Kamarádka vám u kávy říká, že je „v pohodě“, a přitom celou dobu točí lžičkou v prázdném hrnku. Všimnete si toho? A když ano, zeptáte se, nebo vás její nervozita tak zasáhne, že radši změníte téma? Obě reakce mají co dělat s empatií, jen s její jinou částí.
Kdo hledá test empatie, chce obvykle vědět jednu ze dvou věcí. Buď jestli je empatie u něj „dost“, protože to někdo zpochybnil, nebo naopak jestli není až příliš, protože ho cizí emoce vyčerpávají. Na obojí se dá odpovědět poctivěji, než nabízí většina kvízů.
Empatie není jedna schopnost, ale nejméně dvě
Psychologie rozlišuje kognitivní empatii, tedy schopnost pochopit, co druhý prožívá a proč, a afektivní empatii, kdy jeho emoce sami cítíte. První je spíš rozum, druhá spíš tělo. Můžete mít jednu silnou a druhou slabší.
Americký psycholog Mark Davis v roce 1983 publikoval dotazník IRI (Interpersonal Reactivity Index), který empatii rozložil na čtyři složky. Dvě jsou kognitivní: schopnost podívat se na situaci očima druhého a schopnost vžít se do postav z knih a filmů. Dvě jsou afektivní: soucitný zájem o druhé a osobní tíseň, tedy vlastní úzkost, když vidíte někoho v nouzi. Ten čtvrtý rozměr je zajímavý, protože se v běžné řeči za empatii považuje, ale k pomáhání příliš nevede. Kdo je zahlcený vlastní úzkostí, má tendenci z nepříjemné situace spíš utéct.
| Složka empatie | Jak se projevuje v běžném dni |
|---|---|
| Zaujetí perspektivy | V hádce s partnerem dokážete na chvíli vidět, proč mu vaše slova připadala nespravedlivá. |
| Vžívání do příběhů | U seriálu prožíváte osud postavy, jako by šlo o známého. |
| Soucitný zájem | Když kolega přijde o práci, myslíte na to, jak mu pomoct. |
| Osobní tíseň | Při nehodě na ulici ztuhnete a nejradši byste odešli. |
Psychopatie, jak ji popisuje výzkum temné triády, se často vyznačuje dobrou kognitivní empatií a slabou afektivní. Člověk přesně ví, co cítíte, jen ho to nijak nezasáhne. Pokud vás trápí obava opačného druhu, tedy jestli nejste „málo empatičtí“ kvůli narcistickým rysům, podívejte se na článek jsem narcista.
Co online test empatie umí a co ne
Většina testů empatie, včetně vědeckých, má podobu dotazníku sebehodnocení. Odpovídáte, jak moc na vás sedí určité tvrzení. Mají tu výhodu, že jsou rychlé a zachytí, jak se vnímáte. Mají ale i slabinu, o které se moc nemluví.
Brett Murphy a Scott Lilienfeld v roce 2019 v metaanalýze porovnali, jak lidé hodnotí vlastní kognitivní empatii, s tím, jak si vedou v úlohách, kde musí skutečně odhadnout emoce nebo myšlenky druhých. Vztah vyšel zanedbatelný. Jinými slovy: jak dobře si myslíte, že rozumíte lidem, souvisí s tím, jak dobře jim opravdu rozumíte, jen velmi málo. Pozdější studie to potvrzují hlavně u kognitivní složky.
Znamená to, že dotazník nemá smysl? Ne. Ukazuje váš vztah k emocím, ochotu se jimi zabývat a to, jak vás ovlivňují. Jen ho nečtěte jako změřenou schopnost, spíš jako zrcadlo vašeho sebeobrazu. Užitečné je výsledek porovnat se zpětnou vazbou od lidí, kteří vás znají.
Krátký pokus na sobě
Zkuste tento týden jednoduchou věc. Po třech rozhovorech si zapište, co podle vás druhý cítil, a pak se ho při další příležitosti zeptejte. Třeba: „Včera mi přišlo, že tě ta porada naštvala, je to tak?“ Kolikrát jste se trefili? Taková zpětná vazba vám o vaší empatii řekne víc než jakýkoli kvíz.
„Jsem empat“: co na tom je
Slovo empat se rozšířilo hlavně přes sociální sítě a populární knihy. Popisuje člověka, který cizí emoce cítí tak silně, jako by byly jeho vlastní, a je jimi rychle vyčerpaný. Ve vědecké psychologii ale nejde o zavedený pojem.
Nejblíž mu je koncept vysoce citlivého člověka, který v roce 1997 popsali Elaine a Arthur Aronovi jako rys zvaný senzorická zpracovatelská citlivost. Jde o hlubší zpracování podnětů obecně, tedy zvuků, světla, nálad i atmosféry, nejen emocí druhých. Odhady uvádějí, že se týká asi 15 až 20 % lidí.
Pokud se v pojmu empat poznáváte, stojí za to rozlišit dvě věci. Silné prožívání cizích emocí je jedna. Schopnost s nimi něco užitečného udělat je druhá. Výzkum z Lipska vedený Tanjou Singer ukázal, že trénink soucitu, tedy přání druhému, aby se mu ulevilo, vedl k příjemnějšímu prožívání než trénink, při kterém lidé cizí bolest spíš sdíleli. Kdo cizí bolest jen přebírá, rychle vyhoří. Kdo k ní přidá soucit a hranice, vydrží déle.
Málo, nebo moc? Znaky, které můžete hledat u sebe
Empatie nemá jen jednu špatnou polohu. Nedostatek i nadbytek se v životě projevují, jen jinak. Zkuste si poctivě odpovědět, která z obou skupin popisuje váš poslední měsíc.
Na slabší vnímání druhých ukazuje třeba to, že vás reakce lidí často zaskočí („proč se urazila, vždyť to bylo myšleno dobře“ slýcháte od sebe častěji, než byste chtěli), že v rozhovoru rychle přecházíte k radám nebo že vám partner opakovaně říká, že se necítí vyslechnutý.
Na přetížení empatií ukazuje spíš opak. Po návštěvě nemocného příbuzného jste celý večer bez energie. Náladu šéfa poznáte od dveří a celý den se jí přizpůsobujete. Zprávy o neštěstí vás zasáhnou tak, že je radši přestanete sledovat.
Psycholog Paul Bloom ve své knize z roku 2016 upozornil na méně příjemnou stránku afektivní empatie: funguje jako reflektor. Svítí na jednoho konkrétního člověka, se kterým se snadno ztotožníme, a ostatní nechává ve tmě. Proto snáz soucítíme s lidmi, kteří jsou nám podobní. Bloom z toho nevyvozuje, že empatie je špatná, ale že k dobrému rozhodování potřebuje rozum a soucit, ne jen sdílený pocit.
Dá se empatie natrénovat?
Ano, a výzkum je v tom docela jednoznačný. Metaanalýza Emily Teding van Berkhout a Johna Malouffa z roku 2016 shrnula 18 randomizovaných studií s více než tisícem účastníků a našla u tréninku empatie střední účinek. Lépe dopadaly programy pro zdravotníky a studenty a studie, které empatii měřily objektivními úlohami.
Překvapivý je i opačný směr. Sara Konrath a kolegové v roce 2011 spojili 72 vzorků amerických vysokoškoláků z let 1979 až 2009 a zjistili, že skóre empatie v čase klesalo, nejvíc u soucitného zájmu a zaujetí perspektivy. Empatie tedy není daná jednou provždy, mění se s prostředím i se zvyky.
Co funguje v běžném životě?
- Zvědavé otázky. Místo rady zkuste „a jak ti s tím je?“. Druhý vám řekne víc a vy se učíte číst, co se skrývá za slovy.
- Čtení beletrie. Příběhy nutí hlavu sledovat myšlenky a pocity postav. Výsledky studií o tom, jak silný je tento efekt, se ale liší.
- Kontrola odhadu. Popsaný pokus s ověřováním, co druhý cítil, trénuje přesnost, nejen ochotu.
- Péče o vlastní stres. Ve vyčerpání empatie klesá u každého, takže spánek a odpočinek nejsou sobeckost.
Podrobnější kroky, jak pracovat s emocemi u sebe i u druhých, rozebírá článek jak zvýšit emoční inteligenci.
Empatie jako součást emoční inteligence
Empatie je jedním z pilířů emoční inteligence, ale ne celou emoční inteligencí. Člověk může skvěle číst druhé a přitom se ztrácet ve vlastních emocích, nebo zvládat stres a mít potíž odhadnout, co prožívá kolega. Co přesně emoční inteligence zahrnuje, vysvětluje článek co je emoční inteligence.
Náš test emoční inteligence měří čtyři dimenze a sociální vnímání, tedy empatii a schopnost rozpoznávat emoce druhých, je jednou z nich. Výhoda je, že výsledek ukáže empatii v souvislostech: třeba vysoké sociální vnímání vedle nízkého zvládání stresu často vysvětluje, proč vás cizí emoce tak vyčerpávají. Zajímá vás, jestli je vaše empatie silnou, nebo slabší stránkou? Jak na tom s vnímáním druhých jste, ukáže test emoční inteligence.
A ještě jedna otázka: kdy jste naposledy někomu řekli, co podle vás prožívá, a on vám odpověděl, že jste se netrefili? Pokud se vám to nestává nikdy, nemusí to znamenat, že se trefujete vždycky. Možná se jen neptáte.