Otevřenost vůči zkušenosti: zvědavost, estetika a nekonvenčnost

Magda stojí před jedním obrazem dvacet minut. Denis prošel celou výstavu za dvanáct a čeká venku na lavičce.

Cestou domů se pohádají, jenže ne o umění. Ona má pocit, že se on neumí zastavit. On má pocit, že dělá vědu z něčeho, co se dá vidět na jeden pohled. Ani jednomu z nich nedojde, že se právě otřeli o povahový rys, který psychologie měří několik desítek let.

Jmenuje se otevřenost vůči zkušenosti a v šestifaktorovém modelu HEXACO nese písmeno O. Neříká nic o tom, kdo je chytřejší nebo kulturnější. Popisuje, jak silně vás přitahuje nové, neobvyklé a to, co zatím není k ničemu.

Čtyři různé věci pod jedním písmenem

Model sestavili psychologové Kibeom Lee a Michael Ashton z rozborů toho, jak lidé v různých jazycích popisují povahu druhých. Vedle pěti známých rozměrů jim vyšel šestý, poctivost-pokora, a ostatní faktory se pod ním trochu přeskládaly. Čím se celá šestice liší od Big Five, rozebírá samostatný text o tom, co je model HEXACO.

Otevřenost je z té šestice nejhůř uchopitelná. Pod jedním názvem totiž drží čtyři sklony, které spolu souvisejí volněji, než by člověk čekal.

Kombinace bývají pestré. Programátorka, která přečte tři knihy o dějinách Byzance a přitom v galerii zívá, má vysokou zvídavost a nízké estetické ocenění. Kdo miluje experimentální hudbu, ale v práci nesnese jakoukoli změnu postupu, sedí vysoko v estetice a nízko v nekonvenčnosti. Průměr ze čtyř čísel proto o vás řekne míň než jejich rozložení.

Jak vypadá vysoká O v běžném týdnu

Nejlíp se pozná podle toho, co člověk dělá, když nikdo nekouká. Objednané knihy se hromadí rychleji, než se čtou. Vedle sebe leží tři rozdělané koníčky. A v jedenáct večer se dá zabřednout do dokumentu o hlubinných rybách, přestože ráno čeká prezentace.

V rozhovoru se otevřenost projeví jinak. Nezajímá ji tolik závěr jako to, odkud se vzal, takže se ptá na věci, které téma zdánlivě nikam neposouvají. Bere vážně i myšlenku, se kterou nesouhlasí, protože ji chce nejdřív pochopit zevnitř. A dokáže si vyslechnout hodně divný nápad, aniž by se ušklíbla.

Daň se platí u dokončování. Rutinní část práce, tedy ta, kde už není co objevovat, se odsouvá na pozdější dobu a někdy nepřijde vůbec. Vysoké O navíc vyrábí neklid: co bylo před rokem vzrušující, je dneska nuda, a člověk mění projekty, obory nebo města častěji, než je pro jeho životopis dobré.

Otevřenost není inteligence

Tady vzniká nejčastější omyl. Vysoké O se snadno čte jako chytrost, protože se navenek projevuje podobně: načteno, spousta odkazů, ochota bavit se o abstraktních věcech. Naměřená souvislost mezi otevřeností a výsledky testů rozumových schopností je ale slabá. Vysvětlí jen malý zlomek toho, čím se od sebe lidé liší.

Proč to tak plete, ukázali Colin DeYoung a jeho kolegové v roce 2007. Otevřenost se dá rozdělit na dvě části: jedna míří k představivosti, vnímání a umění, druhá k faktům, logice a přemýšlení nad problémy. Té druhé se v odborných textech říká intelekt a s rozumovými schopnostmi se překrývá znatelně víc. Kdo tvrdí, že otevření lidé jsou chytřejší, mluví většinou jen o půlce rysu.

Rozdíl mezi oběma půlkami je vidět i v tom, jak se ti lidé chovají v hovoru. Jeden se ptá, jestli jsou čísla správně. Druhý se ptá, co když se na to celé díváme špatně. Ani jedna otázka není chytřejší, jen míří jinam.

Jedna vlastnost otevřenosti navíc jde proti intuici. Sklon hledat souvislosti se nezastaví u těch skutečných. Lidé s vysokým skóre v otevřenosti spolehlivěji objeví vzorec ve změti dat a zároveň ho častěji vidí i tam, kde žádný není. Stejný filtr, který pouští dovnitř originální nápady, pouští dovnitř i nesmysly.

Nízká otevřenost a její tichá výhoda

Popisy nízkého skóre bývají nespravedlivé. Slova jako zabedněný nebo nudný do nich nepatří, protože měří něco jiného: jak moc věříte ověřenému oproti neověřenému. Kdo má nízké O, chce vidět, že věc funguje, než ji pustí do svého života.

Filip vede sklad patnáct let a na každou novinku má stejnou otázku: co se stane, když to nevyjde. Když firma zaváděla nový systém evidence, byl jediný, kdo si od dodavatele vyžádal seznam zákazníků, kteří ho už rok používají. Dva z nich mu popsali problém, který pak firmě ušetřil dva měsíce práce. Nadšení kolegové o tom telefonovat nešli, protože na to nepomysleli.

V prostředí, kde chyba stojí peníze nebo zdraví, vyjde skepse vůči novotám levněji než chuť je vyzkoušet. Přidejte k tomu ještě jednu výhodu: expertiza vzniká opakováním, ne přeskakováním. Člověk, kterého nudí dělat čtyři roky totéž, se v tom málokdy dostane hodně hluboko.

Slabina nízkého O leží jinde než v inteligenci. Chybí varování, že se svět pod zavedeným postupem mezitím posunul. To varování obvykle dorazí až ve chvíli, kdy je posun vidět na číslech.

Otevřenost a tvůrčí práce

Ze všech povahových rysů má právě otevřenost k tvořivosti nejblíž. Gregory Feist v roce 1998 shrnul desítky studií o osobnosti tvůrčích lidí a otevřenost patřila k tomu, co vědce i umělce nejvýrazněji odlišovalo od jejich méně tvůrčích kolegů. Dává to smysl: bez chuti prohledávat neobvyklé možnosti se originální řešení nemá kde vzít.

Zajímavější je ale to rozdělení otevřenosti na dvě části. Scott Barry Kaufman a jeho kolegové v roce 2016 zjistili, že každá půlka předpovídá něco jiného. Ta, která táhne k představivosti a estetice, souvisela s tvůrčími úspěchy v umění. Ta věcnější, blíž k logice a faktům, souvisela s úspěchy ve vědě. Jedno písmeno, dvě různé dráhy.

Samotný nápad ovšem není hotová věc. Bára vymyslí za jednu poradu deset kampaní a tři z nich stojí za to, jenže bez Ondry, který si vede seznam a hlídá termíny, by se do světa nedostala ani jedna. Otevřenost dodává materiál, svědomitost ho protlačí ven. Tvůrčí týmy, které se rozpadly na samé nadšence, obvykle nezkrachovaly na nedostatku nápadů.

Personalistický výzkum přitom naráží na jednu nečekanou hranici. Murray Barrick a Michael Mount v roce 1991 shrnuli data o osobnosti a pracovním výkonu a otevřenost mezi předpovědi výkonu skoro nepatřila. Slušně ale předpovídala, jak dobře si člověk povede při zaučování. Otevřenost tedy říká víc o tom, jak rychle se něco naučíte, než o tom, jak dobře to pak budete dělat.

Sama tvořivost se dá měřit i přímo, nezávisle na povaze. Ptáte se pak na řešení úloh, ne na to, jak se člověk popisuje; tímhle směrem jde například test kreativního myšlení, který s otevřeností souvisí, ale neměří totéž.

Proč se o novinkách tak těžko mluví

Rozdíl v otevřenosti se nejvíc protne tam, kde se rozhoduje o něčem novém. Změna dodavatele, jiný způsob výuky, přestavba bytu, nezvyklé uspořádání rodiny. Zvenku to vypadá na spor o fakta, uvnitř jde o něco jiného.

Pro člověka s vysokým O je novost sama o sobě argument. To, že se něco ještě nezkoušelo, je důvod, proč to stojí za pokus. Pro člověka s nízkým O je novost důvod, proč nést důkazní břemeno. Nezkoušené znamená neprověřené a neprověřené znamená riziko. Oba přitom mluví o téže věci, jen si každý pod slovem „zajímavé" představuje opak.

Podobný rozdíl se ozývá i v postojích ke společenským věcem. Výzkum politických názorů opakovaně nachází mírnou souvislost mezi otevřeností a ochotou měnit zavedená pravidla; ke stejnému závěru dospěla i známá přehledová práce Johna Josta a spoluautorů z roku 2003. Jde o slabý sklon, ne o osud, a rozhodně z něj nevyplývá, kdo má v konkrétní věci pravdu.

Kdy jste naposledy změnili názor na něco, co jste považovali za dávno uzavřené? Odpověď na tuhle otázku prozradí o vašem O víc než celý dotazník. Zkuste si přitom vybavit, co s vámi tehdy pohnulo: nová informace, nebo to, že ji přinesl někdo, komu věříte.

Praktický důsledek je nenápadný. Pokud přicházíte s novinkou k někomu s nízkým O, nezačínejte tím, jak je to nové, ale tím, kde to už běží a co se stane, když to selže. Pokud novinku dostáváte a víte, že se vám do ní nechce, položte druhé straně jedinou otázku: co by mě mělo přesvědčit. Když na ni neumíte odpovědět ani vy sami, nejde o argumentaci, ale o pohodlí.

Co s tím

Otevřenost není ctnost ani vada, což je u povahových rysů docela vzácné. Vysoké O se vyplatí v prostředí, které se rychle mění a odměňuje experiment. Nízké O se vyplatí tam, kde se cení spolehlivost a kde se chyby draze platí. Užitečné je hlavně vědět, kde na té škále stojíte, protože prostředí si podle toho můžete vybírat.

Rys se navíc v čase mírně pohybuje. Rozsáhlá metaanalýza Brenta Robertse a spoluautorů z roku 2006 popsala, že otevřenost v mladé dospělosti obvykle mírně stoupá a v pozdějším věku zase klesá. Posuny jsou malé, ale ukazují, že se nebavíme o něčem zabetonovaném.

Kde přesně ležíte vy, změří HEXACO test: 60 otázek, zhruba osm minut, výsledek pro všech šest faktorů včetně rozpadu otevřenosti do jednotlivých složek. Srovnání s ostatními je orientační, na rozdíl mezi „miluju změnu" a „změnu snáším" to ale bohatě stačí.

Můžete to zkusit i bez testu. Čtrnáct dní si zapisujte každé rozhodnutí, kde jste vybírali mezi ověřenou a novou variantou, a ke každému připište jednu větu proč. Restaurace, nástroj, trasa na kole, způsob, jak vyřešit spor v práci. Jestli v tom seznamu desetkrát stojí „protože to znám", máte odpověď. Jestli desetkrát „protože to ještě neznám", máte ji taky, jen z druhé strany.