Test chronotypu | ZkouskaOsobnosti.cz

Nejlepší nápady a soustředění přicházejí až večer, když ostatní končí.

Usínám a vstávám skoro ve stejnou dobu, ať je všední den, nebo víkend.

Do půl hodiny po probuzení jsem schopný řešit i složité věci.

Dokážu bez problémů usnout o pár hodin dřív nebo později, než jsem zvyklý.

Kdyby to šlo, posunul bych si začátek pracovního dne o pár hodin později.

Posun režimu o pár hodin - cestování, směna, ponocování - mě rozhodí na několik dní.

Nejtěžší práci zvládám nejlíp hned dopoledne.

Po krátké noci se dám rychle dohromady.

Před půlnocí se mi málokdy chce spát.

Když se nenajím a nespím ve svůj obvyklý čas, jsem nesvůj.

Večer po deváté už toho moc nevymyslím.

Nepravidelný program mi nevadí - přizpůsobím se skoro jakémukoli rozvrhu.

Ranní vstávání je pro mě boj i po dobré noci.

Jedna probdělá noc mě položí - druhý den skoro nefunguju.

Vstávám brzy i ve dnech, kdy nemusím.

Klidně si zdřímnu kdykoli během dne, když je příležitost.

O víkendu přirozeně spím dlouho do dopoledne.

Můj den má pevný rytmus, kterého se držím, i když nemusím.

Ranní hodiny předtím, než se svět rozběhne, jsou moje nejoblíbenější část dne.

Při cestování přes časová pásma se přeladím rychleji než ostatní.

Náročné úkoly si nechávám na pozdní odpoledne nebo večer - to mi to myslí nejlíp.

Změnu časového pásma nebo letního času cítím ještě týden.

Večerní akce si užiju víc, když nezačínají moc pozdě.

To, v kolik jdu spát, se mi mění podle toho, co se zrovna děje - a nevadí mi to.

Hotovo!

Vaše odpovědi jsou připravené k vyhodnocení.

Uložit výsledky na e-mail?

Volitelné. Slouží k uložení výsledků - kdykoliv se k nim pak můžete vrátit.

Vítejte zpět

Nejlepší nápady a soustředění přicházejí až večer, když ostatní končí.

Usínám a vstávám skoro ve stejnou dobu, ať je všední den, nebo víkend.

Do půl hodiny po probuzení jsem schopný řešit i složité věci.

Dokážu bez problémů usnout o pár hodin dřív nebo později, než jsem zvyklý.

Kdyby to šlo, posunul bych si začátek pracovního dne o pár hodin později.

Posun režimu o pár hodin - cestování, směna, ponocování - mě rozhodí na několik dní.

Nejtěžší práci zvládám nejlíp hned dopoledne.

Po krátké noci se dám rychle dohromady.

Před půlnocí se mi málokdy chce spát.

Když se nenajím a nespím ve svůj obvyklý čas, jsem nesvůj.

Večer po deváté už toho moc nevymyslím.

Nepravidelný program mi nevadí - přizpůsobím se skoro jakémukoli rozvrhu.

Ranní vstávání je pro mě boj i po dobré noci.

Jedna probdělá noc mě položí - druhý den skoro nefunguju.

Vstávám brzy i ve dnech, kdy nemusím.

Klidně si zdřímnu kdykoli během dne, když je příležitost.

O víkendu přirozeně spím dlouho do dopoledne.

Můj den má pevný rytmus, kterého se držím, i když nemusím.

Ranní hodiny předtím, než se svět rozběhne, jsou moje nejoblíbenější část dne.

Při cestování přes časová pásma se přeladím rychleji než ostatní.

Náročné úkoly si nechávám na pozdní odpoledne nebo večer - to mi to myslí nejlíp.

Změnu časového pásma nebo letního času cítím ještě týden.

Večerní akce si užiju víc, když nezačínají moc pozdě.

To, v kolik jdu spát, se mi mění podle toho, co se zrovna děje - a nevadí mi to.

Hotovo!

Používáme cookies

Nastavení cookies