Kariérní poradenství: co čekat, kolik stojí a co zvládne test zdarma

Michal si od prvního sezení sliboval jednu jedinou větu: dělejte tohle. Je mu pětatřicet, dva roky byl doma s dcerou a na starou pozici v údržbě se vracet nechce. Přišel s tím, že si za hodinu koupí rozhodnutí.

Poradkyně mu ho nedala. Půl hodiny se místo toho ptala na věci, které s prací zdánlivě nesouvisely: co ho na střední bavilo, kdy naposledy v práci ztratil pojem o čase, co si o návratu myslí doma. Michal odcházel bez odpovědi a s domácím úkolem.

Za tři týdny měl na papíře tři směry, mezi kterými se dalo rozhodovat. Ani jeden z nich nevyslovila poradkyně. Všechny tři řekl nahlas on sám, jen na to potřeboval někoho, kdo se ptal dost dlouho na to, aby se dostal pod první odpověď.

Co kariérní poradce dělá a co nedělá

Kariérní poradenství je vedený rozhovor o vaší práci, ne přednáška o trhu. Poradce nedává hotovou odpověď, protože ji nemá: nezná vaši rodinu, vaše splátky ani to, co dlouhodobě vydržíte. Práci vám taky nesežene, pohovor nedomluví a nikoho na vás nenapojí.

Co umí, je struktura. Rozhovor rozdělí na části, které si člověk sám v hlavě neuklidí: co mě baví, co umím, co si za to koupím, co tomu doma řeknou. Většina lidí řeší všechny čtyři věci naráz a k tomu ve dvě ráno, takže z nich vznikne jedna mlha, ve které se nedá pohnout.

Steven Brown a Nancy Ryan Krane v roce 2000 prošli desítky výzkumů kariérních intervencí a hledali, co v nich vlastně účinkuje. Vyšlo jim pět složek: psaná cvičení, individuální výklad výsledků testů, informace o tom, jak povolání vypadá v praxi, konkrétní příklady lidí, kteří podobnou změnou prošli, a práce s podporou okolí. Za pozornost stojí, co v tom seznamu chybí. Dobrá rada.

Slovo poradce se navíc používá pro čtyři různé profese a lidé si je běžně pletou, takže si někdo koupí schůzku s náborářem a diví se, že se ho nikdo neptá, co by ho bavilo.

Pro koho má smysl a pro koho ne

Poradenství se vyplatí tam, kde je rozhodnutí složité a vy v něm stojíte sami. Typicky jde o tyhle situace:

• měníte obor a netušíte, co z dvanácti let praxe je přenositelné jinam; k tomu se váže i změna kariéry ve třiceti nebo ve čtyřiceti, kdy člověk mění směr s hypotékou na krku
• vracíte se po rodičovské nebo po delší pauze a obor se mezitím posunul
• končíte školu a máte tři nabídky, které spolu nijak nesouvisejí
• dostali jste výpověď a rozhodujete se pod časovým tlakem
• je vám přes padesát a od náborářů slyšíte hlavně to, že jste překvalifikovaní
• stav nevím, co chci dělat trvá déle než rok a sám se nehnul

Dvě objednávky naopak končí zklamáním pravidelně. První zní „chci nový životopis“. To je jiná služba, levnější a rychlejší, a poradce na ni nepotřebujete. Druhá zní „ať mi někdo konečně rozhodne“. Rozhodnutí za vás nikdo nepřevezme, protože ho za vás pak taky nikdo neodžije.

Kdy jste naposledy někomu nahlas a celé popsali, co vás na práci baví, aniž byste u toho museli obhajovat, proč tam ještě jste? Pro spoustu lidí je právě tohle celá hodnota prvního sezení: poprvé po letech mluví o své práci s někým, kdo z toho nic nemá.

Jedna poctivá výjimka. Když se z nerozhodnosti stane apatie, která se týká všeho, ne jen práce, a k tomu se přidá nespavost nebo měsíce vyčerpání, není to úloha pro kariérní poradenství. Tam patří psycholog nebo lékař, a to dřív než mapa povolání.

Jak vypadá sezení

Nejčastěji jde o jedno až tři setkání po hodině až hodině a půl, osobně nebo online. Průběh se u různých poradců liší, ale kostra bývá podobná:

1. Mapa současného stavu: co děláte, co vás na tom drží a co vás z toho žene.
2. Historie zájmů: škola, brigády, koníčky. Hledá se, co jste dělali dobrovolně, ne v čem jste měli jedničky.
3. Dotazník zájmů nebo osobnostní inventář, pokud s ním poradce pracuje. Výsledek se vykládá společně, ne posílá mailem.
4. Mapa možností: pět až osm směrů na papíře, včetně těch, které vzápětí vypadnou.
5. Zúžení podle reality: peníze, dojíždění, rodina, čas na doučení.
6. Plán s datem: co udělám do měsíce, s kým si promluvím, kdy se k tomu vracíme.

Mezi setkáními dostanete úkol a bývá to nezáživná práce: sepsat časovou osu, obvolat dva lidi, projít inzeráty a vypsat z nich úkoly místo názvů pozic. Právě tahle část ale podle Browna a Ryan Krane rozhoduje o výsledku víc než samotný rozhovor. Kdo úkol neudělá, přijde na druhé sezení do stejného bodu, ze kterého odešel.

Z jejich přehledu plyne ještě jedna praktická věc: přínos rostl zhruba do čtvrtého až pátého setkání a pak se zastavil. Dlouhý balíček tedy není automaticky lepší než tři poctivá sezení s úkoly mezi nimi.

Kolik to stojí

Část poradenství se dá dostat bez placení a lidé o tom často nevědí:

• Úřad práce a jeho informační a poradenská střediska, včetně testů zájmů a přehledů o povoláních
• kariérová centra vysokých škol, obvykle i pro čerstvé absolventy
• výchovní a kariéroví poradci ve školách, pokud řešíte volbu za dítě
• neziskové organizace zaměřené na návrat na trh práce, typicky pro rodiče po rodičovské a pro lidi nad padesát
• program placený zaměstnavatelem při propouštění, o kterém se dá při odchodu vyjednávat

U soukromých poradců se cenová hladina pohybuje orientačně od stovek do nižších tisíců korun za hodinu. Rozpětí je široké, protože se do něj promítá město, zkušenost poradce a hlavně to, jestli je v ceně licencovaná diagnostika, která poradce sama o sobě něco stojí. Balíček tří sezení bývá levnější než tři sezení kupovaná zvlášť.

Než zaplatíte, zeptejte se na tři věci: co přesně je v ceně, jestli dostanete něco písemného, a co se stane, když se po prvním setkání ukáže, že potřebujete někoho jiného. Poradce, který na tyhle otázky odpovídá neurčitě, odpovídá vlastně docela jasně.

Co si připravit předem

Sezení, na které přijdete s prázdnou hlavou, se z půlky spotřebuje sbíráním základních údajů. Hodina přitom stojí stejně, takže se vyplatí přijít vybavený.

• Časová osa školy a práce, u každé zastávky jedna věta „co mě na tom bavilo“ a jedna „co ne“. Konkrétní úkoly, ne názvy pozic.
• Tři otázky, které chcete opravdu zodpovědět, napsané předem. Bez nich se rozhovor rozteče.
• Vaše hranice: kolik potřebujete vydělat, kam jste ochotni dojíždět, kolik měsíců zvládnete na doučení.
• Výsledek testu zájmů, pokud nějaký máte, klidně vytištěný.

Poslední bod se dá vyřídit večer předtím. Otázku „co by mě vlastně bavilo dělat“ řeší i test povolání zdarma: u 72 činností vybíráte na škále, jak moc by vás bavily, zabere to zhruba pět minut a výsledkem je třípísmenný Hollandův kód, tedy kombinace typů, a přehled povolání, ve kterých se lidem s podobným profilem daří. Výsledek je mapa, ne rozsudek, a na sezení z něj jde rovnou vyjít.

Šest typů popsal John Holland už v roce 1959 a v roce 1997 je rozpracoval: realistický (R), investigativní (I), umělecký (A), sociální (S), podnikavý (E) a konvenční (C). Kombinace prvních tří písmen říká o vašich zájmech víc než jedno z nich.

Když s sebou takový výsledek přinesete, ušetříte úvodní ohledávání a přejdete rovnou k tomu, co s ním. Pomůže i to, když si předem projdete, jak si vybrat povolání krok po kroku, abyste na schůzce nemuseli řešit základní zadání.

Co zvládne test a kde už je potřeba člověk

Dotazník a poradce dělají dvě různé věci a jedno druhé nenahradí. Nejlíp je vidět, kde přesně vede hranice, když se to postaví vedle sebe.

Holland stavěl na jednoduché myšlence: lidé vyhledávají prostředí, které odpovídá jejich typu, a v takovém prostředí jim bývá líp. Christopher Nye a jeho kolegové v roce 2012 shrnuli výzkumy, podle kterých shoda zájmů s prací souvisí s výkonem a s tím, jak dlouho u ní lidé vydrží. Souvislost ale není nijak silná, takže ze žádného kódu nevypadne jedno správné povolání. Vypadne z něj směr a slovník, kterým se o něm dá mluvit.

Herminia Ibarra v roce 2003 popsala, že k nové profesní identitě se lidé nedopracují přemýšlením u stolu. Dojdou k ní po malých krocích, pokusech a rozhovorech s lidmi, kteří to, co zvažujete, opravdu dělají. Tuhle část za vás test neudělá a upřímně, poradce taky ne. Zařídí jen to, že si na ni napíšete datum.

Jak poznat dobrého poradce

Existuje jednoduché měřítko a použijete ho po dvaceti minutách prvního sezení: kdo z vás dvou mluvil víc. Má to být klient. Poradce, který vypráví o trendech na trhu a o svých úspěšných případech, si užívá hodinu, kterou platíte vy.

Dobré znamení je, když vám poradce řekne, kdy vám nepomůže, a odkáže vás jinam. Další je způsob, jakým mluví o výsledcích dotazníků: dobrý je vykládá jako pravděpodobnosti a hypotézy k ověření, ne jako škatulku. A z posledního setkání odcházíte s něčím napsaným, ne jen s dobrým pocitem, který do pátku vyprchá.

Červené vlajky se dají shrnout do krátkého seznamu:

• garantuje práci, pozici nebo plat
• prodává balíček dřív, než ví, co potřebujete
• argumentuje hlavně certifikáty a licencemi místo toho, jak pracuje
• všechno vysvětluje výsledkem jediného dotazníku
• mluví o vaší povaze jako o neměnné vlastnosti
• odmítá říct, co je v ceně a co už ne

Michal nakonec neskončil ani v jednom ze tří směrů, se kterými od poradkyně odešel. Zůstal v údržbě, jen se posunul na místo, kde zaučuje nové lidi a píše pracovní postupy. Byla to ta věc, u které mu na sezení ztuhla ruka nad papírem, protože ho poprvé napadlo, že se tím dá živit. Poradkyně mu ji neporadila. Zeptala se jen, co ho na těch dvou letech doma bavilo nejvíc, a on řekl, že vysvětlovat.