Dostanete povýšení. Kolegyně gratulují, šéf si pochvaluje vaši práci. A vy? Vy přemýšlíte, kdy na to přijdou. Kdy zjistí, že vlastně nic moc neumíte a že to povýšení bylo omyl. Že jste měli prostě štěstí. Že příští projekt odhalí pravdu.
Pokud vám to přijde povědomé, nejste sami. A rozhodně nejste podvodníci. Pravděpodobně se potýkáte se syndromem podvodníka.
Syndrom podvodníka: když úspěch posiluje pochybnosti
Pojem „impostor phenomenon" poprvé popsaly psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes v roce 1978. Původně ho zkoumaly u vysoce úspěšných žen, které navzdory objektivním důkazům svých schopností věřily, že si své postavení nezaslouží. Od té doby výzkum ukázal, že se syndrom týká obou pohlaví a prakticky všech profesí.
Jádro syndromu je paradox: čím víc toho dokážete, tím víc pochybujete. Běžná nejistota typu „zvládnu to?" je normální a zdravá. Syndrom podvodníka je něco jiného. Je to přetrvávající přesvědčení, že vaše úspěchy jsou výsledkem náhody, načasování nebo schopnosti oklamat okolí. A že je jen otázkou času, než vás „odhalí".
Zajímavé je, že lidé se skutečně nízkými kompetencemi tímto syndromem obvykle netrpí. To popsali Dunning a Kruger v roce 1999 jako opačný fenomén: ti, kdo toho umí nejméně, si své schopnosti naopak přeceňují. Syndrom podvodníka je tak svým způsobem důkazem, že na tom jste líp, než si myslíte.
Pět typů podvodníků podle Clance
Pauline Clance na základě desetiletí klinické praxe rozlišila pět vzorců, kterými se syndrom projevuje. Většina lidí se najde v jednom nebo dvou z nich.
| Typ | Jak přemýšlí | Typické chování |
|---|---|---|
| Perfekcionista | „Pokud to není bezchybné, je to selhání." | Nastavuje si extrémně vysoké standardy. I 95% úspěch vnímá jako nedostatek. |
| Přirozený génius | „Pokud mi to nejde hned, asi na to nemám." | Měří svou hodnotu rychlostí a lehkostí, s jakou se něco naučí. Jakákoliv námaha je důkaz neschopnosti. |
| Sólista | „Když potřebuji pomoc, znamená to, že jsem podvodník." | Odmítá spolupráci a delegování. Požádat o radu vnímá jako selhání. |
| Expert | „Ještě nevím dost na to, abych se mohl/a považovat za odborníka." | Neustále hromadí certifikáty, kurzy a kvalifikace. Nikdy nemá pocit, že ví dostatečně. |
| Superhrdina | „Musím zvládat víc než ostatní, abych dokázal/a svou hodnotu." | Pracuje déle a tvrději než všichni kolem. Odpočinek vnímá jako slabost. |
Který typ vám připadá nejbližší? Většina lidí kombinuje dva nebo tři, ale jeden bývá dominantní. A právě rozpoznání svého vzorce je první krok k tomu, abyste ho mohli měnit.
Koho to postihuje (a koho byste nečekali)
Existuje rozšířená představa, že syndromem podvodníka trpí hlavně nejistí začátečníci. Opak je pravdou. Výzkum Sakulku a Alexandera z roku 2011 odhadl, že až 70 % populace zažije alespoň jednu epizodu impostor syndromu během života. A častěji se projevuje u těch, kteří jsou objektivně úspěšní.
Obzvlášť náchylné skupiny:
- Lidé v nových rolích - povýšení, změna oboru, první manažerská pozice. Přechod do neznámého prostředí aktivuje pochybnosti, i když přechod sám o sobě svědčí o jejich kvalitách.
- Vysokoškolští studenti první generace - ti, jejichž rodiče nestudovali, často cítí, že na univerzitu „nepatří". Studie Cokley et al. (2013) ukázala silnou korelaci mezi statusem první generace a intenzitou impostor syndromu.
- Ženy v technických oborech a vedení - ne proto, že by ženy byly přirozeně méně sebevědomé, ale proto, že jsou častěji v prostředí, kde se od nich „nečeká", že uspějí.
- Vysoce výkonní profesionálové - lékaři, právníci, vědci. Čím vyšší jsou očekávání, tím větší je prostor pro pochybnosti.
Překvapivé je, že syndrom podvodníka se často zesiluje s úspěchem. Povýšení, ocenění nebo pochvala od respektované osoby mohou paradoxně pocit podvodnictví prohloubit. „Teď mají ještě větší očekávání. A příště to nezvládnu."
Co říká vaše osobnost o náchylnosti k impostor syndromu
Výzkum Bernarda, Dollinger a Ramaniah z roku 2002 jako jeden z prvních prozkoumal vztah mezi osobnostními rysy Big Five a syndromem podvodníka. Závěry jsou poměrně jasné.
Neuroticismus je nejsilnějším prediktorem. Lidé s vysokou emoční reaktivitou prožívají pochybnosti intenzivněji, déle a hůř se jich zbavují. Jeden kritický komentář od kolegy dokáže převážit dvacet pochval. Pokud máte vysoký neuroticismus, váš vnitřní kritik je hlasitější a přesvědčivější než u většiny lidí kolem vás.
Druhým faktorem je svědomitost, ale ne tak, jak byste čekali. Vysoká svědomitost chrání tím, že vás motivuje k přípravě a pečlivosti. Zároveň ale živí perfekcionistický typ podvodníka. Člověk s vysokou svědomitostí si nastaví laťku tak vysoko, že jakýkoliv výsledek pod ní vnímá jako důkaz vlastní nedostatečnosti. Takže tatáž vlastnost vás může chránit i ohrožovat, záleží na míře.
Třetí zajímavý vztah je s extraverzí. Introverti se syndromem podvodníka o svých pochybnostech méně mluví. Tím se zbavují možnosti korekce zvnějšku. Extrovert řekne „Mám pocit, že na to nemám" a kolega mu odpoví „Blázníš, jsi v tom nejlepší." Introvert si totéž řekne jen sám sobě. A sám sobě odpoví: „Vidíš, další důkaz."
Jestli vás zajímá, kde se v těchto dimenzích nacházíte vy, zkuste si Big Five test osobnosti - výsledky vám ukážou, kde jsou vaše silné stránky a kde případné slepé místo pro impostor syndrom.
Jak s tím pracovat
Syndrom podvodníka nemá vypínač. Nejde ho „vyléčit" jedním rozhodnutím nebo motivačním citátem. Ale dá se s ním naučit žít tak, aby vás nebrzdil. Tady je pět přístupů, které mají oporu ve výzkumu.
Oddělte pocity od faktů
To, že se cítíte jako podvodník, neznamená, že jím jste. Pocity nejsou fakta. Zkuste si při příštím záchvatu pochybností položit otázku: „Jaký je objektivní důkaz, že na to nemám?" A pak: „Jaký je objektivní důkaz, že na to mám?" Většinou zjistíte, že důkazů v druhém sloupci je víc. Jen je váš mozek filtruje.
Mluvte o tom nahlas
Jedna z nejmocnějších věcí, kterou můžete udělat, je říct někomu: „Mám pocit, že si nezasloužím být tam, kde jsem." Valerie Young, autorka knihy The Secret Thoughts of Successful Women (2011), zdůrazňuje, že samotné vyslovení tohoto pocitu často stačí k tomu, aby ztratil část své síly. A s velkou pravděpodobností zjistíte, že ten druhý to zná taky.
Sbírejte důkazy proti vnitřnímu kritikovi
Zaveďte si dokument nebo zápisník, kam zapisujete konkrétní úspěchy. Ne vágní „jsem dobrý v práci", ale konkrétní: „Klient X mi napsal, že díky mé analýze ušetřili 2 miliony." „Na prezentaci pro 50 lidí jsem dostal/a tři pozitivní zpětné vazby." Když přijde záchvat pochybností, otevřete ten seznam. Fakta proti pocitům.
Přestaňte čekat na moment, kdy se budete cítit „připraveni"
Lidé se syndromem podvodníka často odkládají příležitosti, protože se necítí dostatečně kvalifikovaní. Přihlásit se na vyšší pozici, prezentovat na konferenci, vést projekt. Pravda je, že pocit připravenosti nepřichází před akcí. Přichází až po ní. Odvaha neznamená absenci strachu. Znamená jednat navzdory němu.
Přeformulujte, co znamená „podvádět"
Často se syndrom podvodníka zakládá na přesvědčení, že skuteční odborníci nepochybují, negooglují, neptají se kolegů. Že „opravdový" profesionál všechno ví a zvládá sám. Tohle je ale fikce. Každý odborník, kterého obdivujete, měl momenty, kdy netušil, co dělá. Rozdíl mezi nimi a „podvodníkem" není v míře pochybností, ale v tom, že pochybnosti nepovažují za důkaz své nedostatečnosti.
Tři cvičení, která můžete vyzkoušet hned
1. Test reality (5 minut). Vezměte list papíru a napište: nahoře svůj nejsilnější impostor pocit (třeba „Nemám na to být vedoucí týmu"). Pod to nakreslete dvě kolonky: „Důkazy pro" a „Důkazy proti". Vyplňte obě. Buďte konkrétní. Nepište „asi jo", ale „vedl/a jsem projekt X, který dopadl Y". Kolik důkazů máte na každé straně?
2. Přepis vnitřního dialogu (průběžně). Všimněte si, když vám vnitřní hlas řekne něco jako „to byl jen náhoda" nebo „příště to nedám". Zapište si tu větu a přepište ji do třetí osoby: „Ona si myslí, že to byl jen náhoda." Najednou to zní jinak, že? Tenhle jednoduchý trik z kognitivně-behaviorální terapie vytváří odstup od automatických myšlenek a umožňuje je hodnotit objektivněji.
3. Rozhovor s kolegou (10 minut). Zeptejte se někoho, koho v práci respektujete, na jednoduchou otázku: „Měl/a jsi někdy pocit, že na svou pozici nemáš?" Odpověď vás pravděpodobně překvapí. A pokud ne, tak vás překvapí úleva, kterou cítíte, když zjistíte, že v tom nejste sami.
Syndrom podvodníka paradoxně postihuje ty, kteří se starají o kvalitu své práce. Pokud vás trápí, je to svým způsobem dobrá zpráva - znamená to, že vám na tom záleží. Teď jen potřebujete, aby vám na tom záleželo o trochu míň.