Česky
Slovensky
English
Polski
Deutsch
Español
Magyar
Italiano
Português
NederlandsPorada běží čtyřicet minut a pořád se točí kolem jedné otázky. Pak se ozve jeden hlas: "Takže varianta B, termín pátek, odpovídá Petr. Další bod."
Půlka místnosti si oddechne. Druhá půlka má pocit, že ji někdo přejel.
Obě reakce jsou přesné. Právě jste viděli v akci styl D, tedy dominanci, nejrychlejší a nejpřímější ze čtyř DISC stylů chování.
Jak déčko myslí a rozhoduje
DISC neměří schopnosti ani inteligenci. Popisuje chování, tedy to, jak se člověk projevuje, když má volbu. Stojí na dvou osách: v jakém tempu se pohybujete a jestli vaši pozornost přitahují spíš úkoly, nebo lidé. Styl D leží na průsečíku rychlého tempa a orientace na úkol.
Model vychází z knihy Emotions of Normal People, kterou v roce 1928 vydal americký psycholog William Moulton Marston. Sám Marston přitom žádný dotazník nesestavil, zajímalo ho, jak zdraví lidé reagují na příznivé a nepříznivé prostředí. První test postavený na jeho čtyřech kategoriích složil až v 50. letech Walter Clarke. Odkud se celý model vzal a co z něj dnes obstojí, rozebíráme v průvodci DISC testem.
Pro déčko je rozhodnutí provozní úkon, ne událost. Tam, kde jiní vidí riziko, ono vidí překážku, a překážka se dá obejít nebo prorazit. Proto se rozhoduje s tím, co má na stole: neúplný podklad a jasný termín jsou pro něj lepší kombinace než dokonalá analýza za tři týdny.
Stejně čitelná je i druhá strana. Déčko potřebuje volnou ruku a jasný cíl. Jakmile mu někdo popisuje postup krok za krokem, ztratí o věc zájem, protože mikromanagement na něj nepůsobí jako pomoc, ale jako zpochybnění. O důvěru si přitom neřekne, dá to najevo tím, že přestane hlásit, co dělá.
Tahle výbava má vedlejší efekt, o kterém se moc nemluví. Rychlost rozhodování vytváří dojem jistoty a jistota se v týmu chová nakažlivě. Když déčko řekne "jdeme do toho", spousta lidí přestane hledat důvody proti, i když je má na jazyku.
Kdy jste naposledy odložili rozhodnutí, protože vám chyběl jeden údaj? A o kolik ho ten údaj nakonec změnil?
Silné stránky a jejich odvrácená strana
Slabiny déčka nejsou zvláštní skupina vlastností, kterou by mělo navíc. Jsou to tytéž silné stránky posunuté o stupeň dál, než je v dané situaci užitečné.
| Silná stránka | Kde se láme |
|---|---|
| Rozhodne i ve chvíli, kdy se do toho nikomu jinému nechce | Rozhodne dřív, než stihne zaznít, co tým ví |
| Řekne nahlas to, co ostatní jen tuší | Co myslí věcně, dopadne na druhého jako rozsudek |
| V krizi drží směr a nesesype se | Když krize není, umí ji vyrobit; v klidném provozu se nudí |
| Bere odpovědnost za výsledek, i cizí | Odpracuje i to, co patřilo ostatním, a pak se diví jejich pasivitě |
| Konflikt ho neparalyzuje | Rozepři má za pět minut zapomenutou, druhá strana ji řeší ještě další den |
Nejčastěji se láme ten poslední řádek. Déčko odejde z ostré výměny s pocitem, že se věc vyjasnila a jde se dál. Kolega mezitím píše zprávu manželce, jestli se má začít poohlížet po jiné práci. Stejná scéna, dvě naprosto odlišné zkušenosti.
Slepá skvrna: proč vám lidé přestanou odporovat
Nejzajímavější zjištění o dominanci nepochází z DISC testů, ale ze sociální psychologie. Cameron Anderson a Gavin Kilduff v roce 2009 sledovali malé pracovní skupiny při společném úkolu a měřili, kdo v nich získá vliv. Lidé s vysokou mírou dominance ho získávali spolehlivě. Podstatnější ale bylo něco jiného: spoluhráči, nezávislí pozorovatelé i výzkumníci je hodnotili jako schopnější, a to i po započtení jejich skutečného výkonu.
Dominantní chování se tedy čte jako kompetence dřív, než se stačí ukázat, jestli za ním nějaká je. Pro déčko z toho plyne nepříjemná zpráva. Část souhlasu, který kolem sebe vidí, není souhlas s jeho návrhem. Je to reakce na jistotu, se kterou ho vyslovilo.
Druhé zjištění je ještě konkrétnější. Adam Grant, Francesca Gino a David Hofmann v roce 2011 porovnali zisky poboček řetězce s rozvozem pizzy podle toho, jak výrazně vystupoval jejich vedoucí. Tam, kde byli lidé spíš pasivní, si důrazní šéfové vedli lépe. Tam, kde zaměstnanci sami chodili s nápady, se výsledek otočil a vydělávaly víc pobočky s tišším vedením. Autoři to vysvětlují jednoduše: vedoucí, který udává směr sám, hůř přijímá podněty zdola. Studie neměřila DISC, ale extraverzi ve vedení, na které déčko obvykle skóruje vysoko.
Prakticky to znamená, že styl D funguje skvěle v týmu, který čeká na pokyn, a nejhůř právě tam, kde má okolo sebe samostatné lidi. Tedy přesně v týmu, jaký si většina déček přeje mít.
Co se s déčkem děje ve stresu
Pod tlakem déčko nezpomalí, ono přitvrdí. Přibude příkazů, ubude otázek a z lídra se stane buldozer, aniž by si toho všiml. Signál nepřichází zvenčí jako stížnost, přichází jako ticho: na poradě vám nikdo neskočí do řeči a všechno projde napoprvé. To zpravidla není souhlas, ale rezignace.
Čtyři archetypy s vysokým D
Vyhraněné déčko je vzácné. Výsledek DISC testu se u nás skládá z 32 otázek a vedle nejsilnějšího stylu se počítá i ten druhý v pořadí. Pokud je od prvního do 15 bodů, tvoří s ním dvojici, a tak vzniká 16 profilů: čtyři čisté a dvanáct kombinací. Se stylem D na prvním místě jsou to tyhle čtyři:
- Dobyvatel (čisté D): dominance výrazně převyšuje zbytek a je znát v každé situaci. Rychlost a odpovědnost jsou tu v nejčistší podobě, spolu s rizikem, že se pojede rychle špatným směrem.
- Průkopník (DI): k rozhodnosti se přidává schopnost strhnout ostatní. Nové věci nezkouší potichu, získá pro ně celé okolí. Hlídat si musí, aby tempo a přesvědčivost nechaly prostor i tišším hlasům.
- Tahoun (DS): tah na výsledek se potkává s klidnou vytrvalostí, takže se věci nejen rozjedou, ale i dotáhnou. Umí přitlačit, aniž by za sebou nechal spálenou zem.
- Stratég (DC): rozhodnost plus potřeba mít věci promyšlené. Netlačí naslepo, ale podle plánu, zná čísla i záložní variantu. Slabinou bývá lidská stránka věci.
Déčko se ale objevuje i na druhém místě, kde funguje jako motor pod jiným povrchem. Hybatel (ID) nadchne a vzápětí zorganizuje, Realizátor (SD) v tichosti dodá to, co slíbil, Konstruktér (CD) si za svým návrhem tvrdě stojí. Pořadí písmen mění hodně, jak přesně, rozebíráme u kombinovaných DISC profilů.
Jestli tipujete, že u vás déčko vede, ale jistí si nejste, projděte si DISC test; 32 otázek zabere zhruba pět minut.
Jak se s déčkem domluvit
Ostatní styly na déčku oceňují skoro stejnou věc, která je zároveň vytáčí. Rozdíl je jen v tom, co konkrétně je na jeho tempu bolí.
| Styl | Co na déčku oceňuje | Co ho na něm štve |
|---|---|---|
| I (Vliv) | Odvahu a tempo, se kterým se věci hýbou | Že se přejde k rozhodnutí dřív, než dovypráví nápad |
| S (Stálost) | Jistotu, že někdo rozhodne a ponese to | Tlak a náhlé změny; jeho mlčení si déčko vyloží jako souhlas |
| C (Svědomitost) | Jasný směr a schopnost skončit debatu | Rozhodnutí bez podkladů a nechuť k druhé kontrole |
| D (Dominance) | Rovnou řeč bez obcházení tématu | Souboj o to, kdo má poslední slovo |
Když jednáte s déčkem
Začněte závěrem a doporučením, detaily nabídněte až na vyžádání. Místo otevřené otázky dejte na výběr ze dvou variant, protože déčko rádo rozhoduje, jen nerado hledá. A hlavně řekněte nahlas, co potřebujete vy; nevyslovená výhrada pro něj neexistuje.
Tři věty na začátku e-mailu rozhodnou o tom, jestli ho dočte. Zkuste rozdíl mezi "chtěl jsem se zeptat, jestli bys náhodou neměl chvilku probrat rozpočet" a "rozpočet přesahuje o 40 tisíc, mám dvě varianty řešení, potřebuju tvoje rozhodnutí do čtvrtka". Stejná prosba, opačný výsledek. Návod pro zbylé tři styly najdete v článku o tom, jak mluvit s jednotlivými DISC styly.
Když jste déčko vy
Nejúčinnější úprava je nudná a stojí deset vteřin. Až doříkáte návrh, mlčte. Ticho, které je vám nepříjemné, je pro pomalejší kolegy jediný prostor, kde se dostanou ke slovu.
Pak se ptejte adresně. "Má někdo něco?" je pro styl S a C otázka bez odpovědi, "Jano, kde vidíš největší slabinu toho plánu?" už odpověď dostane. A oddělte věcný spor od vztahu, protože to, co je pro vás normální provoz, prožívá druhá strana jako útok. Proč tak vzniká většina střetů mezi styly, rozebíráme v textu o konfliktech DISC stylů.
Kariéra: kde déčko vynikne a kde vyhoří
Vedení týmů a projektů, obchod, podnikání, krizové řízení a všechny role s tvrdým termínem a viditelným výsledkem. Tam styl D nepotřebuje žádnou zvláštní snahu, prostě dělá to, co by dělal i tak.
Hůř to jde tam, kde nese odpovědnost bez pravomoci. Déčko, které má výsledek dodat, ale nesmí rozhodovat, vyhoří rychleji než z jakéhokoli objemu práce. Podobně ho vyčerpává prostředí, kde se všechno schvaluje konsenzem a jedna změna postupu se probírá tři měsíce. Nejde o množství úkolů, ale o pocit, že se nic nehýbe.
Typický příběh vypadá takhle. Schopná vedoucí týmu dostane povýšení na koordinátorku projektu napříč odděleními. Odpovídá za termín, jenže neřídí nikoho a všechno musí vyjednat. Po půl roce podává výpověď, přestože práce jí ubylo a plat vzrostl. Nešlo o zátěž. Šlo o to, že mohla jenom prosit.
Jedna věc si zaslouží říct nahlas: styl chování není strop schopností. DISC popisuje, jak se chováte, ne co dokážete, takže žádné povolání není pro déčko zavřené ani zaručené. Srovnání s ostatními je vždycky orientační, ne diagnóza.
Zkuste na nejbližší poradě jednu věc. Až budete mít rozhodnutí hotové, vyslovte ho a pak se zeptejte jednoho konkrétního člověka, co na něm nesedí. Počkejte na odpověď, i když ticho potrvá déle, než je vám příjemné. Většina déček se tímhle cvičením dozví o svém týmu víc než z celého roku porad.