Emocionalita v HEXACO: proč to není totéž co neuroticismus

V půlce letu do Amsterdamu se letadlo propadne. Nic dramatického, patnáct vteřin třesu a rozsvícené pásy.

Veronika sevře opěrku a nepustí ji dalších deset minut. Hynek vedle ní nezvedne oči od tabulky. Po přistání se ale stane něco, co by člověk čekal obráceně. Veronika si všimne, že paní ve třetí řadě je bílá jako stěna, dojde pro ni k automatu s vodou a doprovodí ji k odbavení. Hynek mezitím vyřídí dva hovory a na tu paní si vzpomene, až když se ho na ni někdo zeptá.

Strach o sebe a starost o druhé nevypadají jako jedna vlastnost. V šestifaktorovém modelu osobnosti přesto sedí pod stejným písmenem.

Co se vejde pod písmeno E

Šestifaktorový model HEXACO popisuje osobnost šesti rysy a písmeno E v jeho názvu znamená emocionalitu. Nejde o to, jak silně věci prožíváte obecně. Radost, nadšení ani chuť být mezi lidmi sem nepatří, ty spadají pod extraverzi.

Emocionalita se točí kolem jediné otázky: nakolik jste naladění na ohrožení, a to své i cizí. Skládá se ze čtyř oblastí, které spolu na první pohled nesouvisí, ale v datech se drží pohromadě.

Jde o škálu, ne o dvě přihrádky. Většina lidí leží někde uprostřed a i vysoké skóre znamená spíš pohotový poplašný systém než každodenní paniku. Uvnitř toho čísla se navíc dají oblasti různě kombinovat: znáte určitě někoho, kdo sjede sjezdovku bez mrknutí oka a přitom brečí u filmů.

Za zmínku stojí ještě jedna věc. Emocionalita je z celé šestice ten rys, u kterého se průměr mužů a žen v datech rozchází nejvíc, přičemž ženy na něm vycházejí výš. Průměr ale neříká nic o konkrétním člověku, protože obě rozdělení se z velké části překrývají. Znát svoje číslo je proto užitečnější než odhadovat ho podle kolonky v občance.

Kam se poděl hněv

Kdo zná Big Five, čeká pod E něco jako neuroticismus. Podobnost tam je, obě škály měří sklon k úzkosti a napětí. Jenže hranice mezi faktory vede jinudy, a právě ten rozdíl dělá z emocionality samostatný pojem.

Za posunem stojí práce dvojice kanadských psychologů. Michael Ashton a Kibeom Lee od přelomu tisíciletí analyzovali slovníky přídavných jmen v řadě jazyků, mimo jiné v holandštině, němčině, maďarštině, italštině, korejštině nebo polštině. V roce 2004 shrnuli, že popisy povahy se v těch jazycích opakovaně skládají do šesti skupin, ne do pěti. A hlavně: slova jako popudlivý, vznětlivý nebo výbušný se nedržela u úzkosti, ale u té skupiny, ze které se stala přívětivost.

Neuroticismus v pětifaktorovém modelu tedy míchá dohromady dvě věci, které HEXACO odděluje. Rozdíly stojí za vypsání:

• Hněv a vznětlivost patří v HEXACO pod přívětivost, přesněji pod její nízký pól. Kdo se snadno rozzuří, může mít emocionalitu klidně podprůměrnou.
• Naopak sentimentalita a citová vazba na blízké se do emocionality přesunuly z opačné strany, z přívětivosti pětifaktorového modelu.
• Zbývá potřeba opory, tedy sdílení starostí s okolím, kterou neuroticismus jako samostatnou složku obvykle nesleduje.

Praktický dopad je větší, než se zdá. Emocionalita po tomhle přeskládání není „škála neurotičnosti". Její vysoký pól se pojí s empatií, soucitem a ochotou pečovat, což jsou vlastnosti, které nikdo nepovažuje za vadu. Člověk s vysokou E se lekne, ale taky si první všimne, že kolegovi není dobře. To dvojí spolu souvisí, protože obojí vyrůstá ze stejné citlivosti na signály nebezpečí.

Vezměte Kamila. Na poradách ho spolehlivě vytočí kolega, který mluví moc dlouho, a v autě komentuje každého, kdo mu vjede do pruhu. Pětifaktorový popis by mu za tuhle popudlivost naměřil vyšší neuroticismus. V šestifaktorovém rozdělení ale jeho výbušnost padne pod nízkou přívětivost, kdežto emocionalita mu vyjde podprůměrně: horory v kině si užívá, k zubaři chodí bez odkladů a starost si nechává pro sebe. Dvě různé věci, které jedno číslo slepí dohromady.

Kdo se bojí, ten chrání

Ashton a Lee k šesti faktorům nabídli i evoluční výklad. Poctivost a přívětivost podle nich odrážejí vzájemnou výměnu mezi nepříbuznými lidmi, kdežto emocionalita se váže na příbuzenský altruismus, tedy na investici do přežití vlastní rodiny.

Ta úvaha drží pohromadě věci, které jinak vypadají nesourodě. Kdo se vyhýbá fyzickému riziku, dožije se toho, aby se o potomky postaral. Úzkost zase hlídá zdroje a rizika dopředu, ještě než se stihnou projevit. A citová vazba na blízké kolem člověka udrží síť, na kterou se dá v nouzi spolehnout. Strach o sebe a péče o druhé jsou dvě strany jedné mince: nemůžete chránit své děti, pokud jste se předtím nechali zabít.

Druhý pól měl přitom taky svou odměnu. Nižší emocionalita znamenala ochotu jít lovit dál, přejít hřeben za tmy nebo se postavit něčemu, před čím ostatní couvli. Část toho, co dnes obdivujeme na hasičích a chirurzích, je přímý potomek téhle výbavy. Evoluční čtení není důkaz, spíš výklad, který dobře sedí na to, jak se jednotlivé oblasti v datech shlukují.

Vysoká emocionalita v práci a doma

V týmu funguje člověk s vysokou E jako předstih. Riziko v projektu ucítí dřív, než se objeví v tabulce, a na poradě vysloví obavu, kterou ostatní zatím jen tuší. Zároveň je to většinou ten, za kým chodí kolegové, když jim doma není dobře, protože se u něj dá mluvit o nepříjemných věcech bez odsudku.

Ve firmách se tahle citlivost čte jako nedostatek odolnosti, což je omyl, který stojí peníze. Kdo nahlas vysloví obavu, projekt nezdržuje. Jenom o měsíc dřív pojmenuje to, co by se stejně objevilo, akorát dráž. Tam, kde jde o bezpečnost, kvalitu nebo práci s lidmi, funguje pohotový poplašný systém jako pracovní nástroj. Potíž nastane až ve chvíli, kdy se obava opakuje pořád stejně a přestane nést novou informaci.

Účet se platí jinde. Nepříjemná zpětná vazba dopadne tvrději a doznívá dýl, než by odpovídalo jejímu obsahu. Před rozhodnutím potřebujete někomu zavolat, a když ten někdo nezvedá, rozhodnutí se odloží. A hlava má tendenci dopočítat nejhorší variantu ještě předtím, než dorazí druhá informace.

Kolik z těch nejhorších scénářů, které jste si za poslední rok promysleli do detailu, se opravdu stalo? Odpověď bývá střízlivá a stojí za to si ji jednou spočítat na prstech, protože sama citlivost je užitečná, jen se ráda spouští naprázdno.

Ve vztazích vytváří vysoká emocionalita hloubku, kterou partner obvykle vnímá jako blízkost. Riziko číhá v tom, že se z jednoho člověka stane jediný ventil. Když všechny starosti končí u téže osoby, začne to na ni tlačit i tehdy, když vás má sebevíc ráda. Rozložit tu zátěž mezi víc lidí není odtažitost, ale údržba vztahu.

Nízká emocionalita a její cena

Opačný konec škály vypadá zvenku jako klid. Krizová schůzka vás nerozhodí, špatná zpráva se ve vás nezasekne a rozhodnutí umíte udělat bez toho, abyste si ho nechali potvrdit od tří lidí. Do práce, kde jde o čas a nervy, je takový člověk k nezaplacení.

Slepá skvrna sedí přesně tam, kde by se dala čekat. Riziko, které se ve vás neozve jako nepříjemný pocit, snadno podceníte. Hynek z úvodu odkládal roky pojištění domácnosti a odbytou revizi kotle bral jako zbytečnou byrokracii, dokud mu jednou v prosinci netekla voda ze stropu. Nešlo o hloupost, ale o chybějící signál. Co ostatní přečtou jako varování, jemu přišlo jako přehnaná opatrnost.

Druhá cena se platí doma. Vaše starost o blízké existuje, jen ji zvenku nikdo nevidí, protože se neprojevuje voláním, dotazy ani viditelným napětím. Partner nebo dítě si ticho vyloží jako nezájem. Nízká E navíc neznamená nižší poctivost ani menší ochotu chovat se férově, tyhle věci nesou v modelu jiná písmena. Znamená jen, že vás cizí trápení nezasáhne samo od sebe a musíte se o něj přihlásit vědomě.

Nejvíc je to vidět na vedení lidí při reorganizaci. Změna, která vám přijde jako logické přeskládání úvazků, dopadne na tým, jehož polovina o ní přemýšlí ještě v neděli večer. Nikdo po vás nechce, abyste se báli s nimi. Stačí počítat s tím, že jednu větu poslanou v pátek odpoledne si lidé dva dny přebírají po svém, a doplnit i tu část vysvětlení, která vám samotným připadá samozřejmá.

Co s tím dál

Ani jeden konec škály není porucha, kterou by šlo opravit, a upřímně řečeno ani nemá smysl to zkoušet. Rozumnější je vědět, kterým směrem se vaše nastavení odchyluje, a podle toho si postavit pár pravidel.

Máte-li emocionalitu vysokou, oddělujte fakta od filmu ve své hlavě. Napište si, co se doopravdy stalo, a vedle to, co si k tomu domýšlíte. Rozdíl mezi těmi dvěma sloupci bývá překvapivě velký. Užitečné je taky rozhodnout se předem, komu voláte jako prvnímu a v čem, aby veškerá tíha nekončila u jednoho člověka.

Při nízké emocionalitě funguje opačný trik: nahradit chybějící vnitřní signál vnějším postupem. Jednou za čtvrt roku projděte rizika, která byste jinak neřešili, od zálohy dat po termíny revizí. A ve vztazích se ptejte na to, co byste sami od sebe nezaznamenali, protože otázka „jak ti dneska bylo" stojí deset vteřin a nahradí instinkt, který vám prostě nenaskočí.

Kam na téhle škále patříte vy, se dá odhadnout těžko, protože vlastní míru napětí bereme jako normál a srovnávat se s ostatními zevnitř nejde. Náš HEXACO test má 60 otázek, zabere kolem osmi minut a dá vám orientační obrázek o všech šesti rysech včetně emocionality.

Než se do něčeho pustíte, zkuste týden jednoduchou věc. Každý večer si zapište jeden okamžik, kdy jste během dne pocítili napětí, a přidejte k němu jediné slovo: šlo o vás, nebo o někoho jiného? Po sedmi dnech se podívejte na poměr obou sloupců a na to, kolik zápisů mělo reálný důvod. Ten seznam řekne o vaší emocionalitě víc než jakýkoli popis typu, protože je psaný vaším vlastním týdnem.