Česky
Slovensky
English„Jsem komunikativní, spolehlivý a umím pracovat v týmu." Recruiterka přikývne, nic si nezapíše a přejde k další otázce. Tenhle moment se na pohovorech opakuje pořád dokola. Ne proto, že by ty vlastnosti byly špatné, ale proto, že za nimi nic nestojí.
Otázka na silné stránky patří mezi tři nejčastější na pohovoru vůbec. Přesto ji většina lidí odbyde třemi přídavnými jmény, která tazatel slyšel už padesátkrát ten týden. Rozdíl mezi kandidátem, který dostane nabídku, a tím, který ji nedostane, často nespočívá v tom, jaké stránky má, ale jak o nich mluví.
Mluvit o silných stránkách přesvědčivě je přitom dovednost, ne talent. Dá se nacvičit za jedno odpoledne. Potřebujete k tomu tři věci: vědět, co vlastně umíte, umět to pojmenovat konkrétně a doložit to na příkladu. Objevování stránek necháme stranou, tady jde o to, jak je dostat ze své hlavy do hlavy člověka na druhé straně stolu.
Proč „komunikativní" recruiter neslyší
Přídavné jméno bez důkazu je pro tazatele šum. Když řeknete, že jste pečliví, neřekli jste nic ověřitelného. Kdokoliv může tvrdit cokoliv. Zkušený recruiter to ví, a proto adjektiva mentálně odfiltruje a čeká, jestli přijde něco konkrétního.
Zkuste se na to podívat z druhé strany. Kolik lidí u pohovoru řekne, že jsou nespolehliví a nekomunikativní? Nikdo. Takže když totéž tvrdíte vy, nijak se neodlišujete - splynete s davem, který říká úplně stejná slova. Vlastnost, kterou uvádí každý, vás z definice nemůže odlišit.
Horší je, že obecná odpověď zní naučeně. „Jsem cílevědomý týmový hráč se smyslem pro detail" je věta, kterou nikdo neřekne spontánně. Zní jako opsaná z rádce na internetu, což většinou je. A tazatel to pozná do vteřiny.
Silná stránka je tvrzení plus důkaz
Funguje jednoduchý princip: každá stránka, kterou zmíníte, potřebuje důkaz. Tvrzení říká, co umíte. Důkaz to dokládá na konkrétní situaci s výsledkem. Bez druhé části zůstává první jen prázdnou deklarací.
Nejspolehlivější způsob, jak důkaz podat, je metoda STAR. Popíšete situaci (kde a kdy), úkol (co bylo vaše zodpovědnost), akci (co jste konkrétně udělali) a výsledek (jak to dopadlo, ideálně v číslech). Nic složitého, ale nutí vás to mluvit konkrétně místo obecně.
| Obecná odpověď | Tvrzení + důkaz |
|---|---|
| „Jsem komunikativní." | „Umím vysvětlit složité věci lidem mimo obor. V minulé práci jsem překládal požadavky vývojářů zákazníkům. Počet reklamací z nepochopeného zadání díky tomu klesl zhruba o třetinu." |
| „Jsem spolehlivý." | „Za dva roky jsem neminul jediný termín měsíční uzávěrky. A to i v době, kdy nám odešel kolega a půl roku jsem to dělal sám." |
| „Umím pracovat pod tlakem." | „Den před spuštěním e-shopu nám spadl platební systém. Převzal jsem komunikaci s dodavatelem a do večera jsme byli zpátky online." |
Vezměme reálnou situaci. Na pohovor na pozici projektového koordinátora přijdou dva kandidáti. První řekne: „Moje silná stránka je organizace, jsem hodně systematický." Druhý řekne: „Baví mě držet pohromadě věci, které se snadno rozpadají. V posledním projektu jsme měli pět externích dodavatelů a žádný sdílený kalendář. Nastavil jsem jednoduchý přehled termínů, do kterého viděli všichni, a poprvé za rok jsme spustili včas." Kterého z nich si zapamatujete?
Druhá odpověď funguje, protože si ji tazatel dokáže přehrát jako film. Vidí problém, vidí, co kandidát udělal, vidí výsledek. První odpověď je jen nálepka, kterou si musí domýšlet sám. A lidi si domýšlet nechtějí.
Jedna past ale číhá i na tomhle přístupu: příliš dlouhé vyprávění. Historka, která se táhne tři minuty a ztrácí se v detailech, unaví stejně jako prázdné adjektivum. Držte se rozsahu zhruba třiceti až šedesáti vteřin. Nejdřív pojmenujte stránku, pak řekněte situaci, akci a výsledek, a skončete. Když bude tazatele něco zajímat víc, doptá se sám.
Vyberte dvě až tři stránky, které roli opravdu zajímají
Častá chyba je vysypat všechno. Kandidát se snaží zapůsobit a vyjmenuje šest předností najednou. Výsledek je opačný, neutkví žádná. Lidská pozornost si z odpovědi odnese maximálně dvě tři věci, takže je lepší vybrat ty, které sedí na danou roli, a doložit je pořádně.
Kde ty stránky najít? V inzerátu. Firma tam většinou docela přesně popisuje, koho hledá, jen to schová do formulací typu „hledáme samostatného člověka, který zvládne více projektů najednou". Přeložte si to. Samostatnost, odolnost vůči roztříštěnosti, schopnost stanovit si priority. O těch má smysl mluvit.
Projděte si inzerát řádek po řádku a ke každému požadavku si najděte jednu situaci ze své praxe, která ho dokládá. Když inzerát chce „týmového ducha", nepřijdete s frází o týmovém duchu, ale s momentem, kdy jste pomohli kolegovi dotáhnout něco, co ani nebyla vaše práce. Roli nezajímá seznam vašich ctností. Zajímá ji, jestli zvládnete to, co potřebuje.
Vybírejte přitom stránky, které opravdu máte, ne ty, co dobře znějí. Má to praktický důvod přesahující pohovor. Dubreuil, Forest a Courcy (2014) v The Journal of Positive Psychology ukázali, že lidé, kteří v práci pravidelně používají své silné stránky, podávají vyšší výkon a jsou do práce víc zapálení, a to přes vyšší vitalitu a soustředění. Gallup k tomu dlouhodobě přidává, že zaměstnanci využívající své stránky každý den bývají zhruba šestkrát pravděpodobněji angažovaní. Stránka, kterou si na pohovor vymyslíte, vás v té práci nic nenaučí. Ta skutečná vás potáhne.
Doložitelnost místo vytahování
Spousta lidí se bojí, že když budou mluvit o svých přednostech, budou působit namyšleně. Řešení není mluvit o nich míň, ale nechat mluvit fakta. Rozdíl mezi sebevědomím a chvástáním je právě v doložitelnosti.
Chvástání sází na superlativy: „jsem výborný obchodník, nejlepší v týmu". Doložitelná odpověď sází na fakt: „loni jsem uzavřel nejvíc kontraktů z pětičlenného obchodního týmu". Druhá věta říká v podstatě totéž, ale nikdo vám nemůže vyčíst aroganci, protože jste jen popsali, co se stalo. Číslo se pochválí samo.
Pomáhá taky přiznat kontext a podíl ostatních. Když řeknete „povedlo se nám to hlavně proto, že jsem navrhl nový postup", zní to důvěryhodněji než „já jsem to zachránil". Přiznání týmu vám na zásluze neubere. Ukáže vás jako člověka, se kterým se dá pracovat, což tazatel řeší úplně stejně jako vaše schopnosti.
Když nemáte tvrdá čísla
Teď možná namítáte: „Ale já žádná čísla nemám." Absolventi, lidé měnící obor nebo ti, kdo dělali v roli, kde se výkon neměří v procentech, tady často zpanikaří. Přitom důkaz nemusí být číslo. Musí být jen konkrétní a ověřitelný.
Důkazem může být změna, kterou jste způsobili („předtím se to dělalo takhle, po mém návrhu jinak"). Může to být reakce druhých lidí („vedoucí mě začal posílat na jednání s nejnáročnějšími klienty"). Nebo opakující se situace, kdy si o vás lidé řekli o pomoc s tou samou věcí. To všechno jsou stopy, které tazateli řeknou víc než jakékoliv přídavné jméno.
Vezměme čerstvou absolventku bez pracovní historie. Místo „jsem zodpovědná" může říct: „Ve třetím ročníku jsem vedla studentský spolek. Když nám těsně před akcí odřekl hlavní řečník, sehnala jsem během dvou dnů náhradu a akce se konala, jak byla naplánovaná." Žádné procento, a přesto je to důkaz. Zkušenost se dá čerpat ze školy, brigády, dobrovolnictví i koníčku, když z ní vytáhnete konkrétní situaci.
Pojmenujte stránku konkrétně
„Komunikativní" je slovo, které může znamenat deset různých věcí. Umíte mluvit před lidmi? Vyjednávat? Vysvětlit složitou věc jednoduše? Napsat e-mail, po kterém lidé konečně udělají, co mají? Každá z těch dovedností je jiná a pro jinou roli jinak cenná. Čím přesněji stránku pojmenujete, tím líp si vás tazatel zařadí.
Dobrým zdrojem přesných pojmů je klasifikace charakterových silných stránek, kterou sestavili Christopher Peterson a Martin Seligman (2004). Popisuje 24 stránek, od zvídavosti přes vytrvalost a sociální inteligenci až po férovost a nadhled. Není to seznam k memorování, spíš slovník, který vám dá jazyk pro věci, jež o sobě tušíte, ale neumíte je pojmenovat.
Když nevíte, kterými slovy své přednosti popsat, může pomoct test silných stránek. Seřadí těch 24 stránek podle toho, jak vás vystihují, a k pěti nejsilnějším přidá popis, ze kterého se dá u pohovoru čerpat. Místo „jsem komunikativní" pak řeknete třeba „mojí silnou stránkou je sociální inteligence, poznám, co druhá strana potřebuje slyšet", a hned to zní jinak.
Pár příkladů, jak vágní nálepku vyměnit za konkrétní pojmenování:
- „Komunikativní" → „umím vést schůzku tak, aby z ní vzešlo rozhodnutí, ne jen debata"
- „Kreativní" → „přijdu s řešením i tam, kde ostatní vidí slepou uličku"
- „Pracovitý" → „dotáhnu do konce i nudné věci, na kterých dost lidí ztroskotá"
- „Empatický" → „vycítím na klientovi, že je naštvaný, i když to nahlas neřekne"
Čtyři chyby, které vás stojí nabídku
- Falešná skromnost. „Nevím, no, asi jsem docela pečlivý." Když nedokážete pojmenovat, v čem jste dobří, tazatel předpokládá, že v ničem. Skromnost není totéž co neschopnost prodat vlastní práci.
- Slabina schovaná za přednost. „Jsem perfekcionista" nebo „moc na sebe tlačím" jsou tak ohrané, že vyznějí jako vyhýbavá odpověď. O slabinách mluvte upřímně, až se na ně zeptají, netvařte se, že jsou to přednosti.
- Stránka bez vazby na roli. Vyprávět na pohovoru na účetní pozici o tom, jak skvěle improvizujete, mine cíl. Přednost, kterou role nevyužije, tazatele nezajímá.
- Naučená litanie. Odříkaná odpověď bez emoce prozradí šablonu. Mluvte o situacích, které jste opravdu zažili. Pak mluvíte přirozeně, protože si je pamatujete a nemusíte je hrát.
Než půjdete na příští pohovor, zkuste jednu věc. Vezměte inzerát, vyberte tři požadavky a ke každému si nahlas řekněte jednu konkrétní situaci ze své praxe, která ho dokládá. Když u některého žádná situace nenapadne, je to užitečná informace sama o sobě. Buď tu stránku nemáte, nebo jste na ni zapomněli. Obojí je lepší zjistit doma než u stolu naproti recruiterovi.