Práce pro kreativní lidi: 20 povolání a test, jestli jste umělecký typ

Nela dělá účetní a ve čtvrtek večer chodí k hrnčířskému kruhu. Doma má polici s dvaačtyřiceti hrnky, tři z nich prodala sousedce, zbytek rozdala. Když se jí někdo zeptá, proč to nedělá naplno, mávne rukou: keramikou se přece nikdo neuživí.

Ta věta má jednu vadu. Nela si ji přinesla z okolí někdy v osmnácti a od té doby ji používá jako fakt, přestože nezná jediného člověka, který by se tvůrčí prací živil a hladověl. Zná jenom lidi, kteří to nezkusili.

Mezi kreativním člověkem a umělcem na volné noze je přitom velký prostor. Bydlí v něm většina těch, kdo tvorbou platí nájem, a skoro nikdo z nich nemá výstavu v galerii.

Umělecký typ není totéž co umělec

Šest typů zájmů, se kterými kariérové testy pracují dodnes, popsal psycholog John Holland v roce 1959 a do dnešní podoby je dotáhl v roce 1997: realistický (R), investigativní (I), umělecký (A), sociální (S), podnikavý (E) a konvenční (C). V popisu uměleckého typu nenajdete štětec ani jeviště. Stojí v něm něco jiného: chuť do úkolů, které nemají jediné správné řešení, nechuť k pevně danému postupu a potřeba dát do práce kus sebe.

Takové zadání se najde ve značkovém studiu, na stavbě, v kuchyni i v redakci. Umělecký typ v agentuře hledá způsob, jak říct něco, co se ještě neřeklo. V kuchyni skládá menu z toho, co ráno přivezli. V truhlárně ho zajímá hlavně to, jak má stůl vypadat, ne jenom jak ho spojit dohromady.

Teresa Amabile popsala v roce 1996 kreativitu jako složeninu tří věcí: dovedností v oboru, tvůrčího myšlení a vnitřní motivace. Nápad je tedy jenom jedna třetina. Bez řemesla zůstane v hlavě, protože ho nemá kdo vyrobit, a bez vnitřní motivace se řemeslo scvrkne na odbývání zakázek.

Z téhož výzkumu plyne i zjištění, které jde proti zdravému rozumu. Tvůrčí výkon klesá ve chvíli, kdy člověk pracuje s vědomím, že ho někdo bude průběžně hodnotit a odměňovat podle výsledku. Neplyne z toho, že se tvorbou nedá živit. Plyne z toho, že rozdíl mezi dobrým a mizerným kreativním místem nedělá obor, ale kolik prostoru v něm dostanete a jak často vám někdo kouká přes rameno.

Jak poznat, že jste umělecký typ

Věta „jsem kreativní“ se k rozhodování nehodí, protože se k ní hlásí skoro každý. Použitelnější je podívat se na konkrétní situace v práci a všimnout si, co s vámi dělají.

K uměleckému typu se lepí mýtus, že takový člověk je nutně chaotický, nespolehlivý a pracuje v noci. V Hollandově modelu stojí umělecký typ naproti konvenčnímu (C), tedy naproti zálibě v pořádku, pravidlech a přesných číslech. Z toho ale plyne nechuť k rutině, ne neschopnost dodržet termín. Lidé, kteří se tvorbou živí roky, mívají ve svém postupu víc pořádku než jejich okolí, protože bez něj by neodevzdali nic.

Zkuste si odpovědět na jednu otázku, poctivě a beze svědků: kdy jste naposledy něco dodělali do konce jen proto, že vás to bavilo, a bylo vám jedno, jestli to někdo uvidí? Odpověď „minulý měsíc“ a odpověď „už si nevzpomínám“ vedou k dost odlišným krokům.

Dvacet povolání, ve kterých se umělecký typ uživí

Následující výběr spojuje jedna věc: platí se v něm za tvorbu a poptávka nestojí na tom, jestli si vás všimne kurátor. U každého povolání je krátce, proč sedí uměleckému typu a odkud v něm chodí peníze. Částky sem nepatří, protože se liší podle regionu, praxe i toho, jestli jste v zaměstnání, nebo na sebe.

Marketing a komunikace

• Copywriter hledá pro každé zadání jiný způsob, jak něco říct; živí ho rozpočty firem na komunikaci, ne prodej vlastních knih.
• Art director drží vizuální nápad kampaně od první skici po hotovou věc a odpovídá za to, že celek drží pohromadě; nejčastěji ho zaměstnává agentura nebo firemní marketing.
• Správce sociálních sítí tvoří denně a formát se mu mění pod rukama rychleji než kdekoli jinde; poptávka jde od malých značek po instituce.
• Brand designér staví celý vizuální systém značky, ne jenom logo; bývá ve studiu, případně na sebe pro několik klientů ročně.

Produkt a digitál

• UX designér vymýšlí, jak se aplikace používá; tvorba se tu potkává s pozorováním lidí a rozhodnutí se opírají o testování.
• Grafik dělá od sazby po obaly; nejstabilnější bývají ty nudné opakované zakázky, které zaplatí prostor pro zajímavé.
• Motion designér rozpohybuje statickou grafiku; poptávka roste s videem, které dnes potřebuje skoro každá firma.
• Herní designér navrhuje pravidla a průběh hry; obor je konkurenční, zato se do něj dá dostat s portfoliem místo diplomu.

Řemeslo a prostor

• Truhlář-designér nekopíruje katalog, ale navrhuje kus nábytku na míru prostoru; peníze chodí ze zakázek pro domácnosti a menší provozy.
• Zlatník spojuje jemné řemeslo s návrhem; kromě vlastní tvorby ho drží nad vodou opravy a úpravy, o které je stálý zájem.
• Florista pracuje s materiálem, který vydrží pár dní, takže tvoří pořád znovu; svatby a firemní zakázky vynesou víc než prodej u pultu.
• Interiérový designér řeší prostor, světlo a rozpočet zároveň; zadávají mu developeři, provozovny i lidé, kteří rekonstruují byt.

Gastronomie a zážitky

• Kuchař tvoří každý den znovu a zpětnou vazbu má do dvaceti minut na talíři; cesta vede od linky přes zástupce šéfkuchaře k vlastnímu menu.
• Cukrář spojuje přesnost s vizuálem; dorty na objednávku jsou obor, kde se dá začít v malém a růst podle poptávky.
• Event manažer staví z prostoru, světla a programu jednorázový zážitek; platí ho firmy, města i soukromé akce.
• Scénograf vymýšlí prostředí pro divadlo, film a výstavy; scénu si dnes objednávají i firmy na své akce, nejen kamenné domy.

Slovo a obraz

• Redaktor vybírá, škrtá a dává textu formu; kromě médií ho zaměstnávají nakladatelství a firmy s vlastním obsahem.
• Fotograf se nejčastěji uživí produktem, portrétem a reportáží; volná tvorba bývá spíš to, co se z toho platí.
• Ilustrátor kreslí pro knihy, značky i aplikace; hodně práce dnes chodí ze zahraničí, protože obrázek nepotřebuje překlad.
• Architekt propojuje tvorbu s technikou a normami; kvalifikace trvá dlouho, zato je to jedno z mála povolání, kde se nápad staví z betonu.

A + E, nebo A + I? Dvě kombinace, dvě kariéry

Hollandův model nepracuje s jedním písmenem, ale s jejich pořadím. Dva lidé se stejným uměleckým typem na prvním místě můžou mít úplně jinou práci podle toho, co jim vyjde jako druhé. U tvůrčích profesí je to nejlíp vidět na dvojici podnikavý a investigativní.

A + E znamená tvořit a zároveň prodávat. Takový člověk si otevře studio, vede tým v agentuře, nabízí vlastní tvorbu na trzích i po internetu a jednání s klientem ho spíš baví, než vyčerpává. Háček je v tom, že obchod není přívažek k práci, ale zhruba polovina pracovní doby. Zuzana si po pěti letech v agentuře otevřela vlastní grafické studio a první rok popisuje hlavně jako telefonáty a nabídky, ne jako kreslení.

A + I tvoří pomaleji a s podkladem. Sedí mu design opřený o výzkum, architektura, datová vizualizace, typografie nebo redakční práce, tedy místa, kde se před tvorbou nejdřív něco zjišťuje. Shánět si zakázky ho většinou nebaví, takže bývá spokojenější v zaměstnání nebo ve větším studiu, kde obchod dělá někdo jiný.

Třetí častá kombinace, A + S, míří k předávání: učitel výtvarné výchovy, lektor kurzů, komunitní a muzejní programy, po odborném výcviku i arteterapie. Tvorba tu není cílem, ale nástrojem pro práci s lidmi. Pokud vás naopak denní kontakt s lidmi vysává, projděte si přehled povolání pro introverty; velká část tvůrčích profesí se dá dělat v tichu.

Test, jestli u vás umělecký typ opravdu vede

Zbývá otázka, na kterou se od stolu odpovídá špatně: vede u vás umělecký typ, nebo je to jenom nejhlasitější část volného času? Rozdíl je praktický. V prvním případě má smysl hledat práci, ve které se tvoří denně. Ve druhém spíš roli s tvůrčím kusem a zbytek energie nechat na vlastní věci.

Orientaci v tom dá test povolání zdarma. U 72 činností volíte na škále, jak moc by vás bavily, což zabere zhruba pět minut. Výsledkem je třípísmenný Hollandův kód a k němu přehled povolání, ve kterých se lidem s podobným profilem daří. Berte ho jako mapu, ne jako rozsudek: ukazuje, kde hledat, ne co máte dělat.

Nele vyšel umělecký typ na prvním místě a hned za ním konvenční, tedy dvě věci, které v modelu stojí proti sobě. Vysvětluje to dost přesně, proč jí čísla nevadí a proč je jí u nich zároveň těsno. Takové kombinace nejsou obvyklé, ale existují a nejde o chybu měření.

Kreativní práce bez hladovění

Nejdražší chyba při přesunu do tvůrčí profese je skok. Člověk dá výpověď, vrhne se na volnou nohu a zjistí, že si koupil rok nejistoty, aby mohl dělat to, co dřív dělal večer pro radost. Herminia Ibarra v roce 2003 popsala na lidech, kteří měnili obor, že směr obvykle nenajdou přemýšlením, ale zkoušením: malými projekty s koncem a novými lidmi z oboru.

Vedle zaměstnání se dá udělat několik věcí. Portfolio se staví ze tří dotažených kusů, ne ze třiceti skic, protože zadavatel si kupuje důkaz, ne potenciál. Jedna placená zakázka, klidně za malé peníze, ukáže víc než rok úvah: teprve u platícího klienta se pozná, jestli vás baví i to kolem tvorby, tedy domlouvání, termíny a předělávky. A pak se hodí znát dva tři lidi, kteří to dělají naplno; od nich se ceny a podmínky dozvíte přesněji než z internetu.

Druhá cesta se přehlíží, i když je schůdnější. Tvůrčí kus v sobě má spousta rolí, které se jako kreativní neinzerují: učitel, který si staví vlastní hodiny, člověk v personálním oddělení, který navrhuje nábor, produktový manažer, který vymýšlí, jak má věc fungovat. Když vám v práci chybí jenom prostor, bývá levnější si ho vyjednat než měnit obor. Jak si takovou práci poskládat, rozebírá text o tom, jak najít práci, která vás bude bavit.

Poctivé je říct i riziko, které se u koníčků povýšených na živnost objevuje pravidelně. Ve chvíli, kdy začne tvorba platit nájem, přibude k ní termín, zadavatel a jeho vkus. Radek maloval deset let pro sebe, pak se dva roky živil ilustrací pro reklamu a od té doby kreslí zase večer, protože práce z jeho oblíbené činnosti udělala povinnost. Nemusí to tak dopadnout, ale stojí za to s tím počítat a nechat si aspoň jednu věc, kterou děláte bez zadání.

Nela výpověď nedala. Domluvila se s kavárnou naproti kanceláři, že jim udělá čtyřicet hrnků pro provoz, a poprvé si za keramiku nechala zaplatit. Stálo ji to tři víkendy, po odečtení materiálu vyšel výdělek skoro na nulu a glazuru musela dvakrát předělávat. Nejvíc ji na tom překvapilo, že jí nevadila ta domluva s provozní. To je informace, kterou by od kruhu nedostala.