Jak jednotlivé temperamenty zvládají stres

Lidé, kteří na zátěž reagují nejsilněji, ji nemají jen intenzivnější. Mají ji i častěji. Jerry Suls a René Martin v přehledu z roku 2005 popsali řetězec, ve kterém se u emočně reaktivních lidí spojuje několik věcí najednou: narazí na víc drobných nepříjemností, reagují na ně prudčeji, vracejí se ke klidu pomaleji a špatná nálada se jim přelévá z jedné oblasti do druhé.

Z toho plyne něco praktického. Stres se neměří velikostí situace, ale tím, kde se ve vás usadí a jak dlouho tam vydrží. A právě v tomhle se čtyři klasické temperamenty liší tak, že se jejich stresové profily dají popsat skoro jako čtyři různé jazyky.

Čtyři způsoby, jak se stres projeví

Cholerik: ven a rychle

U cholerika jde napětí přímo ven. Knot se zkracuje, hlas zesiluje a věty letí rychleji než myšlenky. Rozčílí ho maličkost, kterou by v klidném týdnu přešel bez mrknutí, a odpověď na e-mail odejde dřív, než dočte druhý odstavec.

Výhoda je, že takový stres jde poznat. Nevýhodou je cena, kterou platí okolí, a jedna past, do které cholerici padají skoro pravidelně. Brad Bushman v experimentu z roku 2002 nechal část rozzlobených účastníků bušit do boxovacího pytle, aby si prý ulevili. Ti, kdo si přitom přehrávali, co je naštvalo, byli po vybití agresivnější než skupina, která nedělala nic. Vypouštění páry v podobě přehrávání křivdy tedy vztek nesnižuje, spíš ho udržuje při životě.

Co funguje líp: pohyb bez příběhu. Rychlá chůze, kolo nebo posilovna, ale bez toho, abyste si u toho v hlavě přehrávali poradu. K tomu jedno tvrdé pravidlo pro nepříjemné zprávy: napsat, uložit, odeslat až po druhém přečtení. Jak s cholerikem vyjít, když jste ten druhý v místnosti, popisuje samostatný text o jednání s cholerikem.

Melancholik: dovnitř a dlouho

Melancholik nevybuchne. Uloží si to. Situace se pak přehrává v hlavě večer, v noci a při mytí nádobí, přičemž s každým kolem přibývá scénářů, jak to celé mohlo dopadnout hůř.

Tenhle způsob má v odborné literatuře vlastní název: ruminace. Susan Nolen-Hoeksemová jí věnovala desítky let výzkumu a opakovaně ukazovala, že lidé s ruminativním stylem zvládání zůstávají ve špatné náladě déle než ti, kdo se přesunou k činnosti. Ruminace přitom subjektivně vypadá jako řešení problému. Rozdíl je v tom, že řešení problému končí rozhodnutím, kdežto ruminace končí únavou.

Co pomáhá: zapsat starost na papír a přidat k ní jednu jedinou další věc, kterou reálně uděláte. Dobře funguje také odložený čas na starosti, tedy patnáct minut denně vyhrazených na přemýšlení o tom, co vás tíží, a zbytek dne s tím počkat. Zvláštní na tom je, že to funguje i tehdy, když vám to připadá jako trik. Podrobněji o tomhle typu píše profil melancholika.

Sangvinik: rozptýlit a jet dál

Sangvinik stres nejdřív roztříští. Skáče mezi úkoly, zvedá telefon uprostřed jiné práce, domlouvá si na večer program a večer neví, kam se den poděl. Napětí se nehromadí na jednom místě, rozprskne se do deseti aktivit.

Krátkodobě to funguje překvapivě dobře. Sangvinik se z nepovedeného dne oklepe do rána a nenosí v sobě křivdy. Problém nastane, když se nepříjemná věc řešit musí a jediná strategie zní odvést pozornost. Nevyřízený konflikt, odkládaný telefonát nebo faktura, na kterou se nedá zapomenout, pod kobercem nezmizí.

Varovný signál je specifický a stojí za to ho znát: nálada, kterou hrajete. Ve chvíli, kdy se před lidmi usmíváte a uvnitř máte prázdno, je nakupeno víc, než jste ochotní si přiznat. Co pomáhá, je jedna nepříjemná věc denně vyřízená jako první, ideálně dřív než se otevře pošta.

Flegmatik: dlouho drží a pak spadne

Flegmatik vydrží nejvíc a je na něm nejmíň vidět. Napětí nese měsíce, aniž by zvýšil hlas, a okolí ho proto považuje za člověka, kterého nic nerozhodí. Právě proto přichází jeho stresová reakce nejpozději a bývá nejtěžší.

Jana pracovala osm měsíců na projektu, který se každý druhý týden překlopil do jiné podoby. Nestěžovala si, přesčasy brala jako součást věci a kolegům nosila kávu. Jednoho úterního rána zaparkovala před kanceláří, vypnula motor a nedokázala vystoupit z auta. Ne vztek, ne pláč, jen nemožnost udělat další krok. Nikdo v týmu to nečekal, protože do té chvíle nedala najevo vůbec nic.

U flegmatika je nejdůležitější varovný signál jeho vlastní netečnost. Když se vám nechce ani do věcí, které vás jindy baví, nejde už o klid, ale o únik. Co pomáhá, je zavést si pravidelnou zpětnou vazbu směrem ven: jednou týdně někomu nahlas říct, co bylo za poslední dny nejtěžší, i když se zrovna nic dramatického nestalo.

A co když v sobě poznáváte dva profily?

Čistý typ je vzácný. Většina lidí má hlavní temperament a k němu příměs, která se pod tlakem ozve jako druhá vlna. Cholerik s melancholickou příměsí nejdřív vybuchne a pak si celý večer vyčítá, co řekl. Flegmatik se sangvinickou příměsí drží úsměv i ve chvíli, kdy uvnitř dávno nic nezbylo.

Praktický důsledek je ten, že si potřebujete pohlídat dva signály místo jednoho. První přijde rychle a je vidět, druhý dorazí se zpožděním a odehrává se potichu. Lidé kolem vás obvykle zaregistrují jen ten první, takže ten druhý si musíte ohlídat sami.

Jak poznat vlastní varovné signály

Kdy jste naposledy zjistili, že jste ve stresu, až ve chvíli, kdy vám to řekl někdo jiný? Pokud vám ta otázka připadá povědomá, nejste sami. Vlastní stres poznáváme nejhůř právě proto, že se projevuje způsobem, který u sebe považujeme za normální.

Užitečné je hledat změnu, ne stav. Nejde o to, jestli jste podráždění, ale o to, jestli jste podrážděnější než před měsícem. Několik signálů, které stojí za pozornost:

• Spánek: nejde usnout kvůli jedné jediné větě, nebo se budíte ve tři ráno a hlava se rozjede.
• Zkrácená trpělivost u lidí, se kterými běžně problém nemáte, typicky doma.
• Věci, které vás baví, najednou nestojí za tu námahu je začít.
• Tělo mluví dřív než hlava: sevřená čelist, ztuhlá ramena, žaludek, dech u krku.
• Zúžený repertoár. Přestanete vařit, cvičit nebo volat kamarádům, tedy přesně to, co by pomohlo nejvíc.
• Vracející se věta v hlavě, kterou si přehráváte pořád dokola beze změny.

Kdo si chce svůj profil ujasnit rychleji, může začít od typu. Test temperamentu má 24 otázek a zabere kolem čtyř minut, výsledek obsahuje i popis toho, jak se váš hlavní typ a jeho příměs chovají pod tlakem. Jde o orientační sebepoznání, ne o diagnostiku, ale jako výchozí bod pro pozorování sebe sama posloužil už mnoha lidem lépe než obecné rady.

Strategie šitá na temperament

Obecné rady na zvládání stresu selhávají hlavně proto, že každému typu doporučují totéž. Meditace v tichu je pro melancholika úleva a pro sangvinika trest. Rychlá procházka cholerika srovná, flegmatika z útlumu nedostane.

Napříč typy stojí za zmínku jeden postup s dobrou oporou ve výzkumu emoční regulace. James Gross a Oliver John (2003) porovnávali dvě strategie: přehodnocení situace a potlačení projevu. Lidé, kteří situaci uměli přerámovat, na tom byli po všech stránkách lépe než ti, kdo emoci pouze zadrželi navenek. Potlačení totiž nesnižuje, co se děje uvnitř, jen to schová. Flegmatici a melancholici k němu mají blíž, a proto se jim vyplatí pracovat spíš s tím, jak si situaci vykládají, než s tím, co na sobě nedají znát. Obecné postupy, které se osvědčují bez ohledu na typ, shrnuje text o tom, jak zvládat stres.

Do práce se to promítá ještě jednou vrstvou. Stejné pracovní prostředí zatěžuje každý typ jinak: otevřená kancelář vysává melancholika, schvalovací kolečka ubíjejí cholerika, nárazové změny bez přípravy dostanou flegmatika. O tom, kde se komu pracuje dobře, podrobněji píše text o temperamentu v práci.

Kdy přestat řešit typ a vyhledat odborníka

Temperament vysvětluje styl, ne míru. Ve chvíli, kdy potíže překročí určitou hranici, přestává být otázka "jaký jsem typ" užitečná a začíná být na místě odborná pomoc.

Za takové znamení se dá považovat několik situací. Potíže trvají několik týdnů a nezlepšují se, i když se vnější tlak zmenšil. Nefunguje spánek delší dobu. Nezvládáte běžné povinnosti v práci nebo doma. Objevuje se beznaděj, dlouhodobá ztráta zájmu o všechno, nebo myšlenky na sebepoškození. V posledním případě je namístě vyhledat pomoc bez odkladu, ať už u praktického lékaře, psychologa, nebo na krizové lince.

Žádný test osobnosti tohle neposoudí a ani k tomu není určený. Popis typu vám pomůže pochopit, proč reagujete zrovna takhle, ale nenahradí odborné posouzení a rozhodně nenahradí léčbu. Rozumné je brát ho jako mapu terénu, ne jako lékařskou zprávu.

Na příští dva týdny si zkuste každý večer napsat jedno slovo o tom, jak jste na tom byli. Nic víc, jedno slovo. Po čtrnácti dnech uvidíte na papíře vzorec, který v hlavě splývá do jednoho dlouhého "docela to jde", a poznáte i den, kdy se to začalo lámat.