Práce pro introverty: 25 povolání a test, která sedí vám

Barbora plní plán. Je třetí nejlepší obchodní zástupkyně v regionu, dva velcí klienti si ji vyžádali jménem a její čísla nikdo nezpochybňuje. Přesto v pátek přijede domů, sedne si na schody v předsíni a hodinu nedokáže vůbec nic. Víkend pak z velké části prospí.

Dlouho si myslela, že jí nesedí obor. Když si ale rozepsala týden po hodinách, vyšlo z toho něco jiného. Samotné jednání ji baví, i to nepříjemné o cenách. Vyčerpává ji jejich počet: čtyři schůzky denně, mezi nimi telefonáty, a nejlepší část dne je hodina v autě mezi dvěma klienty, kdy je konečně ticho.

Tohle není příběh o špatně zvoleném povolání. Je to příběh o špatně nastavené hustotě kontaktu s lidmi. A tu jde při výběru práce číst dopředu, dřív než podepíšete smlouvu.

Introverze není plachost, je to účet za energii

Slova introverze a extraverze přinesl do psychologie Carl Gustav Jung v roce 1921. Nepopisoval jimi, kdo je ve společnosti hlasitější. Šlo mu o směr, kterým se člověk přirozeně obrací: dovnitř, k vlastním myšlenkám a představám, nebo ven, k lidem a dění kolem.

Plachost stojí jinde. Ta se opírá o strach z hodnocení - plachý člověk by rád mluvil a bojí se, jak to dopadne. Sociální úzkost je ještě něco jiného, patří k ní vyhýbání a někdy odborná pomoc. Introvert se lidí nebojí, jen ho stojí energii, kterou musí někde doplnit.

Nejlíp je ten rozdíl vidět po akci. Po celodenní konferenci jde extrovert ještě na večeři a přijede domů nabitý. Introvert tu samou konferenci zvládne, klidně na ní i vystoupí, ale večer potřebuje zavřít dveře a mlčet.

Susan Cain v roce 2012 upozornila na jeden nepoměr: introverze se týká zhruba třetiny až poloviny lidí, a přitom je většina kanceláří, porad i výběrových řízení stavěná pro tu druhou půlku. Otevřený prostor, nápady nahlas a na pohovoru se cení pohotová odpověď.

Barbora umí odprezentovat produkt před dvaceti lidmi a umí smlouvat o ceně. Kdyby to neuměla, nedělá tu práci šest let. Otázka nikdy nezněla, jestli to zvládne, ale kolik jí toho na konci dne zbude.

Zkuste si vybavit poslední pracovní den, po kterém jste se cítili dobře. Byli u něj lidé od rána do večera, nebo jste velkou část dne strávili sami nad jednou věcí?

Introverze není Hollandův typ, ale kříží se s ním

Šest typů pracovních zájmů popsal John Holland v roce 1959 a v roce 1997 model dopracoval: realistický (R), investigativní (I), umělecký (A), sociální (S), podnikavý (E) a konvenční (C). Jeho myšlenka je prostá. Lidé hledají prostředí, které odpovídá jejich typu, a v takovém prostředí jim bývá líp.

Introverze v té šestici není. Je to jiná osa: neříká, co vás baví, ale kolik lidí u toho unesete. Obě osy se ale protínají, protože některé typy prostředí mají kontakt s lidmi zabudovaný přímo v popisu práce.

Tabulka ovšem nemá poslední slovo, protože uvnitř jednoho typu se dá pracovat velmi různě. Rozhodují tři věci, které v názvu oboru vidět nejsou:

• Hustota kontaktu, tedy kolik různých lidí za den. Zdravotní sestra na lůžkovém oddělení a sestra na ambulanci mají stejný obor a úplně jiný den.
• Hloubka proti šířce. Hodinu s jedním člověkem unese introvert obvykle mnohem líp než deset minut s padesáti.
• Kontrola nad tempem: jestli si můžete říct, že teď dvě hodiny nikdo, nebo za vás rozhoduje cizí kalendář.

Pětadvacet povolání v pěti skupinách

Následující seznam nic nezakazuje a není předpis. Ukazuje, jak vypadá práce, ve které se dá odvést hodně a přitom nemluvit od rána do večera. U každého povolání je jednou větou důvod, proč introvertům často sedne.

Data a čísla

Jasné zadání, dlouhé bloky soustředění a výsledek, který mluví za vás.

• Analytik dat - většinu dne trávíte s daty, ne s lidmi, a závěr obhájíte číslem.
• Účetní - předvídatelný rytmus a kontakt převážně písemný.
• Auditor - hloubkové zkoumání jednoho případu místo neustálého střídání témat.
• Aktuár - modelování rizik, kde se cení přesnost víc než pohotová odpověď.
• Daňový poradce - klientů je málo a mluví se s nimi do hloubky.

Technika a řemeslo

Obory, ve kterých vás soudí hotová věc, ne to, jak jste o ní mluvili na poradě.

• Programátor - dlouhé bloky soustředění, domluva většinou psaná.
• Elektrikář - samostatné zakázky s jasně ohraničeným úkolem.
• Truhlář - ticho dílny a výsledek, který si můžete osahat.
• Technik CNC - stroj, program a přesnost, minimum porad.
• Zahradník - venku, ve vlastním tempu, s okamžitě viditelnou změnou.

Slovo a obraz

Komunikuje se hodně, jenže skoro výhradně písmem nebo obrazem.

• Překladatel - celý den u jazyka, se zadavatelem stačí e-mail.
• Korektor - detail a soustředění, které v hluku nejdou dohromady.
• Grafik - zadání, práce o samotě, prezentace až na konci.
• Technický redaktor - složité věci vysvětlujete písemně, ne na jevišti.
• Archivář - pořádek v tichu a rešerše, do kterých vám nikdo nemluví.

Výzkum a informace

Práce, kde se hodí trpělivost a schopnost zůstat u jedné otázky déle než ostatní.

• Laborant - přesný postup a vlastní pracoviště v malém týmu.
• Výzkumný pracovník - téma, u kterého se dá zůstat měsíce.
• Knihovník - kontakt krátký a strukturovaný, zbytek dne s texty.
• Geodet - terén a měření ve dvojici místo v davu.
• Kartograf - detail nad mapou, který nesnese vyrušení.

Péče jeden na jednoho

Introverze pomáhající profese nevylučuje. Žádá si jen jiný formát: jednoho člověka, ne celé oddělení.

• Fyzioterapeut - jeden pacient, ohraničený čas a hodně pozorování.
• Psychoterapeut - hloubka místo počtu, pauzy mezi klienty patří k řemeslu.
• Veterinář - většinu času s pacientem, který nemluví.
• Zubní technik - preciznost v laboratoři, kontakt s ordinací minimální.
• Zdravotní laborant - výsledek, který pomáhá, aniž byste stáli u lůžka.

Který z těch pětadvaceti je váš

Těch pětadvacet povolání spolu jinak nemá skoro nic společného. Laborant a grafik se potkají v jediné věci: v obojím se dá pracovat naplno bez toho, aby vám den ukrojilo deset schůzek. To je odpověď na otázku „kolik lidí“. Zbývá odpověď na otázku „co“.

Ta druhá je o zájmech, ne o energii. Co by vás bavilo dělat, kdyby na počtu lidí kolem vůbec nezáleželo? Odpověď hledá test povolání zdarma: má 72 otázek, u každé činnosti volíte na škále, jak moc by vás bavila, a zabere zhruba pět minut. Výsledkem je třípísmenný Hollandův kód a přehled povolání, ve kterých se lidem s podobným profilem daří.

Výsledek berte jako mapu, ne jako rozsudek. Mapa neřekne, kam jít, ukáže jen terén a cesty, které v něm vedou. Když si k třípísmennému kódu přidáte vlastní odpověď na hustotu kontaktu, vznikne z toho filtr, který ze stovky inzerátů nechá deset. Jak se šest typů promítá do konkrétních drah, rozebírá text o tom, jaká povolání sedí jednotlivým typům osobnosti.

Kdy introvert prospívá i v práci plné lidí

Teď to nečekané. Adam Grant v roce 2013 porovnal obchodníky a jejich tržby a nejlepší výsledky neměli extroverti. Měli je lidé uprostřed škály, takzvaní ambiverti. Vysvětlení je nudné a přesvědčivé zároveň: kdo mluví moc, přestává poslouchat a začne tlačit.

Podobně to dopadlo u vedení lidí. Grant, Gino a Hofmann popsali v roce 2011, že introvertní vedoucí mívají lepší výsledky u týmů, které samy přicházejí s nápady, protože je nechají domluvit a nápad si vezmou. U pasivních týmů, které čekají na pokyn, se pořadí obrací.

Z toho plyne praktičtější závěr než „hledejte si tichou práci“. Kontakt s lidmi introvertovi svědčí, pokud se na něj může připravit dopředu a pokud mezi jednotlivými bloky existuje pauza. Třetí podmínka je nejméně samozřejmá: měřit se musí hloubka vztahu, ne počet oslovených.

Barbora nakonec obor nezměnila. Přeskládala týden: tři dny schůzky za sebou, dva dny příprava nabídek a e-maily, žádné jednání dřív než v deset. Čísla za půl roku neklesla a pátky přestaly být katastrofou. Nefunguje to u každého, ale ukazuje, kde bývá páka - častěji v rytmu než v oboru.

Co číst v inzerátu a co říct na pohovoru

Inzeráty mluví o hustotě kontaktu docela otevřeně, jen jinými slovy. Dynamický tým a otevřená kancelář znamenají hluk a přerušování. Denní kontakt s desítkami zákazníků znamená přesně to, co říká. Samostatná práce, možnost práce z domova a odpovědnost za vlastní projekt jsou naopak signály opačným směrem.

Na pohovoru se to dá ověřit několika otázkami, které nikoho neurazí:

• Kolik hodin denně strávím na schůzkách a poradách?
• Jak vypadá kancelář a dá se v ní někam sednout o samotě?
• Rozhoduje se u vás na poradě, nebo se podklady čtou předem písemně?
• Jak často se cestuje a na jak dlouho?
• Kolik lidí musí do mého úkolu zasáhnout, než je hotový?

Co naopak neříkat, je věta „jsem introvert“. Personalista si pod ní představí člověka, který nechce mluvit se zákazníky. Lepší je popsat podmínku a výsledek: nejlepší práci odvedu, když mám dopoledne dvě hodiny bez schůzek, a s klienty pracuji radši do hloubky než na počet. Jak si takové podmínky vyjednat, když už v práci jste, rozebírá text o tom, jak funguje introvert v práci.

Barbora si po půl roce všimla ještě jedné věci. Hodina v autě mezi dvěma klienty, kterou brala jako ztracený čas, byla jediná část dne, kdy si v hlavě srovnala, co vlastně chce nabídnout a proč. Jakmile si ji do kalendáře napsala jako pracovní blok, přestala se za ni omlouvat.