Kombinace temperamentů: co říká váš druhý temperament

Dva sangvinici si můžou být na jedné poradě vzdálenější než sangvinik a flegmatik. Nejde o chybu v typologii. Primární temperament je totiž jen půlka informace a tu druhou nese příměs, tedy složka, která se drží těsně za ním.

Čistý typ, u kterého jedna složka nechá zbývající tři daleko za sebou, potkáte spíš výjimečně. U většiny lidí jsou dvě nejvyšší čísla blízko sebe a to druhé rozhoduje o tom, jak ten první temperament vypadá v obyčejném pondělí.

Jak se příměs počítá

Čtyři temperamenty se navzájem nevylučují. Každý z nich dostane vlastní skóre na stobodové škále, takže výsledkem nejsou písmena, ale čtyři čísla vedle sebe. Nejvyšší z nich je primární temperament a druhý v pořadí se počítá jako příměs, pokud za ním zaostává nanejvýš o patnáct bodů.

Když je odstup větší, jde o čistý typ a popis se drží jedné složky. Ze čtyř čistých profilů a dvanácti kombinací vychází šestnáct možných výsledků. Proti klasickým čtyřem kolonkám je to úplně jiné rozlišení: rozdíl mezi cholerikem s flegmatickou příměsí a cholerikem s melancholickou příměsí pozná každý, kdo s oběma pracoval.

Hranice patnácti bodů je řez, ne přírodní zákon. Když máte primární složku na 78 a druhou na 62, popis příměsi na vás sedne o poznání volněji než člověku, který má 74 a 71. A pokud jsou blízko sebe rovnou tři čísla, nečtěte to jako vadu měření. Obvykle jde o člověka, který se pružně přizpůsobuje situaci, jen za tu cenu, že okolí hůř odhadne, co od něj čekat.

Náš test temperamentu má 24 otázek, zabere kolem čtyř minut a kromě primární složky s příměsí ukáže i tu, která u vás vyšla nejníž. Odkud se čtyři typy vzaly a proč se drží dva tisíce let, rozebírá přehled čtyř temperamentů.

Sangvinik třikrát jinak

Vezměte si dva lidi z jednoho marketingového týmu. Oba mluví rychle, oba se na poradě smějí nejhlasitěji a oběma vyšla nejvýš sangvinická složka. V pondělí ráno přijde e-mail, že klient odsouvá kampaň o měsíc.

Petra do deseti minut svolá hovor, přeskládá termíny a rozdělí, kdo co převezme. Vojta si tentýž e-mail přečte, pokrčí rameny a nadhodí, že klient se stejně za čtrnáct dní ozve znovu, tak proč se tím teď zabývat. Stejný temperament, dvě různé příměsi.

Když se za sangvinickou složkou drží cholerická, nadšení dostane termín. Nápad nezůstane u řečí, do večera z něj bývá plán a někdo, kdo na něm začne dělat. Platí se za to tónem: v zápalu věci umí takový člověk přejet i toho, kdo do nápadu šel jako první s ním.

Flegmatická příměs působí opačně. Otevřenost zůstává, ubere se hlasitost, a s takovým člověkem je lehko, protože nedramatizuje ani se neuráží. Chybí mu ale vnitřní popoháněč, takže co není zábavné ani nutné, se odkládá donekonečna.

Pro srovnání stojí za to podívat se na čistého sangvinika. Bavit lidi, dát dohromady partu a najít na všem tu lepší stránku mu jde bez přemýšlení, a právě ta jednoznačnost je jeho slabinou. Bez pevného kalendáře a bez někoho, kdo se ptá na termíny, se kolem něj rozdělané věci vrší rychleji, než je stíhá zavírat. Příměs v tomhle smyslu funguje jako protiváha, která tam, kde chybí, opravdu chybí.

Nejzvláštnější je melancholická příměs, protože zvenku není vidět. Navenek běží ten veselý, uvnitř druhá a mnohem citlivější linka, a rozdíl mezi obojím bývá překvapivě velký. Takový člověk umí bavit i chápat zároveň, jen se s ním jezdí na horské dráze: nadšení ho vynese vysoko a jedna nepovedená věta ho srazí stejně rychle.

Dvanáct kombinací v přehledu

Tabulka drží pořadí primární temperament, pak příměs. Popisy jsou zkratka, ne diagnóza, a jde v nich hlavně o to, co příměs k základní povaze přidává a kde se to obrací proti ní.

Zkuste si vzpomenout: kdy naposledy vám někdo popsal vaši povahu tak, že první polovina seděla přesně a druhá vůbec? Většinou za tím není špatný odhad. Ten člověk se trefil do primární složky a minul příměs.

Kombinace z protilehlých kvadrantů

Že se některé dvojice snášejí hůř než jiné, není náhoda. Hans Eysenck v 50. a 60. letech ukázal, že čtyři klasické temperamenty se dají poskládat ze dvou nezávislých dimenzí: z extraverze a z emoční stability. Sangvinik v jeho pojetí vychází jako stabilní extravert, cholerik jako labilní extravert, flegmatik jako stabilní introvert a melancholik jako labilní introvert.

Sousední dvojice se liší jen v jedné dimenzi. Sangvinik a cholerik jsou oba extraverti, jen jeden reaguje klidněji. Sangvinik s flegmatikem sdílejí stabilitu a rozcházejí se v tempu a v potřebě publika. Takové kombinace drží v jednom člověku pohromadě snadno, protože si nekřižují cestu.

Jiné je to u dvojic, které leží v protilehlých rozích. Sangvinik s melancholickou příměsí a cholerik s flegmatickou příměsí se liší v obou dimenzích najednou. V jednom člověku pak běží dvě různá nastavení: jednou je vidět společenský a nezničitelný typ, podruhé ten, kdo si věci nese dlouho v hlavě.

Zajímavé na tom je, že takový výsledek nebývá chyba měření. Většinou jde o docela přesný popis rozdílu mezi tím, co je na vás vidět, a tím, co se odehrává uvnitř. Znají to lidé, kterým okolí opakuje, jak jsou pořád v pohodě, zatímco oni si po večerech přehrávají jednu jedinou větu z odpolední porady.

Praktický dopad má tenhle rozdíl v předvídatelnosti. U sousedních kombinací okolí zhruba tuší, co čekat. U protilehlých se lidé pletou, protože si zapamatují jednu polohu a ta druhá je zaskočí. Flegmatik s cholerickou příměsí to zažívá pravidelně: většinu času jede na klidný plyn, a když jednou přitvrdí, kolegové mají pocit, že se stalo něco mimořádného.

Proč záleží na pořadí

Sangvinik s cholerickou příměsí a cholerik se sangvinickou příměsí se v tabulce liší jen pořadím dvou složek. V praxi jde o dva různé lidi.

Ten první nejdřív nadchne a organizovat začne, teprve když je akce rozjetá. Druhý nejdřív rozhodne a pak shání lidi, kteří to s ním potáhnou. Zvenku vypadá obojí jako energický člověk, uvnitř běží jiná motivace: jednomu jde o to být v něčem společně, druhému o výsledek.

Podobně to funguje u dvojice flegmatik a cholerik. Cholerik s flegmatickou příměsí umí přitlačit a pak zase srovnat dech, takže vydrží dlouhou trať, na které by čistě cholerické povaze došel zápal dřív než práce. Flegmatik s cholerickou příměsí většinu času nespěchá a přitvrdí jen tam, kde mu na věci opravdu záleží. První je tahoun, který se naučil šetřit síly. Druhý mírný člověk s jednou jasně danou hranicí.

Co s příměsí prakticky

Nejužitečnější bývá vědět, kde se dvě složky ve vás perou. Melancholik se sangvinickou příměsí chce být mezi lidmi a zároveň mít klid sám na sebe. Když jednu z těch potřeb dlouho přehlíží, ozve se to únavou nebo podrážděností, a on přitom hledá příčinu v práci nebo ve vztahu.

Druhá věc, kterou stojí za to číst, je nejnižší skóre. Ukazuje na situace, které vás stojí víc energie než ostatní. Kdo má nejníž cholerickou složku, odkládá nepříjemný rozhovor i tehdy, když už ho odložit nejde. Kdo má nejníž melancholickou, přehlédne drobnost, která se později prodraží víc, než kolik ušetřil času. Nejde o seznam chyb k opravě, spíš o mapu situací, kdy se vyplatí přizvat někoho jiného.

Příměs se hodí i v hádce. Většina konfliktů mezi lidmi se stejným primárním temperamentem se totiž netočí kolem toho, co mají společné, ale kolem toho druhého čísla. Dva flegmatici se nepohádají o tempo. Pohádají se o to, že jeden z nich má cholerickou příměs a v jedné konkrétní věci nehodlá ustoupit ani po půl roce.

Jestli váháte, která ze dvou složek je u vás nahoře, nezkoumejte, co si o sobě myslíte, ale co skutečně děláte v konkrétních situacích. Postup i s otázkami, které má smysl pokládat okolí, najdete v textu o tom, jak zjistit svůj temperament. A na Eysenckovy dvě dimenze navazuje srovnání temperamentu s Big Five, kde se ukáže, co z antické typologie obstálo a co ne.

Nejrychlejší domácí zkouška na příměs je jedna věta, kterou o sobě řeknete cizímu člověku. Kdo začne slovy „jsem spíš klidný, ale...", už tím prozradil, že jednu složku bere jako základ a druhou jako výjimku z pravidla. To „ale" za čárkou bývá přesně ta příměs.