DISC vs. 16 typů osobnosti: který systém kdy použít

V pondělí vám z testu 16 typů osobnosti vyjde introvert. Ve čtvrtek si uděláte DISC a nejvyšší číslo máte u Dominance, tedy u stylu, který jde rovnou k věci a konfliktu se nevyhýbá. Který z těch dvou výsledků se spletl?

Ani jeden. Každý se ptal na něco jiného a oba dostaly poctivou odpověď.

Rozdíl se dá shrnout jednou větou. DISC popisuje, co je z vás vidět, když s někým řešíte konkrétní věc. Typologie 16 typů popisuje, co se ve vás děje předtím, než se pohnete.

Co každý z těch modelů měří

DISC: chování, které vidí ostatní

Model pochází od amerického psychologa Williama Moultona Marstona, který v roce 1928 vydal knihu Emotions of Normal People. Nezkoumal pacienty, ale běžné lidi a jejich reakce na okolí: jestli prostředí kolem sebe berou jako přátelské, nebo nepřátelské, a jestli se vůči němu cítí silnější, nebo slabší.

Dnešní podoba modelu se dá nakreslit dvěma čarami. Svislá popisuje tempo, tedy jestli jednáte hned, nebo se potřebujete nejdřív rozkoukat. Vodorovná popisuje orientaci, tedy jestli se točíte spíš kolem úkolu, nebo kolem lidí. Ze čtyř kombinací vyjde Dominance, Vliv, Stálost a Svědomitost. Celý model i s jeho historií rozebírá průvodce DISC testem.

U Marstona se často přechází jedna věc: sám žádný dotazník nesestavil. K tomu se dostal až průmyslový psycholog Walter Clarke v 50. letech. DISC je tedy popis chování a nic víc. Neptá se, co si myslíte cestou domů, ptá se, co jste udělali na poradě.

Šestnáct typů: preference, které chování předcházejí

Druhý model vyrostl z Jungovy práce o psychologických typech. Do podoby se čtyřmi osami a čtyřpísmennými kódy ho od 40. let rozpracovaly Isabel Myers a Katharine Briggs, dcera a matka bez formálního psychologického vzdělání.

Osy jsou čtyři. Odkud berete energii, jestli z lidí, nebo o samotě (E/I). Čemu dáváte přednost při vnímání, jestli konkrétním datům, nebo souvislostem a možnostem (S/N). Podle čeho se rozhodujete, jestli podle logiky, nebo podle dopadu na lidi (T/F). A jak zacházíte s vnějším světem, tedy jestli chcete mít rozhodnuto, nebo si necháváte možnosti otevřené (J/P).

Podstatné je slovo preference. Neříká, co umíte, ale co vás stojí míň energie. Introvert může být výborný moderátor porady, jen po ní potřebuje hodinu ticha, kterou extravert po stejné poradě nepotřebuje.

Kde se ty dva systémy rozcházejí

Nejužitečnější je poslední řádek. DISC dává návod na příští hodinu, typologie 16 typů spíš na příští čtvrtletí, a právě proto nemá smysl ptát se, který z nich je lepší.

Proč vám můžou vyjít protichůdné výsledky

Zpátky k introvertovi s vysokou Dominancí. Nic si neodporuje. Introverze říká, odkud čerpáte energii, kdežto Dominance říká, co uděláte, když se debata točí dokola a někdo musí rozhodnout. Vývojářka, která si o pauze čte a na firemní večírky nechodí, může být přesně ten člověk, který na páteční poradě utne půlhodinovou diskusi větou „takhle to uděláme, kdo mi do zítřka dodá čísla".

Druhý důvod je praktičtější a týká se hlavně DISC. Když vyplňujete otázky o chování, myslíte skoro vždycky na práci. Jenže styl, který máte v práci nacvičený, nemusí být ten, který vás stojí nejmíň energie. Vedoucí, po kterém se roky chce rozhodnost, ji v odpovědích poctivě potvrdí, i když ho každý spor vyčerpá na tři dny. Proč se sebeodhad tak často mine a jak si výsledek přečíst, rozebírá text o tom, jak zjistit svůj DISC styl.

Zkuste si vybavit poslední týden. Choval jste se doma podobně jako na poradách? U většiny lidí je rozdíl větší, než by čekali, a právě ten rozdíl je informace, kterou žádná ze dvou typologií sama o sobě neuvidí.

Co o obou modelech říká výzkum

Tady si ani jeden z nich neodnese pochvalu bez výhrad.

Typologie 16 typů má tu výhodu, že ji akademická psychologie desítky let zkoumala. Robert McCrae a Paul Costa v roce 1989 porovnali čtyři dichotomie s modelem Big Five a zjistili, že každá z nich celkem slušně odpovídá jednomu z pětifaktorových rozměrů. Osy tedy měří něco reálného. Problém nastává až v tom, co se s naměřeným udělá: skóre se rozkládá kolem středu, ale výstupem je binární písmeno. V přehledu Davida Pittengera z roku 1993 se proto opakuje nepříjemný údaj, totiž že při opakovaném vyplnění s odstupem několika týdnů dostane jiný čtyřpísmenný kód zhruba polovina lidí. Osobnost se nemění, mění se zaokrouhlení.

DISC má opačný profil. Validizační zprávy komerčních dotazníků uvádějí slušnou krátkodobou stabilitu, po roce už se ale shoda znatelně rozvolňuje. To u modelu chování ani nepřekvapí, protože chování se s novou rolí a novým týmem opravdu mění. Jakmile se ale zeptáte, jestli výsledek předpovídá pracovní výkon, odpověď je záporná a přiznávají to i vydavatelé těch dotazníků.

Oba modely tak narážejí na stejný strop. Popisují sklon, ne schopnost, a srovnání s ostatními je u obou orientační. Výsledek je hypotéza, kterou si příští měsíc ověříte na sobě, ne diagnóza.

Kdy sáhnout po kterém

DISC vytáhněte, když máte před sebou konkrétní situaci s konkrétním člověkem. Kolega neodpovídá na e-maily, dva lidé v týmu se pravidelně srazí na stejném bodě porady, zpětná vazba pokaždé skončí dotčeným tichem. Na tyhle věci dá model odpověď během několika minut, protože pracuje s tím, co je vidět. Náš DISC test má 32 otázek a kromě čtyř skóre určí i jeden ze šestnácti archetypů; konkrétní formulace pro každý styl pak najdete v textu o tom, jak mluvit s jednotlivými DISC styly.

Typologii 16 typů si nechte na otázky, které netrvají hodinu, ale roky. Proč vás práce, kterou zvládáte levou zadní, po půl roce vysaje. Jestli vám sedí prostředí, kde se rozhoduje za pochodu a plán se přepisuje obden. Co potřebujete, abyste se po náročném týdnu vůbec sebrali. Na tohle odpoví test 16 typů osobnosti líp, protože se ptá pod povrch chování.

• Máte poslat nepříjemnou zprávu a nevíte, jak ji naformulovat? DISC.
• Zvažujete změnu oboru a nevíte, co vás na té současné práci ubíjí? Šestnáct typů.
• Skládáte tým na projekt a chcete vědět, co v něm bude chybět? Zase DISC.
• Nechápete, proč vás vyčerpává něco, co všem kolem přijde normální? Druhá strana.

Šestnáct proti šestnácti

Tady číhá past, do které padne skoro každý, kdo si udělá oba testy. DISC totiž taky končí u šestnácti kategorií. Vzniknou jinak: nejvyšší skóre určí primární styl, druhý v pořadí se počítá jako sekundární, pokud se drží do patnácti bodů pod ním, a dvanáct dvojic plus čtyři čisté profily dávají šestnáct DISC archetypů.

Ty dvě šestnáctky spolu nemají nic společného. Neexistuje žádná ověřená převodní tabulka, podle které by se Průkopník (DI) rovnal jednomu konkrétnímu čtyřpísmennému kódu, a kdo takovou tabulku nabízí, prodává dojem přesnosti. Průkopník popisuje člověka, který rozhodne a vzápětí pro to získá ostatní. Kód popisuje, jak ten samý člověk zpracovává informace, než promluví. Různé roviny, různé otázky.

Obě typologie navíc sdílejí dvě místa, kam nepatří. Prvním je nábor jako jediné kritérium, protože ani jeden model neměří schopnosti ani výkon a uchazeč navíc odpoví tak, jak si myslí, že se to od něj čeká. Druhým je výmluva. Věta „já jsem D, se mnou se prostě nedá vyjednávat" je stejné zneužití nástroje jako „já jsem P, tak po mně nechtěj termíny", jen v jiném jazyce.

Chcete ten rozdíl vyzkoušet na sobě? Vezměte tři jednání za poslední měsíc, ze kterých jste odešli podráždění. U každého napište jednu větu o tom, co vám vadilo na průběhu: tempo, tón, chybějící čísla, uspěchaný závěr. To je materiál pro DISC. A pak jednu větu o tom, co jste potřebovali, abyste se z toho dostali: ticho, procházku, nebo to někomu hned vypovědět. Ta věta patří šestnácti typům a bývá u všech tří jednání skoro stejná.