Přívětivost v HEXACO: trpělivost, odpouštění a práce s hněvem

Ve středu odpoledne zjistíte, že kolega poslal klientovi prezentaci, na které jste dělali tři týdny, a vaše jméno v ní nikde není. Neudělal to schválně. Prostě mu to vypadlo.

Žaneta si zprávu přečte, zvedne obočí a napíše mu jednu větu: „Příště mě tam prosím dopiš." Za hodinu na to nemyslí. Viktor si tu samou zprávu přečte pětkrát, sepíše odpověď, smaže ji, napíše ostřejší a pošle ji v kopii vedoucímu. O tři měsíce později na poradě zmíní, že tenhle kolega „si rád přisvojuje cizí práci".

Stejná křivda, dvě různé reakce. Nejde o to, kdo z nich je citlivější nebo kdo má pevnější nervy. Rozdíl leží na jedné povahové ose, kterou model HEXACO označuje písmenem A: přívětivost.

Slovo samo je zavádějící. V běžné řeči znamená „milý člověk", v šestifaktorovém modelu měří něco podstatně užšího a přesnějšího. Přívětivost neříká, jak jste společenští ani jak rádi pomáháte. Říká, co se s vámi děje ve chvíli, kdy vám někdo ublíží, zklame vás nebo vás naštve.

Čtyři věci pod jedním slovem

Kanadští psychologové Michael Ashton a Kibeom Lee, kteří šestifaktorový model sestavili z lexikálních výzkumů osobnosti v řadě různých jazyků, rozdělili přívětivost na čtyři užší složky. Každá popisuje jinou fázi téhož děje: co se stane, když narazíte na člověka, který se nechová, jak by měl.

Ty čtyři složky spolu souvisí, ale nesplývají. Můžete rychle odpouštět a přitom mluvit hodně natvrdo. Můžete být trpěliví jako svatý a zároveň nepustit ve vyjednávání ani korunu. Celkové skóre proto vždycky něco zakrývá, a stojí za to vědět, která z těch čtyř věcí ho u vás táhne nahoru.

Proč hněv nespadá k neuroticismu

Tady se HEXACO nejvýrazněji rozchází s pětifaktorovým modelem. Big Five řadí vztek a podrážděnost pod neuroticismus, tedy do stejné škatulky jako úzkost, výkyvy nálad a náchylnost ke stresu. Logika je přímočará: vztek je nepříjemná emoce, negativní emoce patří k neuroticismu, hotovo.

Ashton s Leem tenhle předpoklad rozvázali. V jejich uspořádání se emocionalita točí kolem strachu, úzkosti, potřeby opory a citového pouta k blízkým. Výbušnost, podrážděnost a chuť si to s někým vyřídit se přesunuly jinam: na opačný pól přívětivosti. Obě osy jsou proti Big Five natočené jiným směrem.

Důsledek je docela kontraintuitivní. Nízká emocionalita v HEXACO neznamená, že jste klidný člověk, znamená, že se málo bojíte. Jestli vybuchnete, když vám někdo skočí do řeči, se pozná z A, ne z E. Dva lidé se stejně vysokou hladinou úzkosti se pak můžou lišit o celou šířku škály v tom, jak rychle se rozčílí.

Za tím posunem stojí teoretická úvaha, ne jen výsledek faktorové analýzy. Ashton a Lee (2007) popisují přívětivost a poctivost-pokoru jako dvě strany recipročního altruismu, tedy ochoty spolupracovat s někým, s kým nejste příbuzní. Jeden faktor řeší, jestli budete druhé využívat vy. Druhý řeší, jestli snesete, když někdo využívá vás. Strach o vlastní bezpečí do téhle rovnice nepatří, ten sedí v emocionalitě spolu se sentimentem a vazbou na rodinu.

Pro praxi z toho plyne jedna užitečná věc. Pokud u sebe hledáte příčinu opakovaných konfliktů, škála úzkosti vám neodpoví. Odpověď leží v tom, jak dlouho v sobě nosíte poslední křivdu a jak rychle vám při ní stoupá tlak.

Vysoká přívětivost zblízka

Vysoké skóre poznáte spíš podle toho, co se vám nestává. Z porad neodcházíte naštvaní, otevřených sporů máte za rok pár, a člověk, který vás jednou zklamal, dostane druhou šanci skoro automaticky. Konflikt vás nebaví, tak ho neživíte.

Tým z toho těží víc, než si obvykle uvědomí. Zvládnete pracovat s někým, s kým se ostatní odmítají bavit. Dohoda vám vydrží i ve chvíli, kdy druhá strana mění podmínky za pochodu. A zpětnou vazbu podáte tak, že si ji člověk vezme k srdci místo toho, aby se zabarikádoval.

Stinná stránka je předvídatelná a přesto ji lidé s vysokým A vidí poslední. Snesete toho víc, než je zdravé. Kolega, který na vás pravidelně přehazuje svou práci, narazí na klidné „jasně, vezmu to" a nemá jediný důvod přestat. Trpělivost, která vás zdánlivě nic nestojí, funguje jako pozvánka.

Kdy jste naposledy řekli „to nevadí" něčemu, co vadilo? Jestli vás konkrétní situace napadla do tří vteřin, vaše A bude nejspíš nad průměrem. Odpouštění totiž není totéž co lhostejnost. Kdo odpouští rychle, často jenom rychle přestane věc řešit, a nevyřčená křivda se pak vrací jako únava nebo tichý odstup, kterému druhá strana vůbec nerozumí.

Nejdráž se vysoké A platí ve vyjednávání. Ochota ke kompromisu je skvělá, když jde o termín porady. Když jde o mzdu, o rozdělení podílů ve firmě nebo o to, kdo bude s dětmi o víkendu, stojí každý ústupek reálné peníze a hodiny života.

Nízká přívětivost: kritik, který se nedá

Popisy nízkého A se čtou jako seznam vad, což je zkreslení dané tím, kdo popisy píše. Kritičnost, tvrdé vyjednávání a rychle zapálená nálada mají v určitých situacích výhodu, kterou vysoké A nikdy nedožene.

Zneužívání odhalíte dřív. Tam, kde přívětivý kolega hledá pro cizí chování omluvu, si vy všimnete vzorce a pojmenujete ho nahlas. V obchodním jednání nepustíte cenu jenom proto, že je ticho nepříjemné. Špatnou zprávu řeknete i nadřízenému, který ji slyšet nechce.

Cena se platí na vztazích. Poznámka, kterou myslíte věcně, dopadne jako odsudek celého člověka. Spory, které by jinak vyšuměly, se vlečou, protože ani jedna strana neustoupí první. A zášť vůči někomu z minulé práce vás stojí energii ještě pět let poté, co jste ho naposledy viděli.

Za pozornost stojí, že nízké A samo o sobě neznamená bezohlednost. Můžete být tvrdý vyjednavač a přitom nikoho nepodvést. Rozdíl mezi „nedám si nic líbit" a „vezmu si, co se dá" leží úplně jinde.

Přívětivost není poctivost-pokora

Tyhle dva faktory si lidé pletou nejčastěji ze všech šesti, protože oba popisují něco jako slušnost. Hranice mezi nimi je přitom ostrá. Poctivost-pokora vypovídá o tom, jak zacházíte s lidmi, kteří vám důvěřují a které byste mohli využít. Přívětivost vypovídá o tom, jak zacházíte s lidmi, kteří využili vás.

Ve čtyřech kombinacích to vypadá takhle:

• Vysoké H a vysoké A: nepodrazí a zároveň odpouští. Spolupráce s ním jde snadno, jenom si ho okolí často naloží víc, než unese.
• Vysoké H a nízké A: férový člověk s ostrým jazykem. O korunu vás nepřipraví, za chybu vás ale setře a bude si ji pamatovat.
• Nízké H a vysoké A: v jednání příjemný, bezkonfliktní, usměvavý. Pravidlo přesto obejde, když se zrovna nikdo nedívá. Tuhle kombinaci okolí odhaduje nejhůř.
• Nízké H a nízké A: konfrontační a ochotný hrát mimo pravidla. Zato je aspoň od začátku vidět, na čem jste.

Třetí kombinace je pro praxi nejnepříjemnější. Příjemné vystupování o poctivosti nevypovídá skoro nic. Uchazeč, který se u pohovoru usmívá, souhlasí a nehádá se, ukazuje svoje A. Jestli by si přisvojil cizí zásluhy nebo nadhodnotil fakturu, se z téhle vlastnosti nepozná, a právě proto přidává HEXACO poctivost-pokoru jako samostatný faktor.

Když se ve dvojici sejde vysoké a nízké A

Rozdíl v přívětivosti patří mezi nejčastější zdroje dlouhodobého tření, ať už jde o pracovní tandem, nebo o partnerství. Obě strany totiž vidí konflikt jako úplně jinou věc: pro jednu je to nutná údržba, pro druhou zbytečná škoda.

Pavla a Erik vedou spolu malou agenturu. Když se objeví problém s dodavatelem, Erik zvedne telefon a do dvou minut je slyšet přes celou kancelář. Pavla to po něm druhý den dohání, aby vztah nezůstal spálený nadobro. Erik si z toho odnáší, že Pavla neumí hájit jejich zájmy. Pavla si odnáší, že Erik pálí mosty, přes které bude za rok potřeba přejít.

Oba mají kus pravdy a ani jeden druhého nepředělá. Změnit se dá jenom rozdělení rolí: první kontakt vede Pavla, tvrdou fázi vyjednávání přebírá Erik, a obě vlastnosti pak pracují pro firmu místo proti sobě. Funguje to potud, pokud se každý drží svého úseku. Jakmile Erik vstoupí do prvního kontaktu, jsme zpátky na začátku.

Dvojice, kde mají oba vysoké A, vypadá zvenku jako ideální souhra a má vlastní slabinu. Neshoda se nepojmenuje, ustupuje se oboustranně, a po roce se ukáže, že ani jeden nedělá to, co chtěl. Dvě nízká A zase řeší všechno hned a nahlas. Bývá to vyčerpávající, potichu se u nich ale málokdy něco hromadí.

Kde na téhle ose stojíte vy

Sebeodhad selhává u přívětivosti specifickým způsobem. Hodnotíme se podle svých úmyslů, kdežto okolí nás vidí podle chování. Člověk, který v duchu zuří a navenek mlčí, si připadá jako sopka, přestože jeho kolegové ho popisují jako nejklidnějšího člověka v patře. A naopak: kdo řekne ostrou poznámku a za pět minut na ni zapomene, bývá překvapený, jak dlouho ji ostatní nosí v hlavě.

Náš HEXACO test má 60 otázek a zabere kolem osmi minut. Přívětivost v něm dostanete v kontextu ostatních pěti faktorů, protože samotné A se čte špatně: stejné číslo znamená něco jiného u člověka s vysokou poctivostí-pokorou a něco jiného u toho s nízkou. Srovnání s ostatními je orientační, ne diagnóza.

Zkuste k tomu na dva týdny jednu jednoduchou věc. Pokaždé, když vás někdo naštve, poznamenejte si datum a jednu větu o tom, co se stalo. Nic víc, žádné hodnocení, žádné rozbory. Po čtrnácti dnech se podívejte na dvě čísla: kolik záznamů jste nasbírali a u kolika z nich si po pár dnech ještě vybavíte, proč vás to vlastně vytočilo. První číslo mluví o trpělivosti, druhé o odpouštění. A jestli zůstal papír prázdný, stojí za zamyšlení, jestli vás opravdu nic nenaštvalo, nebo jste si to jenom nedovolili napsat.