Kdo vytvořil HEXACO: lexikální hypotéza a šestý faktor

V roce 1884 seděl britský badatel Francis Galton nad slovníkem a počítal slova. Zajímalo ho jediné: kolik výrazů má angličtina na popis lidské povahy. Došel zhruba k tisícovce a z toho počítání vytáhl myšlenku, na které dnes stojí většina seriózních testů osobnosti.

Ta myšlenka je nenápadná. Čeho si lidé na sobě navzájem všímají dost často a dost dlouho, pro to si dřív nebo později vymyslí slovo. Vlastnost, na které nikomu nesejde, zůstane bez pojmenování. Slovník tedy není náhodná hromada výrazů, ale zápis toho, co lidem po staletí stálo za řeč.

Říká se tomu lexikální hypotéza. Vedla k modelu Big Five a o pár desítek let později také k modelu, který má faktorů šest.

Osmnáct tisíc slov vypsaných rukou

První velký pokus proměnit Galtonův nápad v data přišel v roce 1936. Američtí psychologové Gordon Allport a Henry Odbert prošli tehdejší nezkrácený slovník angličtiny a vypsali z něj každý výraz, kterým se dá odlišit jeden člověk od druhého. Nasbírali kolem osmnácti tisíc hesel.

Zkuste si tu práci představit bez počítače. Žádná databáze, žádné vyhledávání. Dva lidé, čtyři sta tisíc slovníkových hesel a kartotéční lístky, na kterých se výrazy třídily rukou. Z osmnácti tisíc pak Allport s Odbertem vyčlenili zhruba čtyři a půl tisíce těch, které popisují trvalejší povahové rysy, a zbytek odložili jako nálady, hodnocení a dočasné stavy.

S tou hromadou se pak potýkal britský psycholog Raymond Cattell. Slova sléval do shluků příbuzných významů, pouštěl na ně faktorovou analýzu a ve 40. letech z nich vytáhl šestnáct faktorů osobnosti. Jeho číslo se v pozdějších datech nepotvrdilo, ale metoda ano. Vzít slova, kterými lidé popisují lidi, zjistit, která z nich chodí spolu, a nechat strukturu vyplynout ze statistiky místo z teorie.

Pět faktorů, které se pořád vracely

V roce 1961 se Ernest Tupes a Raymond Christal vrátili k datům shromážděným v americkém letectvu a v posudcích na piloty i kadety našli pět opakujících se rozměrů. Warren Norman je o dva roky později zopakoval na jiném vzorku. Trvalo ale ještě dvě dekády, než pro ně Lewis Goldberg v roce 1981 zavedl název Big Five, a než se z nich stal standard, o který se opírá akademická psychologie osobnosti dodnes.

Ta shoda působila jako uzavřená věc. Různí badatelé, různé vzorky, různá desetiletí a pořád pět. Jenže všechny ty analýzy měly společný detail, kterého si dlouho nikdo nevšímal: běžely na anglických přídavných jménech.

Šestý faktor našly jazyky, o které se nikdo nezajímal

V 90. letech se lexikální metoda začala pouštět na další jazyky. Ne kvůli objevu, spíš z ověřovací povinnosti. Pokud model popisuje lidskou povahu obecně, musí stejná pětice vyjít i z maďarských, italských nebo korejských slov.

Nevyšla. V maďarštině se struktura chovala jinak, než badatelé čekali. V italských datech se objevil samostatný shluk, který do žádné z pěti přihrádek nesedl. Korejská studie z konce 90. let, na které se podílel i mladý psycholog Kibeom Lee, dopadla podobně. A pak totéž v nizozemštině, polštině, němčině a francouzštině.

Ten shluk pokaždé obsahoval podobná slova. Na jedné straně upřímnost, skromnost, férovost a nezištnost, na druhé vychloubačnost, chamtivost, přetvářka a ochota využít druhého ve svůj prospěch. V anglických analýzách se tyhle výrazy rozpustily mezi přívětivost a svědomitost, aniž by tvořily vlastní rozměr. Jakmile se metoda přenesla jinam, stály stranou.

Část vysvětlení leží už u Allporta a Odberta. Když třídili svých osmnáct tisíc hesel, oddělili stranou výrazy, které člověka spíš soudí, než popisují. Jenže hodně slov o poctivosti soud obsahuje ze své podstaty. Nazvat někoho vypočítavým není neutrální pozorování a přesně takové výrazy mizely z výběru dřív, než se dostaly do analýzy. Jiné jazykové tradice postupovaly při výběru volněji a ta část slovníku jim v datech zůstala.

Je to docela zvláštní obrat. Model, který dnes patří k nejcitovanějším v psychologii osobnosti, vznikl proto, že se výzkum přestal dělat jen v angličtině. Kdyby lexikální studie zůstaly na jednom jazyce, o šestý faktor bychom nejspíš dodnes zakopávali jako o nepříjemný zbytek v datech.

Dva Kanaďané a šest písmen

Kolem roku 2000 dali dva kanadští psychologové ty rozházené nálezy dohromady. Michael Ashton z Brock University v Ontariu a Kibeom Lee, dnes na univerzitě v Calgary, nejdřív ukázali, že šestý faktor není náhoda jedné země, a pak z toho poskládali ucelený model. V roce 2004 vyšla v Journal of Personality and Social Psychology jejich společná práce s dalšími badateli z Evropy a Koreje, která shrnula lexikální data ze sedmi jazyků najednou. Šestifaktorové řešení v nich vycházelo opakovaně.

Model dostal jméno HEXACO podle počátečních písmen šesti rozměrů a podle řeckého slova pro šestku.

Tady se hodí opravit rozšířený omyl. HEXACO není Big Five s jedním přidaným faktorem. Emocionalita a přívětivost jsou oproti původním pěti rozměrům pootočené: sklon k hněvu a podrážděnosti, který v Big Five spadá pod neuroticismus, se v šestifaktorovém uspořádání váže spíš na opačný pól přívětivosti. Čtyři písmena se tedy překrývají s Big Five těsně, dvě jen zhruba a jedno je nové. Podrobně to rozebírá text o tom, co je HEXACO.

Co se změnilo, když šla poctivost měřit

Než přišel faktor H, byla charakterová integrita ve výzkumu nepolapitelná veličina. Popsat ji uměl každý, ale v pěti faktorech pro ni nebylo místo, takže se z výsledků vytrácela. Šestý rozměr jí dal souřadnice, a tím otevřel řadu otázek, které se do té doby zkoumaly obtížně.

Nízké H se ve výzkumu opakovaně pojí s věcmi, které se běžnému testu osobnosti vyhýbaly:

• ochota podvádět, když se ví, že to nikdo neodhalí
• kontraproduktivní chování v zaměstnání, od drobných krádeží po zneužívání pravomoci
• temná triáda, tedy machiavellismus, narcismus a psychopatie, se promítá do opačného pólu tohoto faktoru celá
• na majetku a postavení záleží víc než na vztazích, ve kterých se za ně platí

Pro pracovní psychologii to byla zajímavá zpráva. Svědomitost dlouho platila za nejlepší osobnostní prediktor pracovního výkonu, jenže vypovídá hlavně o tom, jestli člověk věci dotahuje, ne o tom, jak se zachová, když se naskytne příležitost. Zaměstnanec s vysokou svědomitostí a nízkou poctivostí bývá pečlivý i v tom, jak zametá stopy.

Vezměte dva nákupčí se stejným výsledkem v pěti faktorech. Oba pracovití, oba společenští, oba v termínu. Jeden dostane od dodavatele nabídku, o které se nikde nemusí mluvit, a odmítne ji dřív, než ji domyslí do konce. Druhý ji chvíli váží a hledá, jak by se dala obhájit. Pět rozměrů ten rozdíl nezachytí, protože se do nich nevejde. Šestý na něj míří přímo.

Vzpomenete si na kolegu, který na papíře splňoval všechno, a přesto s ním byl problém? Většinou to nebylo tempem ani schopnostmi. Co přesně faktor H měří a proč působí nepříjemně už při čtení vlastního výsledku, rozebírá samostatný článek o dimenzi poctivost-pokora.

Kde model stojí dnes

Ashton a Lee k modelu publikovali i vlastní dotazník a ten se během dvou dekád dočkal překladů do desítek jazyků. Kolem šesti faktorů dnes vychází stálý proud studií, model se objevuje v učebnicích psychologie osobnosti a v personálním výzkumu se s faktorem H počítá jako se samostatnou proměnnou.

Ne všichni to berou jako uzavřené. Nizozemský psycholog Boele De Raad se skupinou spoluautorů v roce 2010 srovnal lexikální data z dalších jazyků a došel k tomu, že napříč kulturami se spolehlivě replikují spíš tři faktory než pět nebo šest. Spor o správný počet rozměrů tedy pokračuje a šestka není poslední slovo.

V povědomí veřejnosti zůstává HEXACO pořád ve stínu. Big Five má náskok několika dekád a typologie šestnácti typů osobnosti zase přitažlivost, kterou akademický model těžko dohání: dá se z ní udělat čtyřpísmenná nálepka do životopisu. Šest čísel na škále se sdílí hůř než jedna zkratka. Pokud vás zajímá, jak vypadá vlastní profil na všech šesti rozměrech, můžete si projít náš HEXACO test.

A ještě jedna věc z celého toho příběhu stojí za zapamatování. Šestý faktor nikdo nevymyslel. Ležel v maďarských, korejských i italských slovnících po celou dobu a čekal, až se někdo podívá jinam než do angličtiny. Kolik dalších rozměrů lidské povahy má pojmenování v jazyce, ke kterému se výzkum ještě nedostal, zatím nikdo neví.