Jak zjistit svůj DISC styl (a proč se lidé tipnou špatně)

Tomáš si byl svým písmenem jistý dřív, než otevřel první otázku. Rozhoduje se rychle, dlouhé porady nesnáší a na schůzce mluví většinou první. Jasné D.

Test mu vyšel jinak. Nejvýš skončil Vliv, hned za ním Stálost, Dominance až třetí v pořadí. První reakce byla, že test je špatný.

Když si ale prošel, podle čeho se odhadoval, začalo to dávat smysl. Rychlost, kterou má za rozhodnost, je hlavně chuť probrat věc hned a nahlas. Na poradě mluví první proto, že mu ticho v místnosti není příjemné. A když má někoho přehlasovat, obvykle to nechá na jiném.

Odhadnout si vlastní styl vypadá jako snadný úkol. Háček je v tom, že o sobě soudíme podle úmyslu, kdežto DISC popisuje chování, které je z vás vidět zvenku. Mezi tím bývá větší mezera, než čekáte.

Proč se sebeodhad tak často mine

Srovnáváte se s lidmi, které máte kolem sebe

Když v dotazníku odpovídáte, že jednáte rychle, nemáte v hlavě absolutní měřítko. Máte v hlavě lidi, se kterými sedíte v kanceláři.

Psychologové Steven Heine, Darrin Lehman, Kaiping Peng a Joseph Greenholtz na tenhle mechanismus upozornili v roce 2002 pod názvem efekt referenční skupiny. Na subjektivních škálách se lidé automaticky poměřují s okolím, ve kterém žijí. Ukazovali to na srovnávání kultur, jenže stejná past čeká i uvnitř jednoho týmu.

Účetní, která pracuje mezi analytiky, si připadá jako ta rychlá a průbojná. Ta samá žena by v obchodním oddělení odpovídala na stejné otázky jinak, protože by se poměřovala s lidmi, kteří volají zákazníkovi dřív, než dočtou zadání. Nezměnila by se ona, jen měřítko.

Čtete popis, který byste chtěli mít

Popisy stylů jsou psané tak, aby žádný z nich nevypadal jako vada. Přesto si většina lidí jeden z nich přeje víc než ostatní. V pracovním prostředí to obvykle bývá D, protože slova jako rozhodnost, tah na branku nebo odpovědnost za výsledek zní v životopise líp než trpělivost. Kdo se ve stylu D vidět chce, čte popis přes svoje dobré dny a přikyvuje.

Zkuste si teď odpovědět upřímně: kolik z toho, co byste o svém chování řekli nahlas, popisuje, jak se opravdu chováte, a kolik to, jak se chovat chcete?

Vyplňujete to v jedné roli

Chování se dá přizpůsobit a většina lidí to v práci dělá tak dlouho, až jim naučená verze přijde přirozená. Servisní technik, který se doma s nikým nedohaduje, umí v práci deset let po sobě tvrdě smlouvat o termínech, protože jinak by mu je nikdo nedodržel.

Výsledkem je styl, který máte nacvičený, ne ten, který vás stojí nejmíň energie. Řešením není vyplnit test dvakrát a doufat, že se čísla někde potkají. Stačí si dopředu vybrat jedno prostředí a odpovídat celou dobu za něj.

Co dotazník umí a co ne

Dotazník neopraví to, jak se vidíte. Umí ale jednu užitečnou věc: nezeptá se vás na písmeno, zeptá se na konkrétní situace. Tím se odhad rozpadne na desítky drobných rozhodnutí, u kterých se sebeobraz udrží hůř než u jedné otázky "jaký jsem".

Náš DISC test má 32 otázek, na každý styl osm, a odpovídá se na pětibodové škále. Každý styl dostane vlastní číslo od nuly do sta, takže z toho nevypadne jedna nálepka, ale čtyři hodnoty vedle sebe. Odkud se čtyři styly vzaly a kde model končí, shrnuje text o tom, co je DISC.

Aby výsledek za něco stál, vyplatí se pár věcí ohlídat:

• Odpovídejte podle posledního měsíce, ne podle svých nejlepších dnů.
• Držte se jednoho prostředí. Nejčastěji dává smysl práce, kvůli té model vznikl.
• Nad položkou nepřemýšlejte déle než pár vteřin; první odpověď bývá přesnější než ta vyargumentovaná.
• Nesnažte se uhodnout, co která otázka měří. Právě proto jsou položky v testu promíchané.

Druhý zdroj, na který se zapomíná

Psycholožka Simine Vazire v roce 2010 porovnávala, kdo trefí povahu člověka přesněji, jestli on sám, nebo jeho okolí. Odpověď záleží na tom, o jakou vlastnost jde. U vnitřních věcí, jako je úzkostnost, je nejpřesnější člověk sám. U vlastností, které se hodnotí, třeba u intelektu, trefovali přesněji přátelé. A u extraverze, tedy u toho, co je z člověka vidět, byly obě strany zhruba stejně přesné.

Pro DISC z toho plyne dost praktický závěr. Model popisuje chování na povrchu, takže názor kolegy není jen dojem, ale plnohodnotný podklad.

Neptejte se ale "jaký myslíš, že mám styl". Většina lidí neví, o co jde, a odpoví vám tak, aby vás nenaštvala. Ptejte se na konkrétní věci:

• Když ti pošlu zprávu, je spíš stručná, nebo ukecaná?
• Co ode mě slyšíš častěji: kdy to bude hotové, nebo co na to říkají ostatní?
• Kdy jsem tě naposledy zdržel? A kdy naopak převálcoval?
• Co bych měl přestat dělat, aby se ti se mnou pracovalo líp?

Zeptejte se dvou lidí z různých prostředí, ideálně kolegy a někoho z rodiny. Když se shodnou, máte odpověď. Když se rozejdou, dozvěděli jste se něco ještě cennějšího, totiž že vaše chování se mezi těmi dvěma světy výrazně liší.

Třetí zdroj: vaše vlastní stopa

Chování za sebou nechává záznam, který si přečtete i bez cizí pomoci. Otevřete si odeslanou poštu a projděte posledních dvacet pracovních zpráv. Jak jsou dlouhé? Začínají závěrem, nebo kontextem? A když bylo potřeba něco vyřešit, napsali jste, nebo zvedli telefon?

Druhý záznam je kalendář. Kolik z minulého týdne jste strávili s lidmi a kolik sami nad prací, do které vám nikdo nemluvil? Kdo si schůzky rovnou zve, chová se jinak než ten, kdo raději pošle dokument a počká na připomínky.

Poslední stopa je únava. Který den vás vyždímal víc: ten se sedmi hovory, nebo ten strávený o samotě s tabulkou? Chování, které vás stojí nejmíň energie, bývá to, ve kterém vám nakonec vyjde nejvyšší číslo.

Jak si přečíst výsledek

Výsledkem nejsou písmena, ale čtyři čísla, a rozdíly mezi nimi říkají víc než jejich pořadí. Nejvyšší styl je primární. Pokud je druhý v pořadí do patnácti bodů pod ním, počítá se jako sekundární a dohromady dávají jeden ze šestnácti archetypů; jednotlivé dvojice rozebírá přehled kombinovaných profilů.

Vyrovnaný profil, kde jsou všechna čtyři čísla blízko sebe, není pokažené měření. Obvykle patří člověku, který se přizpůsobí skoro každé situaci, jen za cenu, že okolí od něj hůř odhadne, co čekat.

Nejnižší číslo přitom bývá stejně užitečné jako to nejvyšší. Neukazuje na chybu k opravě, spíš na situace, ve kterých vás každý krok stojí víc síly než kohokoli jiného v místnosti. Kdo má nejníž Svědomitost, nepracuje ledabyle, jen ho kontrola detailů vyčerpá dřív než samotný úkol.

A pak je tu trvanlivost. DISC popisuje chování, a to se s prostředím mění, takže po roce v jiné roli může výsledek vypadat jinak. Není to selhání testu, je to vlastnost toho, co měří. Tím se model liší od typologií mířících na stabilnější preference myšlení, jak ukazuje srovnání DISC a 16 typů osobnosti. Srovnání s ostatními berte v obou případech jako orientační, ne jako normu.

Až budete mít výsledek na obrazovce, udělejte s ním jednu zkoušku. Přečtěte popis svého stylu nahlas někomu, kdo s vámi pracuje denně, a do konce nic nekomentujte. Když se ten člověk zasměje přesně u věty, která vám přišla přehnaná, víte o sobě víc než po druhém vyplnění dotazníku.