Která povolání (ne)nahradí AI

Deset let jsme slýchali, že roboti vezmou práci řidičům kamionů, dělníkům u pásu a pokladním. Pak přišel konec roku 2022, ChatGPT, a první, komu se pod rukama zatřásla půda, byli copywriteři, ilustrátoři a začínající programátoři. Přesně ty profese, které měly být podle sci-fi scénářů v bezpečí nejdéle.

Ten obrat je poučný sám o sobě. Ukazuje, jak nespolehlivé jsou předpovědi o tom, co technologie „vezme". A taky proč je otázka „nahradí AI moji práci?" skoro vždycky špatně položená.

Co o tom vlastně víme z dat? Od slavné oxfordské studie z roku 2013 až po čísla z roku 2025 se obraz několikrát otočil. A z toho, jak se otočil, se dá vytěžit docela praktický návod pro vlastní kariérní rozhodnutí.

Předpovědi, které nevyšly

V roce 2013 vydali ekonomové Carl Benedikt Frey a Michael Osborne z Oxfordu studii, která obletěla svět. Jejich závěr: zhruba 47 % pracovních míst v USA je ve „vysokém riziku" automatizace během příštích deseti až dvaceti let. Číslo se objevilo na titulcích, v projevech politiků i v nejednom článku o konci práce.

Metodologie ale měla trhliny. Autoři ručně a subjektivně označili jen 70 z více než 700 profesí jako (ne)automatizovatelné a na tomhle malém vzorku vytrénovali model, který zbytek dopočítal. Mezi „ohrožené" se tak dostaly i práce jako maskér, řidič školního autobusu nebo kadeřník.

Hlavní problém byl ale koncepční. Frey a Osborne uvažovali o celých povoláních, ne o tom, z čeho se skládají. A z čeho se skládají, na tom hodně záleží.

O tři roky později vzali Melanie Arntz, Terry Gregory a Ulrich Zierahn pro OECD jiný přístup. Místo celých profesí zkoumali jednotlivé úkoly uvnitř nich. Výsledek pro 21 zemí OECD: vysoce automatizovatelných je v průměru jen kolem 9 % pracovních míst (Arntz a kol., 2016). Rozdíl mezi 47 a 9 procenty není chyba v počtech. Je to rozdíl mezi otázkou „zmizí tahle profese?" a „kolik úkolů v ní zvládne stroj?".

Skeptičtí byli i samotní odborníci. Když se v jedné anketě ptali expertů na AI a robotiku, ti odhadovali zhruba o pětinu méně ohrožených míst než lidé mimo obor. Nadšení pro apokalyptická čísla bylo vždycky větší tam, kde technologii nikdo neviděl zblízka.

A co se stalo doopravdy? Hromadné mizení práce nepřišlo. Analytici z think-tanku ITIF v roce 2022 suše shrnuli, že předpovězený úbytek 47 % míst se nekonal; nezaměstnanost v USA byla těsně předtím na historických minimech. Automatizace práci proměňovala, ne likvidovala.

Obrat, který nikdo nečekal

Dlouho platilo nepsané pravidlo: stroje berou práci rukou, ne hlavě. Manuální a rutinní úkoly jdou automatizovat, kreativní a analytická práce je bezpečná. Generativní AI tohle pravidlo obrátila skoro naruby.

V roce 2023 odhadli Tyna Eloundou a kolegové (studie s příznačným názvem GPTs are GPTs), že u zhruba 80 % amerických pracujících by jazykové modely mohly ovlivnit aspoň 10 % pracovních úkolů. U asi 19 % pracujících by šlo dokonce o víc než polovinu úkolů. Klíčové zjištění ale bylo jinde: nejexponovanější jsou vzdělaná, dobře placená kancelářská povolání, ne ta nejhůř placená.

To je ten kontraintuitivní obrat. Textař, analytik, junior programátor nebo grafik dělají věci, které se jazykový model naučil zvládat překvapivě dobře, protože text a kód jsou přesně to, na čem trénoval. Instalatér, pečovatelka nebo kuchař dělají věci, které se do textu nevejdou.

Vezměte si grafika, který ještě v roce 2022 živily menší zakázky: bannery, jednoduché ilustrace, úpravy fotek. Část téhle práce dnes zvládne generátor obrázků za pár korun. Naproti tomu elektrikáře, kterého voláte, když v paneláku vypadne půlka zásuvek, máte štěstí, když seženete do týdne. Před deseti lety by většina lidí tipovala, že je to přesně naopak.

Úkol není totéž co povolání

Skoro každé povolání je balík různých úkolů. Účetní nezadává jen čísla; taky vysvětluje klientovi, proč mu vyšla daň zrovna takhle, řeší výjimky a nese odpovědnost za svůj podpis. AI umí ubrat z toho prvního, hůř ze zbytku. Proto většina seriózních odhadů dnes mluví o proměně, ne o zániku.

Mezinárodní organizace práce (ILO) v aktualizovaném indexu z roku 2025 uvádí, že asi jeden ze čtyř pracujících na světě je v povolání s nějakou expozicí vůči generativní AI, ale do nejvyšší kategorie spadá jen kolem 3,3 % zaměstnanosti. Zajímavý detail: u žen je to 4,7 %, u mužů 2,4 %. Typicky ženská administrativní práce je vystavená víc.

Otázka pro vás: kolik z toho, co za den v práci uděláte, je vlastně text, tabulka nebo kód, který by šlo nadiktovat stroji? A kolik je rozhodování, důvěra a přítomnost u někoho, kdo vás potřebuje? Ten poměr napoví o vaší budoucnosti víc než název pozice na vizitce.

Trh práce jako celek se navíc kvůli AI nezmenšuje. Světové ekonomické fórum ve zprávě Future of Jobs 2025 odhaduje, že do roku 2030 vznikne kolem 170 milionů nových rolí a zanikne 92 milionů, tedy čistý přírůstek zhruba 78 milionů míst. Zároveň dodává, že se do pěti let promění skoro 40 % požadovaných dovedností. Práce nezmizí. Přesune se.

Kde AI zatím naráží

Existuje starý postřeh z robotiky, který dnes zní skoro prorocky. Hans Moravec si v 80. letech všiml paradoxu: naučit počítač logiku, matematiku nebo šachy je poměrně snadné, ale dát mu smyslové a pohybové dovednosti ročního dítěte je nesmírně těžké.

Roboticist Ken Goldberg to pojmenoval jako „mezeru 100 000 let". Jazykový model se učí z pár terabajtů textu a čte jako dospělý. Žádný robot ale zdaleka nemá tolik dat o fyzickém světě, kolik jich člověk nasbírá do tří let věku, kdy už umí obejít rozházené hračky a nezakopnout o práh.

Z toho plyne docela jasná mapa odolnosti. Nejlíp na tom jsou profese, které kombinují fyzickou obratnost v nepředvídatelném prostředí s jednáním s lidmi. Následující tabulka to zjednodušuje, realita je samozřejmě pestřejší.

Typ práce	Expozice vůči AI	Proč
Rutinní psaní, překlady, jednoduchý kód	Vysoká	Text a kód jsou přesně to, na čem se modely učí
Analýza dat, reporting, právní rešerše	Střední až vysoká	AI udělá první návrh, člověk kontroluje a rozhoduje
Vedení lidí, vyjednávání, poradenství	Nízká až střední	Důvěru a čtení kontextu jde automatizovat jen těžko
Řemesla, údržba, instalace v terénu	Nízká	Fyzická zručnost v nepředvídatelném prostoru (Moravcův paradox)
Přímá péče o lidi (zdravotnictví, děti, senioři)	Nízká	Přítomnost a dotek se do textu nevejdou

Neznamená to, že se těchhle profesí AI vůbec nedotkne. Zdravotní sestra může používat AI k přepisu dokumentace, řemeslník k plánování zakázek. Jádro té práce ale zůstává mimo dosah modelu: přítomnost u pacienta nebo ruka, která opraví prasklou trubku ve stísněné šachtě.

První varovné signály

Že nejde o teorii, ukazují první tvrdá data. Ekonomové Erik Brynjolfsson, Bharat Chandar a Ruyu Chen ze Stanfordu (2025) prošli mzdové záznamy milionů Američanů od poskytovatele ADP. U nejmladších pracujících (22 až 25 let) v nejexponovanějších profesích zaměstnanost od konce roku 2022 relativně klesla zhruba o 13 %. U starších lidí ve stejných profesích zůstala stabilní, nebo dál rostla.

To dává smysl. Junior dělá často přesně to, co AI zvládne jako první: rešerše, první verze textů, jednoduchý kód. Zkušenější člověk k tomu přidává úsudek a odpovědnost, které se automatizují hůř. Autoři taky upozorňují, že pokles je vidět hlavně tam, kde AI práci spíš nahrazuje, než kde ji doplňuje.

Podobný signál dávají zakázkové platformy. Po spuštění ChatGPT zaznamenaly analýzy citelný pokles poptávky po automatizovatelném psaní a kódu, zatímco po manuálních a fyzických zakázkách poptávka držela. Není to plošná apokalypsa. Je to přesun, který začíná na okraji, u nejzranitelnějších úkolů a nejméně zkušených lidí.

Za tím vším je rostoucí využívání. Podle amerických dat používalo jazykové modely v práci koncem roku 2024 asi 30 % zaměstnanců, o rok později už kolem 38 %. Podíl pracovní doby strávené s generativní AI se zvedl jen mírně, z nějakých 4 na necelých 6 procent. Jinými slovy: nástroj se šíří rychle, ale zatím ho většina lidí používá jako pomocníka na kus úkolu, ne jako náhradu celého dne práce. Přesně to je rozdíl mezi doplněním a nahrazením, o kterém byla řeč.

Co si z toho odnést pro vlastní kariéru

Praktický důsledek je nepohodlný, ale svým způsobem osvobozující: přestaňte přemýšlet v názvech pozic a začněte v dovednostech a úkolech. „Jsem copywriter" je zranitelné tvrzení. „Umím rychle pochopit cizí byznys a srozumitelně ho vysvětlit lidem" je mnohem odolnější, ať už to děláte v jakékoli profesi.

Druhá věc je komplementarita. Nejbezpečnější místo není daleko od AI, ale těsně vedle ní. Lidé, kteří umějí AI zadat dobrou práci, zkontrolovat výsledek a vzít za něj odpovědnost, budou žádanější než ti, kdo ji ignorují, a stejně tak než ti, kdo jí slepě věří. WEF proto mezi nejrychleji rostoucími dovednostmi uvádí právě práci s AI a analytické myšlení.

Co s tím konkrétně? Pár odrazových bodů:

• Rozeberte si vlastní práci na úkoly a poznačte, kolik z nich je čistě „text, tabulka, kód".
• U ohrožených úkolů zvažte, jestli je chcete dělat rychleji s AI, nebo těžiště práce posunout jinam.
• Nejvíc se vyplatí to, co stroji chybí: jednání s lidmi, úsudek v nejasných situacích, fyzická zručnost.
• Vyzkoušejte nové nástroje dřív, než vás k nim dotlačí zaměstnavatel nebo trh.

A jestli vůbec netušíte, ke kterým z těch odolnějších oblastí máte přirozeně blízko, začněte u sebe. Test osobnosti RIASEC mapuje šest typů pracovního prostředí, od praktického a technického po sociální, a napoví, kde by vám mohlo být dobře, bez ohledu na to, jak se pozice zrovna jmenuje.

Otázka totiž nikdy nezněla, jestli AI nahradí lidi. Zněla, jestli lidé, kteří umějí s AI pracovat, nahradí ty, kteří to neumějí. A na to si každý odpovídá sám, tím, co se rozhodne dělat příští rok.