Temperament v práci: jaká role sedne vašemu typu

Když firma zboří příčky a přestěhuje lidi do otevřené kanceláře, mluvit spolu začnou míň. Bernstein a Turban (2018) měřili osobní kontakt mezi kolegy před stěhováním a po něm a zjistili, že klesl zhruba o sedmdesát procent; provoz na e-mailu a chatu naopak vzrostl. Otevřený prostor spolupráci nezvýšil, jen ji poslal na obrazovku.

Pro vedení firmy je to zajímavé číslo. Pro člověka, který se v takové místnosti snaží soustředit, je to popis každého pondělka. Stejná kancelář je pro dva lidi jiné pracoviště a jeden z důvodů se jmenuje temperament.

Co je v práci na temperamentu vidět

Čtyři typy popsal Hippokratés a pojmenoval je Galén, do moderní psychologie je ale vrátil až Hans Eysenck v padesátých a šedesátých letech. Postavil je na dvě osy: extraverze proti introverzi a emoční stabilita proti labilitě. Sangvinik z toho vychází jako stabilní extravert, cholerik jako labilní extravert, flegmatik jako stabilní introvert a melancholik jako labilní introvert. Podrobnější historii najdete v přehledu čtyř druhů temperamentu.

Z těch dvou os plyne většina rozdílů, které kolem sebe v práci denně vidíte. Jak rychle se člověk pustí do úkolu, kolik ruchu kolem sebe unese a jestli ho tlak nastartuje, nebo zabrzdí.

Co z toho neplyne, je výkon. Temperament neříká nic o tom, kdo umí svou práci líp, jak je někdo chytrý ani jestli se na něj dá spolehnout. Říká jen, kolik energie vás daný způsob práce stojí. A protože energie je v práci omezená surovina, není to málo.

Prakticky se rozdíly ukážou ve třech opakovaných situacích. První je blížící se termín, protože jednoho člověka nastartuje a druhého zablokuje. Druhá je porada, kde se pozná, kdo přemýšlí nahlas a kdo potřebuje nejdřív ticho. Třetí je samotný prostor kolem stolu, tedy jestli vás ruch nabíjí, nebo z vás během dopoledne vysaje soustředění.

Čtyři temperamenty mezi devátou a pátou

Sangvinik: startuje rychle, dokončuje hůř

Rozjezd nové věci je vaše doména. Nápad na projekt máte během schůzky, do oběda k němu seženete dva lidi a odpoledne už někomu voláte. Termín, který je za tři týdny, vás nechává klidnými; ten zítřejší vás nabudí.

Na poradě ožijete a mluvíte rád, jenže odbočka k historce vám sedne líp než zápis s úkoly. V otevřené kanceláři je vám dobře, dokud sedíte u lidí, se kterými si rozumíte. Nejhůř snášíte ticho, tabulky a práci, u které tři dny nikdo neřekne, jestli to jde dobře.

Cholerik: nesnáší, když se čeká

Rozhodujete dřív, než ostatní dořeknou zadání, a odpovědnost berete rád, protože s ní přichází volná ruka. Termín si posunete dopředu, abyste měli klid. Když se vleče schvalovací kolečko, jde vám tempo okolí na nervy víc než samotná práce.

Porada bez závěru je pro vás ztracená hodina. Otevřená kancelář vám nevadí kvůli hluku, ale kvůli tomu, že vás každý druhý člověk vytrhne z rozdělané věci. Nejvíc vás přitom poškodí vlastní rychlost: věta řečená v zápalu žije v týmu ještě měsíc poté, co jste na ni sami zapomněli.

Flegmatik: stejné tempo v úterý i v pátek

Držíte rovnoměrný výkon i ve chvíli, kdy kolem vás všichni pádí. Rozjezd vám trvá déle, zato u úkolu, který ostatní dávno omrzel, vydržíte. Termíny plníte a nikdo od vás nečeká drama, takže si vás vedení všimne většinou až ve chvíli, kdy chybíte.

Na poradě mlčíte a přikyvujete, jenže vaše přikývnutí okolí čte jako souhlas. Pak se divíte, kde se vzal plán, ke kterému jste se nikdy nepřihlásili. Otevřená kancelář vás tolik neruší; co vás vyčerpává, je páté přeskládání priorit za měsíc.

Melancholik: kvalita má přednost před rychlostí

Práci odevzdáváte hotovou do poslední čárky, protože jinak ji odevzdat neumíte. Laťku máte tak vysoko, že vlastní výsledek vám málokdy připadá dobrý, i když ho ostatní chválí. Termín proto bývá napjatý, a to ne kvůli lenosti, ale kvůli poslední kontrole.

V rychlé debatě mlčíte, i když máte nejlepší postřeh v místnosti, a pošlete ho mailem hodinu po poradě. Otevřená kancelář je pro vás nejdražší prostředí ze všech čtyř, protože každé přerušení vás stojí mnohem víc než tu minutu, kterou zabralo. Obecná výtka typu „mohlo by to být lepší" ve vás pak běží ještě celý týden.

Málokdo se v jednom z těch čtyř popisů pozná úplně. Většina lidí má jeden temperament výrazný a druhý jako příměs, takže vám v jedné situaci vyskočí sangvinická potřeba lidí a ve druhé melancholická potřeba mít věc pořádně. Co dělají jednotlivé dvojice dohromady, rozebírá text o kombinacích temperamentu.

Prostředí, ve kterém vás práce stojí míň

Tabulka níž není návod na výběr povolání. Popisuje podmínky, ne obory, protože jedna a ta samá profese se dá dělat v pěti různých prostředích a rozdíl mezi nimi bývá větší než rozdíl mezi obory.

U otevřené kanceláře stojí za to jedno upřesnění, protože se z ní stal univerzální viník. Nejhůř ji nese melancholik, kterému každé vyrušení ubere kus soustředěné práce. Cholerikovi vadí z jiného důvodu: nesnese, že ho někdo vytrhne z rozdělané věci, i když samotný hluk mu je jedno. Flegmatik ji většinou vydrží, dokud se kolem něj nemění pravidla, a sangvinikovi vyloženě svědčí. Jedna a ta samá kancelář tak stojí čtyři lidi čtyři různé porce energie a rozdíl mezi nimi nemá nic společného s tím, kdo je pracovitější.

V týmu se ty rozdíly srazí dohromady a z odlišného tempa se snadno stane osobní spor. Co s tím může udělat vedoucí, popisuje samostatný text o čtyřech temperamentech v týmu.

Temperament neurčuje profesi

Tady je potřeba být přesný, protože kariérní determinismus se šíří rychle. Z toho, že jste melancholik, neplyne, že patříte do laboratoře, a cholerik nemá povinnost podnikat. Temperament nesouvisí s tím, co dokážete, ale s tím, kolik vás to bude stát.

Odpovídá tomu i výzkum souladu člověka a prostředí, takzvaného person-environment fitu. Metaanalýza Kristof-Brown a kolegů (2005) shrnula stovky studií a našla setrvalý vztah mezi souladem člověka s prací, týmem a organizací na jedné straně a pracovní spokojeností i nižším úmyslem odejít na straně druhé. Souvislost s výkonem přitom vychází mnohem slabší. Jinak řečeno: nesedící prostředí vás spíš vyžene, než že by z vás udělalo horšího pracanta.

Nejlíp to jde vidět na lidech, kteří sedí v „nesprávné" profesi a daří se jim. Petr prodává laboratorní přístroje a je melancholik jako z učebnice: mluví pomalu, na obchodní schůzku chodí o deset minut dřív a každé číslo si dvakrát ověří. V běžném call centru by vydržel měsíc. Jenže jeho zákazníci jsou vývojáři, kteří nechtějí energické nadšení, ale někoho, kdo zná parametry nazpaměť a nepřehání. Prodá víc než kolegové, kteří mluví desetkrát rychleji.

Rozdíl nedělal obor, ale způsob, jakým se ten obor u něj konkrétně dělá. Když si chcete udělat obrázek o sobě, projděte si test temperamentu (24 otázek, cca 4 minuty) a čtěte výsledek jako popis podmínek, ne jako doporučení oboru. Test je nástroj sebepoznání; jako sítko na uchazeče o práci se nehodí a používat by se tak neměl.

Frustrace, která se vrací každý týden

Jednorázová naštvanost o vás moc neřekne. Zajímavá je ta, která se vrací: stejná situace, stejný pocit, každý týden. Obvykle ukazuje na rozpor mezi tím, jak pracujete nejraději, a tím, jak vaše práce funguje.

Vzpomenete si na den v práci, po kterém jste měli večer víc energie než ráno? Pokud se vám vybavuje těžko, stojí za to ptát se dál, protože právě takové dny prozradí, jaké podmínky vám sedí.

Co jde s opakovanou frustrací dělat, aniž byste hned dávali výpověď:

• Sangvinik: rozdělte velký úkol na části, ze kterých je něco vidět už za dva dny, a domluvy z chodby si zapisujte hned.
• Cholerik: stížnost na pomalé schvalování nikam nevede, dohodnutý mandát ano. Do jaké částky a do jaké velikosti změny rozhodujete sami?
• Flegmatik: ticho se v týmu počítá jako souhlas, takže i věta „potřebuju si to promyslet do zítřka" je lepší než přikývnutí.
• Melancholik: dohoda o tom, co přesně znamená hotovo, ušetří víc nervů než jakákoli technika na plánování času.

Existuje ale hranice, za kterou tyhle úpravy nepomůžou. Když vás práce vyčerpává rok a jediné, co se mění, je míra únavy, nejde o temperament, ale o zdraví. Jak se čtyři typy chovají pod dlouhodobým tlakem, rozebírá text o temperamentu a stresu.

Týden, který vám o vaší práci řekne víc než test

Zkuste na sedm dní jednu věc. Každý večer si napište jednu větu o tom, co vás ten den nejvíc vysálo, a jednu o tom, po čem jste se cítili líp než ráno. Bez hodnocení, bez vysvětlování, prostě dvě věty.

Po týdnu ty dva sloupce porovnejte. Nehledejte v nich obor ani pracovní pozici, ale to, co se v nich opakuje. Ruch, nebo ticho? Možnost rozhodnout, nebo klid na dodělání? Odpověď na tuhle otázku se dá použít i v práci, kterou máte teď, a to je víc, než vám kdy dá seznam doporučených povolání.