly mezi temperamenty v soužití rozebírá text o temperamentech ve vztazích.

Málokdo je přitom čistý sangvinik. Většinou jde o silnou sangvinickou složku obarvenou něčím dalším, čemu se ve vyhodnocení říká příměs. Sangvinik s cholerickou příměsí promění nápad do večera v plán, sangvinik s melancholickou má navenek veselou fasádu a pod ní druhou, citlivější linku, o které okolí neví. Náš test temperamentu má 24 otázek a zabere kolem čtyř minut; kromě primárního typu ukáže i příměs, která ho barví, a slouží jako orientační obrázek, ne jako diagnóza. Co jednotlivé dvojice znamenají, rozebírá text o kombinacích temperamentu.

Co se o sangvinicích říká špatně

„Je nespolehlivý." Nejčastější a nejméně přesná nálepka. Sangvinik nezapomíná ze lhostejnosti, ale proto, že si slib nikam nezapsal a nadšení mezitím přebilo jiné nadšení. Sdílená poznámka v kalendáři s tímhle zmůže víc než deset rozhovorů o zodpovědnosti.

„Kdo je pořád veselý, ten nic neřeší." Veselost je u sangvinika běžný stav, ne důkaz bezstarostnosti. Rozdíl mezi upřímnou a hranou dobrou náladou pozná většinou jen ten, kdo ho zná dlouho, a stojí za to se na to jednou zeptat napřímo.

„Nemá hloubku." Má ji, jen ji neukazuje u stolu s osmi lidmi. Ve dvou, po půlnoci nebo na dlouhé cestě autem se od sangvinika dozvíte věci, které v davu nikdy nezazní.

Zkuste tenhle týden jeden pokus. Až budete příště s někým, u koho tušíte silnou sangvinickou složku, položte otázku a nechte po ní pět vteřin ticho. Většina takových rozhovorů se zlomí přesně v téhle pauze, protože sangvinik ji nesnese a začne mluvit o tom, co ho opravdu trápí.