Povolání budoucnosti: která porostou a test, kam patříte

Karolína je v maturitním ročníku a na otázku, co bude dělat dál, má hotovou odpověď: něco s umělou inteligencí. Zní to rozumně, dospělí u stolu spokojeně přikývnou a debata tím končí.

Když se jí ale zeptáte, co by v takové práci dělala v pondělí od devíti do pěti, přijde ticho. Není nerozhodná. Jenom si pod tím názvem zatím neumí představit jedinou konkrétní činnost, a v tom není sama.

Seznamy povolání budoucnosti mají stejnou vadu. Vypadají jako rozcestník, ve skutečnosti jsou to nadpisy bez obsahu. Mezi větou „ten obor poroste“ a větou „tohle mě bude bavit osm hodin denně“ je přitom rozdíl, který rozhodne, jestli v oboru za pět let ještě budete.

Proč „naučit se AI“ není povolání

Umělá inteligence je nástroj, ne obor. Podobně se před třiceti lety rozšířily tabulkové procesory: proměnily práci účetních, analytiků i skladníků, ale nikdo si kvůli tomu nešel podat přihlášku na obor tabulkový procesor. Nástroj se k profesi přidá, nenahradí ji celou.

Uvnitř profesí se přesouvají hlavně úkoly. Účetní pořád nese odpovědnost za svůj podpis a vysvětluje klientovi, proč mu vyšla daň zrovna takhle; ubývá jí přepisování dokladů. Kdo z toho vyvodí, že účetní zmizí, plete si úkol s povoláním. Ten rozdíl podrobně rozebírá text o tom, která povolání nahradí AI.

Práce s umělou inteligencí v praxi vypadá tak, že někdo rozumí svému oboru a k tomu umí nástroj zadat, zkontrolovat a podepsat jeho výsledek. Inzeráty na takové role proto skoro nikdy nezačínají zkratkou AI, ale názvem profese: analytik, radiologický asistent, marketér, projektant. Nástroj přijde na řadu až ve druhé větě.

Pro Karolínu z toho plyne nepříjemná zpráva: „něco s AI“ není volba oboru, ale její odklad. Užitečnější otázka zní, v jakém prostředí chce ten nástroj používat. Ve zdravotnictví, v energetice, v marketingu nebo ve škole vypadá práce s ním pokaždé úplně jinak.

Co se dá o budoucnosti říct poctivě

Předpovědi o zániku profesí stárnou rychle. Carl Frey a Michael Osborne odhadli v roce 2013, že zhruba 47 % pracovních míst v USA je ve vysokém riziku automatizace. O tři roky později přepočítali Melanie Arntz, Terry Gregory a Ulrich Zierahn totéž pro země OECD, jenže po jednotlivých úkolech místo po celých profesích, a vyšlo jim kolem 9 %.

Ten rozdíl není chyba v počtech, je to rozdíl v otázce. „Zmizí tahle profese?“ a „kolik úkolů v ní zvládne stroj?“ jsou dvě různé věci a druhá z nich stárne mnohem pomaleji. Odtud plyne první pravidlo pro čtení jakéhokoli článku o práci budoucnosti: čísla o celých povoláních čtěte s rezervou, čísla o úkolech berte vážněji.

Nejjistější část předpovědí přitom nevisí na technologii, ale na demografii. Silné poválečné ročníky odcházejí do důchodu a menší ročníky za nimi je nenahradí, protože se prostě nenarodily. Kolik bude za deset let osmdesátiletých lidí, se dá spočítat už dnes, a s tím i to, kolik bude potřeba lidí, kteří se o ně postarají.

Do stejné kategorie patří odchod celé generace řemeslníků a učitelů, obnova budov a rozvodných sítí nebo to, že s daty dnes pracuje i obor, kde se donedávna psalo do sešitu. Projekce trhu práce, které u nás sleduje ministerstvo práce a sociálních věcí, míří stejným směrem. Co nikdo neví: jak se budou konkrétní pozice jmenovat, které nástroje se do nich vejdou a co vznikne úplně nového.

Pět oblastí, kde poroste poptávka

Následující výčet není žebříček ani záruka. Jsou to oblasti, kde se poptávka opírá o něco pomalého: o věk obyvatel, o stav budov, o počet lidí, kteří za pár let odejdou do penze.

Péče a zdravotnictví

Zdravotní sestra, pečovatel v domácí péči, fyzioterapeut, zdravotnický záchranář. Společné mají to, co se automatizuje nejhůř: přítomnost u druhého člověka, ruce a rozhodování v situaci, kterou nešlo naplánovat. Poptávka tady neroste kvůli technologii, ale kvůli tomu, jak vypadá věková pyramida.

Energetika a technika

Elektrikář se specializací na fotovoltaiku, technik tepelných čerpadel, energetický specialista, projektant sítí. Domy se zateplují, zdroje energie se mění a sítě na to musí být připravené. Část práce je venku u zařízení, část u výkresu a výpočtu, takže si tu najdou místo lidé, kterým sedí obojí.

Řemesla

Instalatér, svářeč, truhlář, obkladač. Řemeslníků ubývá rychleji, než přicházejí noví, a každá zakázka je trochu jiná: stará šachta, křivá zeď, zákazník s vlastní představou. Právě nepředvídatelné prostředí a práce rukama jsou pro stroje dlouhodobě nejtěžší disciplína.

Data a IT

Datový analytik, specialista na kybernetickou bezpečnost, vývojář, který rozumí jednomu oboru do hloubky. Umělá inteligence tady ubírá práci hlavně na začátku kariéry, u rešerší a prvních verzí kódu. Roste zato cena lidí, kteří na výsledku poznají, že je špatně, a vezmou za něj odpovědnost.

Vzdělávání

Učitel odborných předmětů, lektor rekvalifikací, speciální pedagog, asistent pedagoga. Když se obory mění, musí někdo doučit dospělé, kteří je nestudovali. Ve školách navíc chybí učitelé technických a přírodovědných předmětů dlouhodobě, ne kvůli jedné módní vlně.

Jedna poznámka k celému výčtu: rostoucí poptávka neznamená snadný vstup. Do zdravotnictví i do energetiky vede dlouhá kvalifikace se zkouškami a praxí, u řemesel je cesta kratší, zato fyzicky náročnější, a v datech se vstupní laťka pro úplné začátečníky spíš zvedla. Rozdíl mezi obory není v tom, jestli berou lidi, ale v tom, co po vás bude cesta dovnitř chtít.

Mapa pěti oblastí na šest typů zájmů

Psycholog John Holland popsal v roce 1959 a v roce 1997 rozpracoval model, který třídí pracovní zájmy a pracovní prostředí do šesti typů: realistický (R), investigativní (I), umělecký (A), sociální (S), podnikavý (E) a konvenční (C). Nejde o škatulky, každý má z každého typu něco. Rozhoduje pořadí.

O zájmech přitom výzkum říká něco, co se do článků o perspektivních oborech moc nedostane. Nye, Su, Rounds a Drasgow shrnuli v roce 2012 data z desítek studií a našli mírnou souvislost mezi zájmy a pracovním výkonem, ale znatelně silnější mezi zájmy a tím, jestli člověk v oboru zůstane. Zájem je tedy spíš předpovědí výdrže než talentu.

To je docela nepříjemné pro každého, kdo si obor vybírá výhradně podle poptávky. Nedostatek lidí vás do oboru dostane a možná i zaplatí školu. Jestli v něm budete za pět let, rozhoduje něco jiného.

Kam patříte vy

Vybírat povolání jen podle toho, co poroste, je jako vybírat partnera podle výšky. Parametr sedí, na společné večery to nestačí.

Zkuste si odpovědět na jednu otázku, klidně nahlas: co jste minulý týden dělali dobrovolně, i když vás o to nikdo neprosil a nikdo za to nedal známku ani peníze? Odpověď typu „skládal jsem novou skříň“ míří jinam než „vysvětloval jsem sestře matiku“ a obojí je informace o vás, ne o trhu.

Jestli vám na tuhle otázku nenaskočí nic, pomůže začít strukturovaně. Projít si test povolání zdarma zabere zhruba pět minut: u 72 činností volíte na škále, jak moc by vás bavily, a výsledkem je třípísmenný Hollandův kód plus přehled povolání, ve kterých se lidem s podobným profilem daří. Berte to jako mapu, ne jako rozsudek; ukáže, kterým směrem se dívat, ne kde přesně skončíte.

Teprve pak má smysl přiložit mapu k tabulce výše. Když vám vyjde silné R a C, řemesla a technika stojí za prozkoumání dřív než datová analýza, i kdyby zrovna vypadala módněji.

Co bude potřeba ve všech pěti oblastech

Napříč obory se opakují tři schopnosti a žádná z nich nezní jako heslo z konference. První je učit se za pochodu. Ne další titul, spíš schopnost přijmout, že postup, který dnes umíte nazpaměť, se za tři roky změní, a nebrat to jako urážku.

Druhá je zvládnout data v rozsahu, který potřebuje váš obor. Přečíst tabulku, poznat podezřelé číslo, umět si ověřit, odkud se vzalo. Zdravotní sestra i truhlář dnes pracují se systémem, který jim něco počítá; rozdíl je v tom, jestli výstupu věří slepě.

Třetí je domluvit se s lidmi: vysvětlit, dohodnout se, předat práci dál. Tahle část je zároveň důvod, proč se ani u technických profesí nedá vystačit s tichem u monitoru.

Žádná z těch tří schopností není povolání sama o sobě. Jsou to spíš podlaha než plán: bez nich se dnes vstupuje obtížně kamkoli, s nimi zůstává otevřená celá tabulka výše. Volbu oboru vám neušetří ani jedna z nich.

Jak s trendem pracovat v sedmnácti i ve čtyřiceti

Pro studenta platí jednoduché vodítko: vybírat obor s praxí a s přenositelným základem. Škola dává přístup, ne místo. Obor, kde se dostanete k reálné práci už během studia, vám navíc dřív ukáže, jestli vás baví i ve dnech, kdy to není zábava, což je informace, kterou z brožury nevyčtete. Jak se od oboru dostat zpátky ke konkrétní fakultě, rozebírá text o tom, kam na vysokou školu.

U dospělých funguje něco jiného než skok. Denisa dělala čtrnáct let administrativu v pojišťovně a četla, že budoucnost patří datům. Rekvalifikaci na vývojářku po dvou týdnech kurzu vzdala. Uvnitř vlastní firmy pak našla roli, kde připravuje podklady pro analytické oddělení a hlídá kvalitu dat, protože ze všech uchazečů jediná věděla, jak vznikají a kde v nich bývá chyba. Čtrnáct let, které vypadaly jako přítěž, byly nakonec ten důvod, proč ji vzali.

Přesun uvnitř oboru bývá levnější a rychlejší než start od nuly, protože si s sebou berete znalost prostředí, kterou nováček nemá. Otázka pro každého, kdo přemýšlí o změně po čtyřicítce, proto nezní, co se naučit úplně nového, ale kterou část současné práce posunout blíž k tomu, čeho bude potřeba víc.

Karolína si nakonec napsala na papír, co dělala minulý měsíc dobrovolně. Vyšly z toho tři věci: doučovala mladší sestru, spravovala tabulku pro školní turnaj a strávila víkend nastavováním chatbota pro kamarádčin e-shop. Ani jedna z nich se nejmenuje povolání budoucnosti. Dohromady ale ukazují mnohem konkrétnější směr než věta, kterou předtím říkala dospělým u stolu.