Jak zjistit enneagram typ: proč se lidé nejčastěji spletou

Marek si udělal enneagram test a vyšla mu dvojka, Pečovatel. Sedělo to: v práci pomáhá, doma vaří, kamarádům vozí věci z obchoďáku. Po roce mu ale došlo, že nepomáhá proto, aby byl potřebný. Pomáhá proto, že odmítnout by znamenalo nepříjemný rozhovor, a těm se vyhýbá odjakživa.

Stejné chování, jiný motor. Marek je devítka.

Tohle je zdaleka nejčastější důvod, proč lidem vyjde typ, který jim po pár měsících přestane sedět. Dotazník se ptá na to, co děláte. Enneagram ale netřídí lidi podle chování, nýbrž podle toho, čemu se tím chováním celý život vyhýbají.

Proč se typ určuje hůř, než čekáte

Devět typů popsal v 60. letech Bolivijec Oscar Ichazo jako takzvané ego fixace a do jazyka psychiatrie je převedl Chilan Claudio Naranjo. Ani jeden z nich nepracoval s chováním. Oba popisovali jádrovou obavu: jednu věc, kterou člověk nesnese, a strategii, kterou si proti ní za život postavil.

Potíž je, že právě k téhle vrstvě máte nejhorší přístup. Psychologové Richard Nisbett a Timothy Wilson shrnuli v roce 1977 sérii experimentů, ve kterých lidé s naprostou jistotou vysvětlovali, proč se rozhodli tak, jak se rozhodli. Jejich vysvětlení se přitom prokazatelně míjela s tím, co jejich volbu doopravdy ovlivnilo. Introspekce není okno dovnitř, spíš vyprávění, které si o sobě dodatečně skládáte.

S tímhle handicapem musí dotazník pracovat. Zeptá se vás, jestli často pomáháte druhým, vy odpovíte pravdivě ano a systém z toho udělá dvojku. Že pomáháte hlavně proto, aby bylo ticho, se z odpovědi nepozná.

K tomu se přidává druhá past. Bertram Forer nechal v roce 1948 studenty oznámkovat, jak přesně na ně sedí jejich "osobní" popis osobnosti. Průměr vyšel 4,26 z 5 a všichni přitom dostali úplně stejný text. Pocit "tohle jsem přesně já" je proto nejslabší důkaz, jaký při určování typu máte k dispozici.

Praktický důsledek stojí za zapamatování. Popis svého typu nepoznáte podle toho, že vám lichotí. Poznáte ho podle toho, že vás při čtení něco nepříjemně sevře.

Šest dvojic, které se pletou nejčastěji

Typy se nezaměňují náhodně. Pletou se ty, které se navenek chovají skoro stejně a přitom hlídají něco úplně jiného. Tabulka níž je orientační pomůcka, ne diagnostika.

Sloupec vpravo se schválně nikde neptá na chování. Ptá se na to, co má být tím chováním ochráněno.

Existuje i rychlejší zkouška. Vezměte oba kandidáty a představte si větu, která tomu typu sebere přesně to, na čem stojí. Jedničce někdo řekne, že to, co udělala, je zkažené. Šestce, že se na nikoho spolehnout nemůže. Jedna z těch vět zůstane viset ve vzduchu a druhá vás mine bez povšimnutí.

Jak číst výsledek, když jsou skóre těsně u sebe

Většina testů nevrátí jedno číslo, ale pořadí. Pokud jsou první dva typy od sebe pár bodů, nemáte výsledek, máte užší výběr. A to je v pořádku, přesně k tomu dotazník slouží: z devíti možností udělá dvě.

Dál pokračujte ručně. Otevřete si oba profily a přeskočte silné stránky, ty vám budou sedět u obou, protože jsou psané tak, aby v nich člověk našel sebe. Čtěte slabiny, popis stresu a to, co daný typ dělá ve vztazích. Rozhoduje jádrová obava, ne seznam vlastností.

A teď upřímně: kterou z těch dvou kapitol jste dočetli rychleji, jen abyste ji měli za sebou? Ta bývá ta vaše.

Jak zjistit enneagram typ tedy není otázka, na kterou stačí padesát otázek a graf. Náš enneagram test vypíše pořadí všech devíti typů i křídlo, takže rozdíl mezi prvním a druhým místem uvidíte hned. Srovnání s ostatními v něm berte jako orientační, enneagram nemá ověřené normy a nikdy je neměl.

Ještě jedno varování. Pokud vám vyšel typ, který se dobře vypráví na večírku, přidejte kontrolu navíc. Osmička, trojka a čtyřka bývají typy, kterými by lidé rádi byli. Devítka, dvojka a šestka bývají typy, kterými jsou.

Křídla a šipky: proč se poznáváte ve čtyřech typech

Věta "sedí mi tak čtyři popisy" nemusí znamenat, že jste něco vyplnili špatně. Často znamená, že systém funguje přesně tak, jak má.

Každý typ má na kruhu dva sousedy a jeden z nich se do něj mísí silněji. Tomu se říká křídlo a je to důvod, proč dvě čtyřky u jednoho stolu působí jako dva různí lidé: čtyřka s křídlem 3 tlačí svou osobitost ven a umí ji prodat, čtyřka s křídlem 5 ji obrací dovnitř a tvoří v ústraní. Podrobněji jsou křídla rozebraná tady.

Šipky přidávají další dva typy. Pod tlakem se posouváte k jednomu z nich, v pohodě k druhému, a v tu chvíli se opravdu chováte jako on. Perfekcionista ve stresu propadá ukřivděnosti, která patří čtyřce. Ctižádostivec přepne na autopilota a začne odkládat, což vypadá jako devítka. Kdo vyplňoval dotazník uprostřed vyčerpávajícího období, mohl klidně odpovídat za svůj stresový bod. Celá mapa šipek je v samostatném průvodci.

Plyne z toho jednoduché pravidlo. Zjistěte, kde vaši dva kandidáti na kruhu leží. Jsou to sousedé, nebo je spojuje šipka? Pak se nejspíš nepletete, jen vidíte hlavní typ i jeho odstín. Nemají spolu na kruhu nic společného, třeba dvojka a pětka? Jeden z nich je špatně a rozhodne jádrová obava.

Týden, který rozhodne víc než dotazník

Dotazník zachytí, co si o sobě myslíte v jednom odpoledni. Vzorec se ale pozná až v čase a týden na to bohatě stačí.

Sedm dní si každý večer odpovězte na pět otázek. Ne v hlavě, písemně. Jinak si odpověď nenápadně přizpůsobíte tomu, co už si o sobě myslíte.

• V kolik hodin jste dnes poprvé ucítili napětí a co jste v tu chvíli chtěli ochránit?
• Napište jednu větu, kterou jste dnes neřekli nahlas, a připište proč.
• Něco vás dnes naštvalo víc, než ta věc objektivně stála. Co to bylo?
• Přizpůsobili jste se dnes někomu? Zapište komu a co vám to vyneslo.
• Kdyby vám dnes někdo řekl jednu jedinou větu, po které byste se propadli, jak by zněla?

Poslední otázka je nepříjemná schválně. Odpověď na ni bývá vaše jádrová obava přeložená do běžné řeči: "jsi zbytečný", "nikdo tě nepodrží", "jsi úplně obyčejný", "nemáš to pod kontrolou".

Po sedmi dnech si zápisky přečtěte za sebou. Nehledejte v nich, co jste dělali. Hledejte, co se opakuje na konci vět: před čím jste couvli, co jste chtěli udržet, co jste nechtěli, aby si o vás někdo myslel.

Pomůže i druhý pohled, ale ptejte se dobře. Otázka "jaký myslíš, že jsem typ?" nikam nevede, protože partner ani kolega do vaší motivace nevidí. Použitelnější zadání zní: "co si myslíš, že si u sebe nejvíc hlídám?" Odpověď vás možná zaskočí, a to je v tomhle případě dobré znamení.

Kdy má smysl test zopakovat

Ne hned. Když si dotazník dáte znovu za tři dny, potvrdíte si hlavně svoji náladu.

Rozumné důvody k opakování jsou v zásadě tři. Prošli jste týden sebepozorování a máte teď o sobě data, která jste při prvním vyplňování neměli. Nebo jste test dělali uprostřed krize, rozchodu či přetížení, takže jste odpovídali za svůj stresový bod. Třetí případ je změna kontextu: nová práce, dítě, stěhování. První test jste tehdy vyplňovali za život, který už nežijete.

Při druhém pokusu změňte časové okno. Neodpovídejte podle posledního týdne, ale podle posledních dvou tří let. Typ má být to, co ve vás zůstává, když se všechno ostatní mění.

A jedna hranice, kterou je fér si přiznat. Opakovat test, dokud nevyjde typ, který se vám líbí, není hledání pravdy, ale nákup. Když vám dvakrát vyjde totéž a pořád to nesedí, problém nebude v dotazníku. Buď jde o něco, co jste zatím ochotní o sobě připustit jen napůl, nebo hledáte odstín mezi křídly a šipkami, a to je úplně jiná úloha. Základy devíti typů si můžete projít v přehledu enneagramu.

Zpátky k Markovi z úvodu. Když si po roce přečetl vlastní poznámky z pěti sporů, opakovala se v nich jedna věta: hlavně ať z toho není konflikt. Ani jednou tam nestálo, že chce být potřebný. Test mu tenkrát dal dvojku a nebyla to chyba testu. Byla to chyba v tom, na co se sám sebe ptal.