Jak vycházet s cholerikem doma i v práci

Kolikrát jste už uprostřed hádky řekli větu "Tak se prosím tě uklidni"? A kolikrát to zabralo?

Ta věta patří k nejspolehlivějším způsobům, jak cholerika dostat o patro výš. Slyší v ní totiž něco jiného, než co říkáte: ne "jsem tu s tebou", ale "tvoje reakce je přehnaná a já tě soudím". Kdo žije nebo pracuje s výbušným člověkem, obvykle zjistí, že polovina domácích i kancelářských požárů vznikla až po prvním jiskření, z pokusu ho hasit.

Co se v cholerikovi vlastně děje

Podle Hanse Eysencka, který stará hippokratovská jména v 60. letech napojil na dvě měřitelné osy, je cholerik nestabilní extravert. Ve své práci z roku 1967 to spojil s tím, jak rychle se u člověka spouští poplachová reakce těla. Zjednodušeně: některé nervové soustavy naskakují dřív a prudčeji než jiné, a majitel takové soustavy se nerozhoduje, jestli zareaguje. On už reaguje.

Praktický důsledek zná každý, kdo takového člověka zná blízko. Nástup je prudký, ale krátký. Cholerik vyletí během dvou vět a za dvacet minut má čistý stůl, protože napětí z něj odešlo ven. Ten, kdo stál naproti, ale odchází s ránou, kterou počítá ještě další tři dny.

Odtud pramení většina nedorozumění kolem cholerické povahy. Cholerik svůj výbuch nepovažuje za konflikt, ale za způsob, jak se věc dostane ze stolu; nevyřízená záležitost ho pálí víc než ostrá výměna názorů. Když se potom druhý den chová, jako by se nic nestalo, není to pokrytectví ani manipulace. Pro něj se opravdu nic nestalo.

Stojí za to vědět, jak dlouho ta vlna trvá. Tělo potřebuje na návrat z poplachu zhruba dvacet až třicet minut a během té doby jde argumentace stranou, protože pozornost pracuje v úsporném režimu. Cokoli chytrého, co v prvních třech minutách řeknete, si druhá strana stejně nezapamatuje. Proto se vyplatí přesunout obsah za tuhle hranici a v akutní chvíli řešit jen to, co se stane dál.

Druhá věc, kterou okolí často přehlédne: pod dlouhodobým tlakem má cholerik kratší knot. Rozčílí ho maličkost, kterou by v klidném týdnu přešel bez mrknutí, takže hádka o špatně zaparkované auto nemusí být o autě, ale o třech měsících práce na doraz. Neomlouvá to nic, ale mění to, čeho se v rozhovoru chytit.

Zkuste si na tohle vzpomenout: kolik z výbuchů, které vás za poslední měsíc zasáhly, se po týdnu ukázalo jako důležitých? U cholerika bývá odpověď nepříjemně nízká, a právě to je vodítko, jak jeho ostrým větám nedávat větší váhu, než jakou mají.

Co situaci spolehlivě zhorší

Eskalace je první slepá ulička. Když na zvýšený hlas odpovíte zvýšeným hlasem, cholerik se přepne do režimu, který zná nejlíp, a v tom je doma; přetlačit ho na jeho hřišti se povede málokomu.

Druhá past je opačná. Ustupovat pokaždé a všem směrem vypadá jako mír, ale funguje naopak, než čekáte. Cholerik si člověka, který nikdy neřekne ne, po čase přestane všímat jako partnera k jednání. Kontraintuitivní, ale opakovaně potvrzené praxí: tomu, kdo se postaví věcně a bez křiku, dá cholerik víc prostoru než tomu, kdo mu vždycky uhne.

A pak jsou tu formulace, které do hořícího momentu prostě nepatří:

• "Uklidni se." Zesiluje pocit, že druhá strana nebere vážně, o co jde.
• Diagnóza povahy uprostřed sporu ve stylu "ty jsi prostě cholerik" změní téma z problému na osobu.
• Vytahování starých hříchů. Cholerik řeší jednu věc; jakmile jich před něj položíte pět, začne bojovat se všemi.
• Mlčení jako odpověď. Bere ho jako pohrdání, ne jako pauzu, pokud mu neřeknete, kdy se vrátíte.

Co naopak funguje

Nechte vlnu proběhnout. Prvních pár minut je fyziologie, ne argumentace, takže věcná odpověď v tu chvíli stejně nedoletí. Stačí zůstat, neuhýbat pohledem a nekomentovat formu.

Pak přejděte na věcnost. Cholerik reaguje na obsah a na konkrétní čísla líp než na popis toho, jak se cítíte, alespoň v první minutě. Místo "takhle se mnou nemluv" zkuste "termín je pátek, dneska nestíháme přípravu, potřebuju rozhodnout, co vypustíme". Dali jste mu úkol, a to je jeho přirozené prostředí.

Hranici říkejte klidně a jednou. "Takhle se bavit nebudu, vrátím se za půl hodiny" je věta, která funguje, pokud po ní opravdu odejdete a opravdu se za půl hodiny vrátíte. Hranice bez důsledku je jenom stížnost.

Nepříjemné věci řešte až po odeznění. Ideálně další den a naráz, ne po kapkách. A poslední slovo mu nechte, kdykoli to jde. Postavit cholerika před hotovou věc znamená, že půjde proti ní z principu, i když by s ní jinak souhlasil.

Většina toho, co se dá udělat, se přitom vejde do jedné přeformulované věty. Rozdíl mezi následujícími dvojicemi vypadá kosmeticky a v praxi rozhoduje o tom, jestli rozhovor pokračuje, nebo se z něj stane další kolo.

Ještě jedna věc pomáhá víc, než by člověk čekal: vědět, jak reagujete vy. Melancholik si ostré slovo přehrává týden, flegmatik se stáhne do ticha a další cholerik přiloží. Náš test temperamentu má 24 otázek a zabere kolem čtyř minut; poznat vlastní typickou reakci bývá užitečnější než dál studovat toho druhého.

Cholerik jako šéf, partner a rodič

Šéf, který na poradě zvedne hlas

Radek vede desetičlenný tým a v úterý ráno se dozví, že klient posunul termín o týden dopředu. Do minuty prohlásí, že takhle to nejde dělat, a jmenovitě zmíní kolegyni, která podklady odevzdala v pátek večer. Polovina lidí na poradě sleduje stůl.

Co v takové chvíli funguje: nechat ho dojít na konec věty a pak se zeptat na další krok. "Co odsuneme, aby se to do pátku stihlo?" Otázka na řešení mu dá směr a zároveň sundá téma z osob. Zpětnou vazbu na tón si schovejte na odpoledne a řekněte ji mezi čtyřma očima, konkrétně a bez zobecňování: ne "pořád na nás křičíš", ale "když padlo Janino jméno, přestala se ptát, a to nám v pátek bude chybět".

Cholerický šéf navíc obvykle nesnáší dlouhé úvody. Začněte závěrem, doplňte dvě věty kontextu a řekněte, co od něj chcete. Jak si sedají jednotlivé povahy v pracovním provozu, rozebírá text o temperamentu v práci.

Partner, který vybuchne u večeře

Doma je hlavní problém nesouměrné zotavení. On je za dvacet minut v pořádku, vy ne. Osvědčuje se dohoda uzavřená v klidném období, ne uprostřed sporu: kdo potřebuje pauzu, řekne to nahlas i s časem návratu, a druhý ji respektuje.

Užitečné bývá i pojmenovat, co se s vámi po hádce děje, jednou větou a bez výčitky. "Ty jsi hotový hned, já to v sobě mám do rána." Cholerik tohle často netuší, protože měří podle sebe. Víc o tom, které párové kombinace kde drhnou, najdete v článku o temperamentech ve vztazích.

Rodič, kterému rupne u úkolů

Cholerický rodič obvykle nechce dítě zastrašit, chce mít hotovo. Jenže dítě neslyší "dodělejme to", slyší hlasitost, a u citlivějšího dítěte tím večer končí. Pomáhá dohodnout si předem, kdo úkoly hlídá, a v okamžiku, kdy hlas stoupá, odejít na tři minuty do jiné místnosti.

Druhá věc je omluva. Cholerik má tendenci ji přeskočit, protože v jeho hlavě už je věc uzavřená. Krátká věta "přehnal jsem to, s tím počítáním jsi to zvládl dobře" udělá pro vztah víc než slib, že se to už nikdy nestane.

Kde končí temperament a začíná problém

Tohle je hranice, u které se nevyjednává. Prudká reakce, hlasitý projev nebo netrpělivost jsou popis povahy. Ponižování před ostatními, výhrůžky, rozbité věci, strach z návratu domů nebo z pondělní porady patří do úplně jiné kategorie a nemají v temperamentu omluvu.

Věta "já jsem prostě takový" popisuje sklon, ne osud. Sklon vzplanout je vrozený a dá se s ním pracovat, ale co člověk udělá v těch pěti vteřinách mezi podnětem a slovem, je jeho odpovědnost. Do jaké míry se povaha vůbec dá měnit, rozebírá samostatný text o tom, jestli se dá temperament změnit.

Pokud se doma nebo v práci pohybujete kolem člověka, po jehož reakcích měříte, co si smíte dovolit říct, přestává jít o soužití dvou povah. Rozdíl mezi ostrým člověkem a nebezpečným člověkem poznáte podle toho, co se stane, když mu řeknete ne. Tam, kde je odpovědí strach, je na místě obrátit se na odborníka, ne hledat lepší komunikační techniku. Podrobný popis téhle povahy i s jejími silnými stránkami najdete v portrétu cholerika.