HEXACO vs. Big Five: v čem se liší a který kdy použít

Dva uchazeči o místo, kde se spravuje firemní rozpočet, vyplní stejný pětifaktorový dotazník a vyjdou z něj skoro k nerozeznání. Oba středně extravertní, oba nadprůměrně svědomití, oba klidní, oba příjemní k okolí.

Za rok se ukáže rozdíl, který na papíře nebyl. Robert vrátí nevyčerpané peníze zpátky do rozpočtu, přestože je mohl bez povšimnutí protočit přes vlastní oddělení. Adam si od dodavatele, kterého sám doporučil, nechá pošeptat provizi a nikomu to neřekne. Dotazník tenhle rozdíl nepředpověděl. Ne proto, že by byl špatný, ale proto, že takovou vlastnost vůbec neměřil.

Přesně kolem téhle mezery se vede spor mezi dvěma nejrozšířenějšími vědeckými modely osobnosti. Jeden popisuje pět faktorů, druhý šest. A ten šestý je důvod, proč má smysl je vůbec srovnávat.

Stejná metoda, jiný počet faktorů

Oba modely stojí na téže myšlence a téže statistice. Myšlence se říká lexikální hypotéza: co je na lidech dost důležité na to, aby si toho okolí všímalo, si jazyk dřív nebo později pojmenuje. Kdo chce vědět, v čem se lidé liší, může tedy začít u slovníku.

Postup je pak nudný, a proto důvěryhodný. Z jazyka se vytáhnou všechna přídavná jména popisující člověka, stovky lidí je ohodnotí u sebe nebo u svých známých a faktorová analýza spočítá, které z těch slov se drží pohromadě. Nikdo dopředu neurčí, kolik skupin má vyjít. Vyjde jich tolik, kolik jich v datech je.

Na anglických seznamech tahle procedura opakovaně vydala pět faktorů (Goldberg, 1990; Costa a McCrae, 1992) a z nich se stal standard, který dnes znáte pod zkratkou OCEAN. Co která z pěti škál obsahuje, rozebírá text o tom, co je Big Five model osobnosti.

Kanadští psychologové Michael Ashton a Kibeom Lee kolem přelomu tisíciletí udělali něco na první pohled nezajímavého: pustili tentýž postup na jiné jazyky. Na korejštinu, italštinu, maďarštinu, polštinu, nizozemštinu, francouzštinu, němčinu. A v datech jim znovu a znovu vycházelo šest skupin místo pěti.

Tady leží nejpřekvapivější část celého příběhu. Šestý faktor se neobjevil proto, že by Korejci nebo Maďaři byli jiní lidé než Američané. Objevil se proto, že každý seznam přídavných jmen je jenom vzorek jazyka, a ty anglické, na kterých pětifaktorový model vyrostl, obsahovaly málo slov jedné konkrétní rodiny. Model tehdy neměřil svět. Měřil slovník, který dostal na vstupu.

Šestý faktor: poctivost-pokora

Ta rodina slov vypadá takhle: upřímný, čestný, férový, skromný, nenáročný na jedné straně, vychytralý, vypočítavý, chamtivý, domýšlivý na straně druhé. V šestifaktorovém modelu se z ní stala samostatná škála poctivost-pokora, kterou označuje písmeno H.

Zahrnuje čtyři věci: jestli člověk hraje na rovinu i tehdy, když by lež prošla, nakolik mu vadí získat výhodu na úkor druhého, jak silně ho táhne majetek a luxus a do jaké míry se považuje za někoho, komu prostě patří víc než ostatním.

Název škály svádí k nedorozumění. Pokora tu neznamená plachost ani podceňování vlastních schopností. Člověk s vysokým H může být sebevědomý odborník, který přesně ví, co umí, jen si z toho neodvozuje nárok na zvláštní zacházení. A naopak: nízké H se dost často nese s velkým šarmem, protože kdo chce druhé přesvědčit, musí být především příjemný. Nepoctivost si v datech málokdy sedá vedle nepříjemnosti.

V pětifaktorovém modelu tenhle obsah nechybí docela. Rozpouští se. Část férovosti a neochoty využívat druhé spadne pod přívětivost, část dodržování pravidel pod svědomitost a zbytek se rozptýlí tak, že už ho nejde přečíst jako jedno číslo. Právě proto může Adam z úvodu vyjít z pětifaktorového profilu naprosto nenápadně. Je organizovaný, příjemný, klidný. Škála, na které by se lišil, tam není.

Nízké H přitom neznamená podvodník. Popisuje sklon, ne skutek, a v běžném životě se projevuje mnohem obyčejněji: vztahy se čtou jako směna, status a viditelné odměny mají větší váhu a pravidlo se vnímá jako překážka, kterou lze obejít, když se to vyplatí a nikdo se nedívá. Podrobně se škále věnuje text o tom, co znamená faktor H.

Emocionalita není totéž co neuroticismus

Druhý rozdíl je jemnější a zaskočí i lidi, kteří oba modely znají. Písmeno E v šestifaktorovém modelu neznamená totéž co N v tom pětifaktorovém, přestože se obě škály točí kolem emocí.

Neuroticismus je náchylnost k negativním emocím obecně: úzkost, smutek, podrážděnost, hněv, kolísání nálady. HEXACO tenhle balík rozvázalo. Emocionalita drží strach, úzkost, potřebu opory u blízkých lidí a citlivost na jejich trápení. Hněv v ní není.

Navíc obsahuje něco, co v neuroticismu nehledejte: vazbu na druhé. Vysoká emocionalita popisuje člověka, který se bojí o lidi, na kterých mu záleží, a potřebuje se mít o koho opřít. To není synonymum pro emoční nestabilitu, i když se tak výsledek často čte.

Vezměte dvě kolegyně. Alena se dva dny předem bojí prezentace, noc před ní nespí a než vejde do sálu, potřebuje slyšet, že to zvládne. Petra odmoderuje totéž bez mrknutí oka, ale když v diskusi zazní hloupá námitka, sjede tazatele tak tvrdě, že se ho nikdo nezastane. Pětifaktorový dotazník vrátí oběma vysoký neuroticismus. V šestifaktorovém má Alena vysokou emocionalitu, kdežto Petra nízkou přívětivost.

Zkuste si teď vybavit člověka, kterého jste někdy popsali jako přecitlivělého. Šlo o někoho, kdo se snadno vyleká a bere si věci k srdci, nebo o toho, kdo vybuchne, jakmile mu něco nesedne? Na pěti škálách skončí oba na stejném místě. Na šesti každý jinde.

Kam se poděl hněv

Odpověď na tu otázku je zároveň třetí rozdíl. Hněv se v HEXACO přestěhoval do přívětivosti, přesněji do jejího spodního konce.

Přívětivost tu znamená snášenlivost: schopnost odpustit, nechat věc být, přistoupit na kompromis, nevracet ránu. Kdo má na téhle škále nízko, chová zášť déle, kritizuje tvrdě, ustupuje nerad a rozčílí se rychle. Tam, kde pětifaktorový model zapisuje výbušnost jako emoční nestabilitu, ji šestifaktorový čte jako neschopnost snést druhé.

Dopad je praktický. Dva lidé se stejně vysokým neuroticismem mohou být úplně jiní kolegové. Jeden se v konfliktu stáhne a pak si ho v noci přehrává, druhý ho rozpoutá a ráno nechápe, proč se na něj všichni tváří divně. Šest škál tyhle dva rozdělí, pět je nechává pohromadě.

Mapa mezi oběma modely

Tabulka ukazuje, kam se který pětifaktorový rozměr v šestifaktorovém modelu přesouvá. Nejsou to rovnítka, spíš orientační přiřazení nejbližšího protějšku.

Z tabulky je vidět, že rozdíl mezi pěti a šesti není jen o jednom čísle navíc. Tři faktory zůstávají prakticky beze změny, jeden přibývá a dva se přeskládaly. Kdo si tedy udělá oba testy a porovná výsledky, měl by dostat velmi podobnou otevřenost, svědomitost i extraverzi, zato u emocí a přívětivosti se čísla klidně mohou lišit. Není to chyba měření, jen jiné hranice mezi škálami.

Stojí za to vědět, že ani jeden model nekončí u svých šesti nebo pěti čísel. Každý faktor se dál dělí na užší rysy a teprve v nich se ukáže, proč dva lidé se stejným skóre žijí jinak. Dvě stejně vysoké svědomitosti mohou jednou stát na pořádku a puntičkářství, podruhé na pracovitosti a vytrvalosti. Kdo se rozhoduje podle hrubých faktorů, čte titulky místo článku.

Co šestý faktor přidává navíc

O užitečnosti nového faktoru rozhoduje jediná otázka: dozvíme se díky němu něco, co pět škál nezachytí? U poctivosti-pokory vychází odpověď kladně.

Práce Ashtona a Leeho i navazující výzkum spojují nízké H se sklonem obejít pravidlo, když se to vyplatí, s ochotou manipulovat druhé a s chováním, které v práci škodí zaměstnavateli, od drobného zneužívání zdrojů po vážnější podvody. Škála se také výrazně překrývá s rysy, kterým se říká temná triáda, nejvíc s machiavelismem.

Držme to ale při zemi. Jde o statistické souvislosti mezi tisíci lidmi, ne o předpověď pro konkrétního člověka; každé takové srovnání je orientační. Osobnostní škála popisuje sklon, ne skutek, a rozdíly uvnitř skupin bývají větší než rozdíly mezi nimi. Podle H se nemá rozhodovat o přijetí uchazeče ani potvrzovat podezření vůči kolegovi. Užitečná je jinak: pomůže pochopit, proč vám nesedí spolupráce s někým, kdo působí příjemně, spolehlivě a přesto po každém jednání zůstává divný pocit.

Kdy po kterém sáhnout

Big Five dává smysl jako obecná mapa. Za desítky let se kolem něj nastřádalo nesrovnatelně víc studií, norem i navazujících nástrojů, takže pokud chcete výsledek, který se dá porovnat s literaturou nebo s jiným dotazníkem, pět faktorů je bezpečná volba. Sedne i tehdy, když vás zajímá hlavně odolnost vůči stresu, protože neuroticismus odpovídá na tuhle otázku přímočařeji: drží úzkost i hněv na jedné škále. Náš Big Five test pracuje s padesáti položkami z veřejné položkové banky IPIP.

Šestifaktorový model se vyplatí ve chvíli, kdy je ve hře důvěra. Typicky:

• Role, kde se rozhoduje o penězích, přístupech nebo pravomocích bez dohledu.
• Když se v týmu opakovaně ohýbají pravidla, ale nikdo nepůsobí jako viník.
• Sebepoznání ve chvíli, kdy vám okolí říká, že jednáte tvrději, než si sami připouštíte.

Poslední důvod bývá nejčastější a zní prostě: z pětifaktorového výsledku jste odcházeli s pocitem, že něco podstatného chybí, jen jste to nedokázali pojmenovat. Šestá škála bývá právě to chybějící slovo.

Náš HEXACO test má šedesát otázek a zabere kolem osmi minut. Vedle šesti skóre ukáže i orientační srovnání s pětifaktorovým profilem, takže je z výsledku vidět, kde se oba modely potkávají a kde se rozcházejí. Co jednotlivé škály znamenají v praxi, shrnuje text o tom, co je HEXACO.

Žádný z nich není vítěz

Spor o pět nebo šest faktorů je legitimní vědecká debata, ne souboj značek. Zastánci pěti argumentují úsporností a horou dat, která se za desetiletí nasbírala. Zastánci šesti replikací napříč jazyky a tím, že šestá škála vysvětluje chování, které pětifaktorové profily míjejí. Obě strany mají data, obě publikují a ani jedna netvrdí, že ta druhá měří nesmysl.

Praktický rozdíl je navíc menší, než se z akademické debaty zdá. Oba modely pracují se škálami, ne s typy, takže vás nikam nezaškatulkují a žádné číslo v nich není lepší než jiné. Oba vycházejí ze sebehodnocení, což znamená, že měří spíš to, jak se vidíte, než jak se chováte, a oba se dají zkreslit, když člověk vyplňuje dotazník pro cizí oči. A oba ztrácejí smysl ve chvíli, kdy se z popisu udělá rozsudek.

Zkuste si teď malý test bez dotazníku. Napište si tři lidi, kteří vás za poslední rok zklamali, a ke každému jednu větu o tom, co konkrétně udělali. „Nedodělal, co slíbil" ukazuje na svědomitost. „Vybuchl kvůli maličkosti" na přívětivost. „Věděl, že mi tím ublíží, a udělal to, protože se mu to vyplatilo" nesedí ani na jedno. Tuhle větu popisuje šestá škála, a v pětifaktorovém profilu ji nenajdete.