Cholerik: kdo to je a jak ho poznáte

Kolikrát jste tenhle týden dokončili větu za někoho, kdo podle vás mluvil zbytečně pomalu? Pokud si vybavíte aspoň dva takové okamžiky, máte v sobě víc cholerické složky než většina lidí kolem vás. Netrpělivost s cizím tempem je totiž první a nejspolehlivější znak tohohle temperamentu, mnohem přesnější než hlasitost, na kterou se obvykle ukazuje.

Cholerika poznáte podle tempa, ne podle křiku

Nejrozšířenější představa cholerika je člověk, který bouchne do stolu. Hlasitost je ale až druhotný projev a spousta choleriků ho nemá vůbec. Podstata leží jinde: cíl i nejkratší cestu k němu vidí dřív, než ostatní doposlouchají úvod, a nečinnost snáší hůř než chybu.

Poznáte ho podle stavby vět. Začíná závěrem a teprve pak doplňuje, jak se k němu dostal. „Uděláme to takhle" přijde jako první, důvody až na doptání, a dlouhý úvod od někoho jiného vydrží poslouchat asi tak dvě minuty.

Druhý znak je vztah k rozhodnutí. Když se dlouho nic neděje, raději rozhodne špatně než vůbec, protože špatné rozhodnutí se dá opravit, kdežto z čekání nevznikne nic. Odpovědnost, kterou si ostatní přehazují, si vezme na sebe, a to i tehdy, když k tomu nemá pravomoc.

Nejlíp je to vidět na drobnostech. V restauraci, kde už půl hodiny nikdo nenese objednávku, se cholerik nezvedne proto, že by měl hlad, ale proto, že se nic neděje. Zajde k pultu, vyřídí to za třicet vteřin a vrátí se ke stolu s upřímným údivem, proč to nikdo neudělal dřív.

Třetí znak je časování hněvu. Cholerik vzplane rychle a za pět minut je oheň pryč, jenže druhá strana si tu větu pamatuje ještě za měsíc. Nepoměr mezi tím, jak krátce hoří on a jak dlouho to bolí ostatní, stojí za většinou problémů, které cholerik ve svém okolí má.

Žluč, psi a Eysenckova druhá osa

Jméno pochází z řeckého cholé, tedy žluč. Podle Hippokrata měla u prudkého, výbojného typu převažovat právě ona, a římský lékař Galén pak ve 2. století našeho letopočtu čtveřici typů pojmenoval tak, jak je známe dodnes. Nauka o tělesných šťávách neobstála, rozdělení lidí podle rychlosti a síly reakce ale zůstalo v oběhu.

Hans Eysenck v padesátých a šedesátých letech postavil osobnost na dvou osách, extraverzi a emoční stabilitě, a cholerik mu vyšel jako labilní extravert. To slovo zní hůř, než co popisuje: znamená prostě silnou a rychlou emoční reakci, ne poruchu. Ivan Pavlov zase u svých psů rozlišoval typy nervové soustavy a cholerikovi u něj odpovídal typ silný, ale nevyrovnaný, tedy s převahou dráždivosti nad útlumem.

Obě linie se sbíhají u stejného obrázku. Cholerik má rychlý start a pomalejší brzdu. Kde se vzaly zbylé tři typy a jak se k nim moderní psychologie staví, shrnuje přehled druhů temperamentu.

Proč cholerici tak často skončí v čele

Zeptejte se lidí, kdo v jejich týmu rozhoduje, a jméno padne během vteřiny. Bývá to člověk, který jako první řekl nahlas, co se udělá, i když ho nikdo nejmenoval. Cholerická složka funguje jako výtah do vedoucí role a často se to ani netváří jako ambice, spíš jako nechuť dívat se, jak se nic neděje.

V krizi je to obrovská výhoda. Cholerik přestane vysvětlovat a začne jednat, takže lidé kolem mu rádi ustoupí, protože chtějí, aby někdo převzal řízení. Svoje lidi navíc chrání a jejich problémy bere za své; obvykle je rovnou vezme do vlastních rukou, aniž by o to kdo požádal.

Háček odhalil výzkum Camerona Andersona a Gavina Kilduffa (2009). Ve skupinách, které společně řešily úkol, získávali největší vliv lidé s vysokou dominancí. Nikoli proto, že by jejich odpovědi byly lepší, ale proto, že mluvili dřív, častěji a s větší jistotou, a okolí si tuhle jistotu vyložilo jako kompetenci. Rychlost tedy vypadá jako správnost, i když s ní nemá nic společného.

Praktický dopad vypadá takhle. Radek vede pětičlenný tým a na pondělní poradě padne rozhodnutí většinou do čtyřiceti vteřin, protože ho udělá on. Po půl roce si stěžuje, že jsou lidé pasivní a nic nenavrhují. Ten tým se ale jen naučil, že návrh nemá smysl, protože rozhodnutí padne stejně bez něj.

Jednu jeho výhodu si lidé naplno uvědomí až v jiném týmu. S cholerikem se ví, na čem člověk je. Nechválí do zásoby, takže když řekne, že je něco dobře, myslí to doslova, a výhradu se dozvíte ten den, ne za rok na hodnoticím pohovoru. Po šéfovi, který mluvil v náznacích, působí takováhle přímost skoro jako úleva.

Kdy vám naposledy někdo řekl na rovinu, že jste přitlačili moc? Pokud si nevzpomenete, nemusí to znamenat, že se to nestalo. Pravdu o tom, jak působíte, vám řekne jen člověk, který se vás nebojí, a takových lidí kolem cholerika bývá málo.

Kde to cholerika stojí nejvíc

Nejdražší položkou nejsou prohrané spory, ale vztahy, které tiše vychladnou. U pomalejšího tempa okolí ztrácí cholerik trpělivost, skáče do řeči a rozhoduje za druhé dřív, než domluví. Ostrost, kterou sám bere jako věcnost, slyší protějšek jako útok, a protože se nic dramatického nestalo, nikdo to neřeší. Jen se přestane ptát.

Druhá cena se platí na vlastním těle. Meta-analýza Yoichi Chidy a Andrewa Steptoea (2009) shrnula desítky dlouhodobých studií a zjistila, že chronický hněv a nepřátelské ladění souvisejí s vyšším rizikem srdečních onemocnění, a to i u lidí, kteří na začátku sledování žádnou nemoc neměli. Rozdíl je ale podstatný: nejde o rychlé vzplanutí, které za pět minut opadne, ale o trvale podrážděné naladění vůči okolí. Cholerický temperament sám o sobě není diagnóza ani ortel.

Ve stresu má cholerik kratší knot. Rozčílí ho maličkost, kterou by jindy přešel bez mrknutí, a věty pak letí rychleji než myšlenky. Zabírají dvě velmi prosté věci: pohyb a pravidlo, že nepříjemnou zprávu klidně napíše, ale odešle až po druhém přečtení. Co dělá s jednotlivými temperamenty dlouhodobý tlak, rozebírá text o temperamentu a stresu.

Doma se to celé projeví jinak než v práci. Děti choleriků popisují často stejnou zkušenost: rodič byl spravedlivý, stál za nimi a uměl vyřešit cokoli, jenže přijít před něj s něčím rozdělaným bylo těžké. Cholerik totiž na nedodělanou věc odpoví návrhem řešení, i když druhá strana chtěla jen říct, že je jí těžko. Rozlišit „poraď mi" a „poslouchej mě" je pro něj ta nejtěžší disciplína dne.

Vlastní tempo si navíc účtuje sám sobě. Rutina, zdlouhavé porady a schvalovací kolečka ho unaví víc než celý den skutečné práce, takže si naloží další věci, jen aby se něco hýbalo. Únava pak nepřijde jako vyčerpání, ale jako podrážděnost, kterou odnese někdo, kdo s ní nemá nic společného.

Zbývá věc, kterou cholerici řeší nejhůř: přiznat vlastní chybu. Omluva je pro ně technicky snadná, ale připustit, že ostatní měli od začátku pravdu, znamená zpochybnit vlastní tempo. A tempo je přesně to, na čem si cholerik zakládá.

Cholerik proti zbylým třem temperamentům

Většina třecích ploch se dá předpovědět dopředu, protože nevzniká ze zlé vůle, ale z rozdílu v rychlosti a v tom, jak moc člověk potřebuje mít věci uzavřené.

Praktický návod pro druhou stranu, tedy pro partnery, kolegy a děti choleriků, najdete v samostatném textu o tom, jak vycházet s cholerikem. Zkrácená verze zní: mluvte stručně, začněte závěrem a poslední slovo mu nechte, protože postavený před hotovou věc půjde proti ní z principu.

Čistý cholerik je přitom vzácný. Častější je cholerická složka doplněná příměsí, která jí mění vyznění: s flegmatickou příměsí zvládne i dlouhou trať, na které by čistému typu došel zápal dřív než práce, s melancholickou tlačí na kvalitu a nedodělky kolem sebe nesnese. Náš test temperamentu má 24 otázek, zabere kolem čtyř minut a kromě primárního typu ukáže i tuhle příměs; výsledek berte jako orientační obrázek, ne jako nálepku.

Tři věci, které se o cholericích plete

„Cholerik je zlý člověk." Ostrost a zlá vůle jsou dvě různé věci. Většina choleriků své lidi brání zuby nehty a v nouzi jim pomůže jako první; jen to udělá bez ptaní a bez obalu, takže se to snadno splete s bezohledností.

„Neumí se ovládat." Umí, jen to udělá o dvě vteřiny později, než by bylo potřeba. Rozdíl mezi cholerikem, kterého lidé snesou, a cholerikem, od kterého lidé odcházejí, nebývá v síle emoce, ale v tom, jestli si zvykl na pauzu mezi impulsem a větou.

„Cholerik je automaticky dobrý šéf." Tady se hodí vrátit se k výzkumu Andersona a Kilduffa. Rychlé rozhodnutí a správné rozhodnutí spolu nesouvisejí a firma, která povyšuje podle rozhodnosti, si často vybírá podle sebejistoty. Cholerik dělá dobrého šéfa ve chvíli, kdy má vedle sebe někoho, kdo mu odporuje, a on to snese.

Jestli jste v popisu poznali sebe, zkuste jeden týden vést čárkovací seznam. Po každé poradě si zapište, kolikrát jste někoho přerušili a kolikrát jste rozhodli o něčem, o co vás nikdo nežádal. Čísla bývají vyšší, než člověk čeká, a hlavně ukážou, ve kterých situacích se to děje: skoro vždycky se opakují dvě nebo tři.